Záhady turínského plátna

Dnes je Velký pátek, den, kdy byl podle křesťanské tradice ukřižován Ježíš Kristus. K této události se váže i celá řada záhad. Dnes bych se chtěl zaměřit na jednu z nich, a to na slavné Turínské plátno. 

Stalo se to prý někdy kolem roku 33 n. l., kdy byl o Velkém pátku na lidem vynucený příkaz Piláta Ponského ukřižován Ježíš Kristus ukřižován. Podle Písma svatého pak v neděli vstal Ježíš z mrtvých, čímž vykoupil lidstvo od hříchů V dnešní době na tuto událost panuje dvojí pohled. Pro lidi nevěřící jde o pouhou legendu, která je stvořena jen na základě čtyř Evangelií. Ale pro křesťany jde o skutečnou událost. Existuje tedy vůbec něco, co by dávalo Bibli za pravdu?

Když vedli zbičovaného Krista v Jeruzalémě davem, všimla si jeho zkrvaveného těla politého potem sv. Veronika. Vzala svůj šátek a tím usušila zuboženému Kristu jeho obličej. Odměnou jí bylo, že Kristus vtiskl svoji tvář na Veroničin šátek, který se později stal svatou relikvií. Ve středověku byl ve Vatikánu vystavován vždy při příležitosti vyhlášení Svatého roku, tedy jednou za 25 let. Bohužel v 16. či v 17. století se ztratil, snad se stal obětí tehdejších nepokojů nebo byl uloupen.

Dochovala se ovšem jiná relikvie, na které je Kristovo tělo zobrazeno zepředu i ze zadu. Nejde o nic jiného než o světoznámé Turínské plátno. O co vlastně jde? Když bylo Ježíšovo tělo sňato Josefem Arimatejským z kříže, bylo podle tehdejšího zvyku namazáno směsí myrhy a aloe. Poté bylo zabaleno do pruhů lněných pláten a uloženo do hrobky. Když třetího dne vstal Kristus z mrtvých, nalezli jeho učedníci v hrobě právě toto plátno. A na němž se díky směsi výše uvedených látek a tělních tekutin (krve, potu atp.) zobrazilo celé jeho tělo včetně ran po hřebech na rukou, na nohou a rány v boku, kterou mu voják (sv. Longin) způsobil probodnutím kopím. Plátno je dodnes uschováváno v turínské katedrále, kde je i občas vystavováno očím veřejnosti.

I plátno má své zastánce a odpůrce, co se týče jeho pravosti. Odpůrci tvrdí, že se jedná o středověký padělek, mnohdy například připisovaný i renesančnímu mysliteli Leonardu da Vinci. Koneckonců, každou chvíli lze na internetu nalézt nějaký nový výzkum, který s touto a podobnou hypotézou pracuje. Jen aby se dokázalo, že jde o podvrh. Samozřejmě, že je to možné. Mnohé výzkumy na to poukazují. Není ovšem od věci, že tyto výzkumy se zaměřují hlavně na látku, se které se plátno skládá. Přitom se ví, že během středověku, bylo i několikrát opravováno. Takže jestli si výzkumníci náhodou  vzali onen opravovaný kus, tak zcela zákonitě museli k takovýmto závěrům dojít.

Jsou ale i výzkumy, které se zaměřují i na jiné věci, a ty říkají něco jiného. Zjistilo se, že například materiál je tkaný metodou zvanou „šupinový kepr“, jakou se v krátkém období na začátku našeho letopočtu skutečně na Blízkém východě tkaly látky.

Dále, v roce 1998 bylo španělskými vědci zjištěno, že krevní stopy v místech ran jsou skutečně stopami po lidské krvi krevní skupiny AB negativní. Obdobné závěry vyplynuly i výzkumu švýcarské badatelky Mechthildy Fluryové-Lermbergové v roce 2002.

Jiná zkouška provedená v 70. letech švýcarským kriminologem dr. Maxem Freiem se zaměřila na pyl, který se na plátně zachytil. Byly zjištěny druhy pylu z oblasti jihozápadní Evropy,  Konstantinopole, či Edessy, kde všude se podle zpráv mělo plátno vyskytovat. A ať se to někomu líbí nebo ne, nachází se na něm také pyl z okolí Jeruzaléma. Ať tedy chceme nebo ne, plátno muselo být někdy v průběhu své existence na území Izraele. Proto otázku pravosti Turínského plátna považuji stále za otevřenou.

A na závěr jednu zajímavost. Kdo by chtěl turínské plátno vidět, nemusí se za ním plahočit až do Itálie. Začátkem roku 1999 byla v broumovském klášteře objevena jeho kopie, která byla v roce 1651 darována turínským arcibiskupem opatovi a pozdějšímu pražskému arcibiskupovi Matouši Ferdinandu Sobkovi. Je to sice jen kopie, ale jediná ve střední Evropě. Až někdy budete mít cestu tímto směrem, určitě se na kopii jděte podívat, neboť i ona je zde vystavována, o čemž jsem se před časem osobně přesvědčil.

Použité zdroje:                                      

http://cs.wikipedia.org/wiki/Tur%C3%ADnsk%C3%A9_pl%C3%A1tno

Novák J. A.: Záhady Bible, Allpres, Frýdek-Místek, 2013

Vondrášková D.: Unikátní kopie Turínského plátna, článek v Magazínu 2000, č. 19, roč. 1999, Etna, Praha

 a další zdroje.

Použité foto: wikipedie, Libor Čermák

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I dnes sem dám odkaz na nějaké velikonoční video. Tentokrát jsem vybral pěkně udělaný pořad pro děti a mládež z cyklu „Biblická pátrání“, a to díl Velkonoce, zaměřený právě na Jeruzalém a smrt Ježíše Krista:

 http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10598657963-biblicka-patrani-ii/313298380170015-velikonoce

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Související články: z rubriky Velikonoce 2014

Květná neděle: Kde se o Velikonocích otvírají poklady?

Modré pondělí: Tak kluci, už máte upletenou pomlázku? (Návod na upletení pomlázky)

Šedivé úterý: Ozdobený stromeček i o velikonocích?

Škaredá středa: Velikonoční pašijový týden je tady

Zelený čtvrtek: Velikonoční fotoblog

A další související rubriky:

adventní kalendář 2012

adventní kalendář 2013