Dětem jen a jen pozitivně, prosím!

„Lidové pohádky se zachovaly po staletí. Měly děti nejen bavit, ale také vychovávat. Dozvídaly se v nich, jak se chovat k rodičům, jak si vybrat životního partnera, co je v životě nejdůležitější...“

foto:Marcela Wissová

Dnešní děti prý potřebují něco jiného. S příchodem počítačové techniky, aut, televize je přece všechno jinak.

Děti nepotřebují nepozitivní příběhy začínající smrtí matky či otce, přinášející dítěti bolest, která je poznamená na celý život!

Že i dnes dětem umírají rodiče? Že i dnes si jejich tatínek přivede domů macechu či maminka nového partnera, zakládají nové rodiny, přivádějí na svět další děti, roste počet nevlastních sourozenců a začasté i nevraživosti mezi nimi, závist, touha po bohatství? Že i dnes se musí „hrdina“vypořádat s křivdami? Rozpoznat kdo je dobrý, kdo zlý? Po které cestě se dát a které se vyhnout?

Může zdát, že některé pohádky jsou příliš kruté pro malé posluchače. Opak je pravdou. Děti, které pochopily moudrost lidových pohádek, jsou pro reálný život dobře vybaveny. Pohádky vedou k přemýšlení o lidech a jejich chování, dávají návod, k jakým důsledkům určité jednání vede. Díky nim mají v sobě děti jakýsi kompas, který jim ukazuje tu správnou cestu životem.

A když takový kompas z dětství chybí?

Pak se dobro lehce zaměňuje se zlem. Například Farář z Dalskabátů už není varováním poslušným ovečkám, poslání pohádky o zlaté rybce, která rybáři výměnou za svobodu splnila tři přání, ale kvůli chamtivé rybářce jim nakonec všechno sebrala, dnes nikomu nestojí za zamyšlení.

Fakt pozitivní...