K ranní kávě: Rozbitý hrneček

Radost, kterou způsobíme druhému, má podivuhodnou vlastnost. Odrazem se neoslabuje, ale vrací se k nám košatější a zářivější. Gándhi

Ten den nebyla ve své kůži. Pozvání do cukrárny ale neodmítla. Sotva zvedla hrneček s kávou k ústům, vysmekl se jí z ruky a roztříštil se o dlažbu. Ten, který ji na zákusek pozval, nevyskočil, neřekl, že se nic nestalo, že je to jen hrneček, že ho prostě uhradí a bude.

Pomalu sbírala polochromýma rukama střepy a potlačovala slzy. Muž zahanbeně sledoval okolí.

"Nechte to,", uslyšela nad sebou ženský hlas, "já to uklidím."

"Promiňte, paní vedoucí, hrníček pochopitelně zaplatím..."

 "Ale jděte, mávla žena rukou a usmála se na ní. "To se přece může stát každému."

Dodnes na její laskavost nezapomněla. Malá vesnická cukrárna tak pro ni získala hřejivé kouzlo. Kouzlo lidskosti...

Napsáno pro blog iDNES