Akce a reakce, aneb neni nad rodinu

Že deprese je veliké svinstvo, sice každý neví, ale snaží se pochopit. Obzvlášť, když zrovna vstane „zadkem vzhůru“. Co ale dokáže v takové chvíli vtipná gloska se můžete přesvědčit...

zdroj Moda.cz

Po přečtení dnešního blogu jedné mladé holčiny začnete vzdychat, litovat tu chudinkou a ptát se, proč někdo má takové trápení - ach jo. A pak mrknete do diskuse pod článkem, co na to jako lidi a najednou se přistihnete, že se chechtáte.

Don don k článku autorky podotkl, že „... až se jí k tomu přidá neschopnost vstát ráno z postele, vrzání kloubů, vypadávání vlasů, řvoucí potomci, nalemtanej manžel, držkatá tchyně... plnej koš prádla na vyžehlení, neumytý vokna, plnej dřez nádobí, pověsit záclony, hypotéka, tak to bude počtení...“

A dodává: „já si myslím, že slečna taky po dozrání najde nějaký kouzla života a krásy přírody, lidskýho umu...“

Možná najde, možná nenajde. Každopádně jí to přejme. Vždyť děti, vnoučata, rodina, dokáží někdy i potěšit.

„Víš co dělá blondýna u skříně, která má ucho?“, zeptal se mne před pár dny do telefonu syn (jsem nedobrovolně platinově šedivějící blondýna). „Povídá si s kabáty,“ dodal rychle než zavěsil. Blbeček.

Dobrá nálada se má poslat dál. Přijměte ji a s přáním hezkého prožití dne pošlete dál. L. Č.