Omluva Karlu Krylovi

Když jsme po revoluci poseděli s Karlem Krylem u vína v naší galerii, nazvala jsem ho pesimistou, v duchu pak zakoplexovaným skřetem, který se nevyrovnal s tím, že se nedostal s Václavem Havlem na výsluní. V té době vážně nebylo možné souhlasit s jeho nevybíravým slovy o ukradené demokracii...

Majitelka galerie L.Čiháková se zpěvákem a básníkem Karlem Krylem v Poličcefoto: domácí archiv

Nebylo možné uvěřit trpkým slovům, hraničící s nenávistí , o demokracii, kterou jsme si hýčkali s posvátnou úctou. Tehdy to, Karle Kryle, nešlo. Tehdy opravdu ne. Až dnes rozumím vašim slovům:

"Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou: ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou, ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.

Demokracie prospívá bez nás, a pragmaticky brbláme spolu u piva, jak brblali jsme vždycky, farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky, my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky.

Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda, zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda, král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem.

Demokracie panuje od Aše po Humenné, samet i něha v pánu je a zuby vylomené, dali nám nové postroje, a ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli.

Demokracie dozrává do žaludečních vředů, bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů, a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu."

Po jeho smrti jsem se k jeho slovům více a více vracela. Oči zaslepené nabytou svobodou se otvíraly. A nastala doba, kdy se mi jeho slova už vůbec nezdála nenávistná, tvrdá, později ani nepravdivá.

Přes to všechno se sluší přiznat, že Václav Havel nejspíš nemohl v době, kdy chtěl prosadit přechod z totality v demokracii, jednat jinak. Musel komunistům jít tak říkajíc "na ruku". Přinejmenším musel počkat až se zabydlí v jiných politických stranách a bezpečně přelijí peníze z bank na zahraniční účty. Škoda jen, že se mu doba, kterou jim dal, vymkla z rukou a připomná heslo z dob komunismu "...na věčné časy".

Upřímně řečeno, on, ani jeho následovník, nemohl, pokud chtěl, aby se ekonomika rozjela, jednat jinak.

Je možné oběma prezidentům lecos vyčítat. Je možné je i nenávidět. Nelze však zapomenoout, že nebýt Havla a Klause, nežili bychom víc jak dvacet let v demokracii. Snad zatím jen v pseudodemokracii.

Ladaskomu se může vzhledem k posledním událostem zdát, že jsme si útěkem od komunistů moc nepomohli. Že tu vládnou podobné praktiky jako za minulého režimu.

A bude mít pravdu. Oni nám totiž komunisti,  v různých stranách, vládnou dodnes.

Napsáno pro blog iDNES