"Barevná sklíčka" aneb marihunana a alkohol vládne světem

Jeden kamarád mi představil svoji myšlenku, že na dnešní svět se nedá dívat jinak než pesimisticky a pokud jste optimista nemáte šanci přežít. Je to však pravda? Copak je dnešní svět skutečně tak špatný, že k tomu, abychom jej viděli i jinak než pesimisticky potřebujeme berličky, které nám „pomohou“ vnímat svět jinak i než jen černobíle?

V poslední době není dne, abych si s někým nevyměnila názory ohledně těchto berliček. Pod tímto pojmem vnímám věci jako marihuana či alkohol. Někdo se mě zeptá: „ A co cigarety?“ Cigarety chápu jako něco, co člověku skutečně prospěšné není, kazí mu to zdraví, ale pod vlivem cigarety člověk ještě nikomu neublížil a nikoho nezabil. Proto skutečné zlo se pro mne ukrývá v „trávě“ a „chlastu“.

Začneme alkoholem. Mám s ním své zkušenosti, několikrát jsem zažila „motáka“ a párkrát mi ráno na rameni seděla opička, ale znám své meze. Nikdy jsem se nezpila do němoty, nikdy jsem neměla potřebu „ožírat se“ každý týden. Alkohol člověku v malém množství skutečně pomáhá, ale pokud někdo má potřebu pít co týden, obden, den a pokaždé se opít tak, že skoro nevnímá, pak si zadělává na ztvrdlá játra a vypitý mozek. A opravdu mne fascinuje heslo: Alkohol ti nedá odpověď, ale aspoň zapomeneš na otázku či Ve víně je pravda. Tam možná ano, ale leda tak p druhé skleničce. Nemá smysl hledat pravdu na dně „flašky“, která není ani první ani poslední za ten večer.

Ale skutečným problémem je podle mne dnes marihuana. Proč? Každý mi tvrdí, že to je věc toho dotyčného \ dotyčné (ostatně jako všechno), že do toho nemám co mluvit. Ale když vidím, kolik mladých lidí hulí, nejdříve občas, postupně denně a jak časem přestávají vnímat realitu, život jim utíká mezi prsty a oni se neumí ani pořádně postavit ke každodenním problémům, natož pak problémům s vlastní existencí, je mi z toho špatně. Přiznejme si totiž, věková hranice „huličů“ se snižuje rychlostí světla, stejně jako se snižuje věk. hranice kuřáků, sexuálně žijících či trestně stíhaných. U těchto mladých lidí, kterým je nejčastěji mezi 14 – 16 lety, pak s dlouhodobým hulením zaniká schopnost vytvořit si vlastní osobnost, náhled na sebe a svět je pak pokřivenější než zrcadla v Zrcadlovém sále na Petříně (doufám, že tam ještě je). Tito lidí jsou pak duševně velmi nevyrovnaní. A pokud si představím, že s těmito lidmi, s touto generací bych měla v budoucnu pracovat…Ale ano, hulí i starší lidé, ale ti většinou svůj návyk jakžtakž zvládají.

V podstatě „poživače“ marihuany můžeme rozdělit do 3.základních skupin:

1. Na ty, co hulí jen ve společnosti za účelem jakéhosi uvolnění, zábavy a relaxu. Tito lidé hulí většinou po práci, ale nikdy sami.
2. Na ty, co hulí sami a nikdy ve společnosti. Veškerou „trávu“ mají tedy jen pro svou potřebu.
3. Na ty, co hulí jak ve společnosti, tak sami, tedy v podstatě pořád. Jedná se o nejrizikovější skupinu, neboť tihle lidé si na marihuaně mohou vytvořit (a většinou taky vytvoří) i fyzickou závislost, byť většina „ganjařů“ tvrdí opak. Fyzická závislost se tvoří hlavně u lidí, kteří již byli v minulosti ohroženi nějakou psychickou poruchou ze strany dědičné nebo se u nich projevovaly příznaky některé psychické poruchy, které se s požíváním marihuany ještě více rozvinuly. Jak jsem tedy již řekla \ napsala, člověk si na marihuaně vytvořit fyz. závislost může. Sice se jedná o malé procento „huličů“, ale to procento tady stále je.

S oblibou čím dál častěji tvrdím, že marihuana je jako morfium \ morfin. Obojí je vytvořeno přírodou: „ganja“ je přímo rostlina a morfium se vyrábí z nezralých makovic. Obojí se užívá pro léčebné účely: marihuana při léčbě roztroušené sklerózy, u onkologických pacientů, při léčbě raného stádia AIDS…a morfium se používá jako lék proti bolesti a úzkostem. A zároveň obojí je v postatě zneužito člověkem k navozování rádoby příjemných stavů. Jen malý rozdíl tu je: Konopí legální není, a přesto je dostupné téměř všude a každému, Morfin je k dostání pouze na lékařský předpis.

