Domov

Ještě nedávno nás bylo o dva více. Zakrátko bude o jednoho méně-neslyší, nevidí, ztrácí se nám před očima...a vzpomínky letí...  

foto: domácí archiv

"Černý kocour se rozvaluje na okenním parapetu a podřimuje. Je starý a má poraněnou nožku.  Občas líně otevře oči a zahledí se na ptáky v krmítku. Kde jsou ty časy, když je na zahradě proháněl?

Opeřený odvážlivec přistál na venkovní straně okna. Kocourovi zešpičatěly uši. Posmívá se mu? Unaveně si lehne zpátky a zavře oči. Na starého si každý dovolí.

Na druhém okně se mourovatá přivandrovalkyně pokouší chytit připitomělou  mouchu. Ta bzučivě mává křídly, ale má to spočítané. Mourinka, přes svou subtilní postavičku, má školu života. Je to velká bojovnice. Jak jinak by mohla přežít ve smečce hladových psů?

Ne tak její bratříček Rezek. Skoro slepý, s chronickým onemocněním. Je na lécích. Trvalý strach o potravu má  zažraný pod kůži. S přecpaným bříškem se slastně povaluje v křesle.

Na druhém odpočívá kocour „tygřík“. Už dávno ale nemá s tygrem nic společného. Skulený do klubíčka možná vzpomíná na svá bahatýrská léta. Dokázal ulovit žrádlo pro celou kočičí grupu. Třeba králíka - byl tehdy větší než než on sám. Sedlák s něžným srdcem.

Matka Terezka jeho i  černého invalidu dobře vychovala. Však to  taky bylo pohlavků!  Ale co to? Terezka přiskakuje  na okno k černému kocourovi. Neslýcháné!  Odjakživa si zachovává vůči svým potomkům zarputilý odstup. Teď sedí vedle svého syna. Invalidního a starého. Pochopila jak umí stáří být zlé.  A taky jaké to je být jiný.

Slunce prozářilo pokoj. Dotklo se i starého psa v pelechu pod postelí. I člověka na ní. Ten usnul s pusou otevřenou. Unavený starý pán. Snaží se všem tady zajistit pokrm a teplo. A taky lásku.

Slunce naposledy pohladí proteplený domov a sklouzne jinam. Může jít klidně dál. Tady je, zdá se,  všechno v pořádku..."

Dnes jsem posadila starého psa na balkon. Slunce hladilo prořídlou srst a proteplovalo zimomřivé tělíčko. Jeho srdce říkalo-nechci tu být ...Chci domů... Tam to znám, tam jsem rád...Pojď se mnou domu.

A já šla a ráda...díky pejskovi jsem pochopila mnohé...