Blahoslavení chudí duchem vedou ministerstva.

Kdyby to nebylo tak vážné a nemělo to dalekosáhlé negativní důsledky, skoro by mi těch žen, lidsky, s pochopením, bylo líto. To už totiž není ani k smíchu, ani k pláči, to je psychiatrická diagnóza.

Je lehké odhadnout, které pacientky mám na mysli, jedná-li se o oblast výchovy a vzdělávání našich potomků. Soudím, že velmi zdravá je metoda nazývat věci pravými jmény a vynechat nadbytečné „omáčky“. Mou oblíbenkyní je, především, paní Valachová, páchající škody a zvěrstva, zejména v oblasti speciálního školství. Chybu nemá také paní Marxová (nepřidám Engelsová, ač je to tak svůdné) se svými nepolevujícími fantasochranářskými idejemi, přidám paní Šabatovou ze stejné škatulky a také poradkyni obou prvně jmenovaných úřednic paní Laurenčíkovou, dojičku státního rozpočtu, prostřednictvím neziskových organizací. Ukázalo se, že je to velmi dobrý „byznys“.

Nadzvedlo mne vyjádření dam k problému výchovného ústavu v Chrastavě, který vlastně ani žádným problémem není, spíše vycucávkou z prstu, odstartovanou, jak jinak, stížností na vedení zařízení. Ano, to velmi dobře znám. Nevyhovíte-li neschopnosti, nebo lenosti někoho, okamžitě si na vás stěžuje. Zoufalá doba.  Zpět k onomu vyjádření našich „odbornic“. Pominu-li, že všechny jsou naprosto nepolíbené problematikou, nebudu ani rozebírat odborné hledisko významu takového zařízení, jeho režimu, vnitřního řádu a celkové pedagogické činnosti, je neuvěřitelná jedna zásadní premisa. Naprosto nehorázná vyjádření typu posvítíme si na další ústavy, proč jsou tam mladiství umisťováni, řada dětí do ústavu nepatří, dostávají se tam děti, které tam nemají co dělat,  ústavy jsou nákladné, chybějí nám dlouhodobé peníze na práci v terénu (Laurenčíková), systém je nefunkční a podobné žvásty. A já kladu otázku - jste schopny předstoupit před zaměstnance takových zařízení, kteří denně pracují s těmito jedinci a ochraňují tak naši společnost před důsledky patologických jevů, předstoupit a říci jim podobnou nestoudnost do očí? Zkuste si, jen jeden den,  práci vychovatele výchovného ústavu pro mládež a padnete na kolena s prosíkem o odpuštění. I s ohledem na vaši nabubřelost.

A závěrem. Dotyčným dámičkám uniká jeden zásadní fakt. Jakékoli umístění do výchovného ústavu je akt soudního rozhodnutí.  Soudce rozhodne o vhodnosti umístění. Chtějí snad tyto „expertky“ zpochybňovat rozhodnutí nezávislého soudu?  To je opravdu na.....dosaďte sami.

Jak k tomu vůbec mohlo dojít, milí voliči?