K ranní kávě: "Taková hodná ženská"

Říkáme o nich, že jsou filutové, vyčůránci, mudrlanti, hajzlíci, .....naše děti, vnoučkové, synovci... Jsou prostě naši, a to ať jsou jací jsou. A já si tak říkám, kéž by se časy s těmi malými vyčůránky vrátily...

foto archiv

Dětskou postavičku u hrobu bylo sotva vidět, zato jeho vzlykot přehlušoval farářova slova. Vzala jsem vnoučka za ruku a odvedla stranou.
"Nebreč, Toníku." otřela jsem mu ušmudlaný obličej.
"Tetě už je teď dobře. A tam v nebi, když budeš hodný, se s ní určitě jednou setkáš."
Podíval se na mě pomněnkovýma očima a přes clonu slz, tak jak to dokáží jen děti, řekl: "Chudák teta. Taková hodná ženská a musela umřít."
Dojatě jsem ho pohladila po blonďaté hlavičce, když dodal: "A kolik mi toho ještě mohla dát z důchodu...

Hezké vzpomínky všem čtenářům.  L.Č.