Odešla další spisovatelská hvězda...

Sobotní ráno. Většina lidí ještě spí. Sladce…ale někde, někde je živo. Zdravotní sestry pobíhají, lékaři mají pohotovost. Jenže…jedno srdce dopracovalo. Nastal věčný klid a mír. Ticho…a smutek.

Arnošt Lustig s Cenou Franze KafkyMichal Šula, MF DNES

Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva, že zemřel slavný spisovatel a můj oblíbenec Arnošt Lustig. Ačkoli statečně bojoval, na svět se usmíval, nebylo mu dáno porazit nemoc, tu několikahlavou saň jménem Rakovina. Rakovina krve. Zákeřná dáma, na kterou pozitivismus neplatí.

"Dobře vím, že je rakovina kurva, Dienstbier zemřel předminulou sobotu, umírají další a další, nikdo neví, co ten nádor udělá... Já ale doufám, že se vyléčím, protože mám vynikající lékaře, jako je třeba docent Kozák, což je génius. Ze všeho v životě jsem se zatím vylízal, tak se snad vylížu i z rakoviny," řekl se svérázem sobě vlastním pro lednový Magazín MF DNES.

Jenže pak přišla další chemoterapie. Byla silnější? Asi ne. Jen on už ztrácel síly. Nadhled však ne. S přítelkyní odjel na Kypr a nikomu nic neřekl. Nebylo těžké si připustit, že život se má užívat plnými doušky…

Uměl rozdávat dobrou náladu a pohodu, přestože překonal těžké období. Jako mladík s židovským původem si musel projít několika koncentračními tábory. Přežil. Možná proto se dokázal tak radovat ze života.

Židovství. Holocaust. Koncentrační tábory. To byly jeho náměty na knihy. A nutno říci, že velmi dobře zpracované. Proč? Protože se dokázal vypsat ze svých zážitků. Dokázal bezchybně podat vše, co se tam odehrávalo.Uměl popsat ponížení i zachování důstojnosti v těžkých chvílích.

Dostal za své dílo ocenění a přesto si však nevěřil, ke svým dílům se vracel, upravoval je.

K nejznámějším dílům patří knihy Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, mě osobně velmi zaujala kniha Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.

Jedno je však jisté. Byl to nejen velký člověk obdařený vnitřní pohodou, ale i velký spisovatel. Měl dar. A ačkoli ho nepovažoval za výjimečný, byl. A my na něj jistě budeme s láskou a úsměvem vzpomínat. On by to tak jistě chtěl.