Záhadný poplach

Rosťa, Martin a další kamarádi se sešli u beltainového ohně u klubovny zálesáckého oddílu. Přitom málo kdo tušil, co se za chvíli odehraje.

Tato kapitola navazuje na předchozí díl:  Poničené stromy v parku

„Milí přátelé a kamarádi, dovolte abych zahájil náš letošní Beltine.“ Přistoupil Vejn k hranici a pokračoval: „Jsem rád, že jsme se tu tak, jako každý rok, opět sešli. A dokonce tu máme hosty. A to jak mezi vámi“, přitom se podíval na Rosťu. „A tak mezi námi dospělými. Jmenovitě mezi námi vítám pana starostu.“

Pan starosta přišel, rukou všechny pozdravil a pak pronesl pár slov.: „Přišel jsem mezi vás velice rád, protože si myslím, že je moc dobře, že se v našem městě pořádají takové pěkné večery. A tak vám přeji, aby se ten letošní opět povedl.“

Pak si slovo vzal opět Vejn: „Jen připomenu, že beltine je původní slavnost, kterou od pradávných dob slavili Keltové a všichni ti, kteří tu žili ještě dávno před námi. A tak vždy na přelomu dubna a května zapalovali veliké ohně, pomoci kterých vyháněli zimu. A místo ní tak lákali teplo. A tak teď prosím naše čtyři druidy, aby náš oheň slavnostně podpálili.“

Mezitím se odněkud objevila čtveřice starších kluků oblečených v bílých pláštích s kapucou. Každý měl v ruce hořící pochodeň a jeden po druhém přistupoval k připravené hranici.

Nejprve přistoupil první, a ten pronesl:  „Zapaluji oheň ze strany východní, aby nám dal světlo“.

Poté přistoupil druhý:  „Zapaluji oheň ze strany jižní, aby nám dal teplo“.

Třetí: „Zapaluji oheň ze strany západní, aby nám dal pravdu“.

A nakonec i čtvrtý: „Zapaluji oheň ze strany severní, aby nám dal naději“

Nato všichni čtyři položili své hořící pochodně do hranice. A ta se úžasně rozhořela do pěkného ohně. Ostatní se dívali na jeho plameny. Jak pak asi vysoko dosáhnou? Začala pomalu praskat první polena a druidové, kteří k tomu byli povolaní, mezitím přiložili další dřevo. Vedoucí si potom vzali kytary a začali zpívat písničky. Zážitek to byl pro úžasný. A to hlavně pro Rosťu. Zpívalo se, hrály se hry, a to dokud se téměř nesetmělo. Ze stromů už byly vidět jen siluety větví a na obloze se objevily první hvězdy. Rosťa seděl a mlčky poslouchal další hezké písničky.

V tom se tu najednou objevil David, kterého pochopitelně viděl jenom Rosťa: „Ahoj kámo, nezlob se že tě ruším od zpívání, ale stal se velký problém. Železňákům se před chvílí oheň vymknul kontrole a začala tam hořet tráva okolo! A představ si: oni místo toho, aby to šli řešit, tak utekli! Jestli se nic nepodnikne, tak celý park lehne popelem!.“

Rosťa vykulil oči a pak najednou vstal. A na všechny zde přítomné zavolal: „Rychle, pomoc! Hoří park! Kousek za altánem hoří park!“

„Co vyvádíš?“ Zeptal se ho Vejn. Nešla mu do hlavy jedna věc. Vždyť celou tu dobu s nimi seděl tady u ohně. A najednou zčista nic vykřikl, že půl kilometru odtud hoří. Co pak to mohl vědět? Jenomže Rosťa trval na svém: „Dej mi kýbl jedu tam!“

Vejn mu ukázal, kde jsou kbelíky. Rosťa jeden popadl a po chodníku zamířil k místu, kde Železňáci dělali táborák. Martinovi bylo hned jasné, jak že na to Rosťa přišel. A tak ho hned následoval. Rychle se také obul do bruslí, vzal si druhý kýbl a šup za ním. Tady jde o hodně. A tak oba kluci úplně zapomněli na to, že jsou ještě inlajnoví začátečníci. A tak to hnali, jako kdyby závodili o první místo v mezinárodním závodě. Odraz jednou nohou, odraz druhou nohou. A samozřejmě si ze všech sil pomáhali i pohyby rukou. Za chvíli, zkrátka byli tam, kde potřebovali. Oheň naštěstí ještě nebyl tak veliký. Skutečně zatím hořelo jen trochu trávy kolem. Ale i tak bylo třeba ihned jednat. A tak se kluci vydali k potoku, jenž naštěstí tekl nedaleko. Tam každý nabral do kýble vodu a hned s ní začal hasit hořící trávu. To opakovali ještě několikrát.

Protože Rosťova zpráva způsobila rozruch i mezi ostatními, tak ze zvědavosti se mnozí z nich rozhodli, že vyrazí za nimi. Když sem dorazili, zjistili, že Rosťa měl skutečně se svojí šokující zprávou pravdu. A tak se přidali a začali pomáhat s hašením. Jenomže za chvíli už nebylo třeba, protože si s tím už poradili. Tady je vidět, k čemu můžou být také dobré injalny. Rychlý přesun na kratší vzdálenosti. Kluci tam byli opravdu za pár chvil. A kdyby je neměli a pomoc by dorazila o něco později, třeba by tu došlo i ke katastrofě. Ovšem hlavní zásluhu na tom měl samozřejmě David. Kdyby to šlo, určitě by oheň uhasil. Jenomže je duch. A ten je tvořen trochu jiným druhem materiálu, než my smrtelníci a náš celý náš svět, v němž žijeme. Proto jediné, čím uměl pomoci, bylo informovat Rosťu.

Mezitím sem dorazil i pan starosta a pronesl jim: „Kluci nevím, jak bych vám za celé město poděkoval. Nebýt vás, došlo by tu k velkému neštěstí. Zítra v deset hodin vás oba čekám před radnicí. A věřím, že se tam sejdou i ostatní.“

Kluci byli unavení. A tak se po těchto jeho slovech vydali domů. Vždyť, jak se teď dozvěděli, zítra je čeká další velký den.

Pokračování příště:

Předešlé díly seriálu Inlajnový duch (seriál):

11. díl:  Poničené stromy v parku

10. díl: Objev tajuplného sklepení

9. díl: Překvapení při jarním úklidu parku

8. díl: Dopis zlatým písmem

7. díl: Hodně tvrdý trénink

6. díl: První trénink s duchem

5. díl: Setkání s duchem Davidem

4. díl: A zase ti Železňáci!

3. díl První krůčky na bruslích

2. díl: Dárek k narozkám je tu!

1. díl:  Rozmíška v parku

Inlajnový duch (úvodní písnička)

A nebo rubrika Inline bruslení