K ranní kávě: Facka do nastavené tváře

kresba: Marcela Weissová-moda.cz


S pusou dokořán nevěřícně naslouchám osmiletému synovi své kamarádky, u které jsem na návštěvě. : „A víš ty vůbec, dědo, že se bude babička vdávat, když ty ses s ní rozvedl? A víš jakej je ten její novej pán fešák? Jako Tarzan! Rukou přerazí cihlu jen to fikne! A víš jakej má auťák? Všechny auta s ním předjede...“
„Že ti pusa neupadne," zlobí se kamarádka na kluka. „Pan Novák a Tarzan? Prý auťák!. Stará Škodovka! Kde se v tom klukovi to lhaní bere?
„A víš, dědo, že nám není po tobě ani trochu smutno?“ Hlásek zakolísal, oči uhnuly stranou. Hned nato za ním bouchly dveře.
„Nezlob se," omlouvá se kamarádka otci sotva kuk zmitel. „Těžko nese tvůj odchod od rodiny k té holce...“
Rozhostilo se trapné ticho. Potom starý pán ztěžka vstal a řekl: „Když zbohatne chytrý, opraví si dům. Když zbohatne hlupák, pořídí si novou ženu. Vy odpusťte mně,“ dodal a se sklopenou hlavou a odešel...." 
 
Z knihy Moje zvěř, já a ti druzí...