Zastávání se nejvyšších představitelů země je občanská uvědomělost nebo odvaha?

"Dík za odvahu, nejste sám". To byla jedna z reakcí, na můj včerejší článek. Zastal jsem se v něm našeho pana prezidenta a pana premiéra. Něco takového by se v normálním státě přece mělo brát naopak za občanskou uvědomělost.  

Včera jsem tady na blogu napsal článek "Možná se budete divit, ale já za Babišem stojím. A to víc než kdy jindy." A večer jsem na jedné FB stránce s odkazem na tento můj článek objevil právě tuto reakci. Reakce je to samozřejmě kladná, a tak dotyčnému za ni děkuji. Jenomže právě díky této reakci ve mne tak trošku hrklo. Pokud je zveřejnění takového článku odvaha, to se mám jako něčeho bát? A čeho?

Já jsem přesvědčený, že od roku 1989 tu máme svobodu slova. Před tímto rokem by napsat někam svůj názor, a přitom třeba kritizovat tehdejší nejvyšší představitele ČSSR, to by se tenkrát skutečně dalo nazvat odvahou. Ale v režimu svobody slova? To by přeci mělo být ze zákona trochu divné.

A co víc, já jsem v článku žádné současné nejvyšší představitele naší země nekritizoval, ale naopak jsem se jich tam zastával! Možná, že někteří to berou jako odvahu. A já se jim ani nedivím, když vidím, jakým směrem například ČT směřuje své reportáže. Ale domnívám se, že v takovýchto případech by se místo odvahy mělo spíš mluvit o občanské uvědomělosti. Jde přeci o prezidenta a vládu.

Takže milí kolegové blogeři, pokud to tak cítíte, nebojte se i vy zastávat se současného prezidenta a předsedy vlády. Jak vidíte, někteří čtenáři se na vás budou dívat jako na odvážlivce a jiní zas jako na občansky uvědomělé. Ale hlavně je možné, že nějaký vyznavač opačného názorového proudu se nad vašimi články zamyslí a na tzv. pražskou kavárnu pak bude mít trošku větší názorový odstup. A pak při volbách bude alespoň přemýšlet: "Mám to tam hodit té straně? Ale co jsem to tenkrát četl v tom článku? Pozor tedy na ní!" A tak i díky vám si pak třeba vybere někoho jiného. A kéž by to tak i skutečně bylo.