Nepopírám, že marihuana člověku pomáhá, jisté léčebné účinky skutečně má. Pomáhá i schizofrenikům, jelikož je u nich potlačena schopnost se smát a být ve společnosti, jelikož tito lidé jsou samotáři. Marihuana jim tohle pomáhá překonat, ale zase, zároveň je potápí hloub do závislosti. Pokud bude „tráva“ na předpis s jistým omezením, jaké množství člověk může dostat, budiž, nechť je užívána. Ale vážně se mi nesnažte namluvit, že všichni ti „huliči“ ji hulí pro její léčebné účinky, že všichni jsou tak strašlivě nemocní.

Spousta lidí mne za tyto názory odsuzuje i proto, že jsme „trávu“ nikdy nezkusila. Nikdy tak nepoznám ten slastný pocit, když THC koluje v krvi. Ty salvy smíchu! Ty barvičky okolo! Svět se hned zdá jednodušší! Dokonce existuje i jiná dimenze, jiný, lepší svět než ve kterém jsme. A ta fantasie! Vymyslíš vše, i to, o čem se ti nikdy nesnilo! Ne, díky, nechci. Radši budu živořit ve skutečném světě, který můžu změnit než být v smyšleném, kde slovo „problém“ neexistuje. Protože tenhle sen musí někdy skončit a změnit se v noční můru.

Skutečně tuhle zelenou rostlinku neuznávám, byť se setkávám s názory o kolik je to lepší než „chlast“, že to ani droga není. Možná jen lehká. Třeba je lepší než alkohol, člověk po ní není agresivní, ale mozek vymazává úplně stejně. A u drogy pojem lehký neznám, promiňte. Buď to je droga nebo ne. Samozřejmě, že existuje škatulka „tvrdé drogy“, kam se řadí Pervitin, Heroin, LSD apod. Ale stále. Konopí droga prostě JE.

A proč vlastně to rozhořčení a zklamání? V mém okolí je dost lidí, nejen kamarádů, ale i členů rodiny, kteří mají velkou zkušenost s marihuanou, alkoholem či jinýma drogami, abych viděla, co to s člověkem dělá. A pokud mi na těchto lidech záleží, nenechám je sklouznout na té spirále až na samé dno, byť mě za to budou oni i okolí nenávidět a hubu si nenarazí. Na druhou stranu si ti lidé mohou zavčas uvědomit, že něco je špatně a mohou se ještě včas vzpamatovat. Sice se tak nedají zachránit všichni, ale mohu si pak s klidným srdcem říct, že jsem se o to alespoň pokusila na rozdíl od těch, co je nechali být se slovy, že je to jejich problém, jejich rozhodnutí. Oni nebudou mít nic, jen výčitky.

A skutečně jsem zvědavá na to, až tito „požitkáři“ a „užívači“ života budou ležet na smrtelné posteli, relativně mladí s boláky po těle a rýhami ve tváři, jak se budou tvářit. Oni mi řeknou: „užíval jsme si života, mohu být šťasný\á.“ A já odpovím: „ale za jakou cenu?“

A ještě závěrem. Kromě těchto závislostí máme samozřejmě ještě další. Já osobně jsem závislá na kávě a čokoládě, ale obojí se snažím ovládat a vím, že káva ani čokoláda mi zdraví nekazí, spíše naopak. Pokud to nepřeháním. V současné době je navíc největší drogou rafinovaný cukr, paradoxně vyráběný jako morfin. Bohužel se mu vyhnout nedá a spousta lidí si ani neuvědomuje, že se jedná o dobře ukrytou drogu, kterou konzumujeme denně a jsme na ní v podstatě závislí. Všichni. Jenže co bychom jedli? Pást se ještě neumíme. A pak, účinky této drogy jsou nesrovnatelné s výše zmiňovanými.

Každopádně se vracím na začátek. Není život bez barevných sklíček a umělých berliček přeci jenom krásnější, byť nám politici rozkrádají stát, peníze nejsou téměř na nic a na hlavu nám padá déšť? Vždyť každé špatné jednou skončí, slunce zase vysvitne a smích, ta potrava pro lidskou duši, znova zazní v uších (tohle bylo strašně sentimentální, asi stárnu).

S poděkováním Xaveru Fenderovi, Vojtěchu Vetřelci VBečkovi a dokumentu Mozek a drogy, který byl vysílaný na Spektru.