Výstup na Klíč a ještě úžasnější sestup

Můj další pěší výlet vedl na další tajuplnou horu Lužických hor, na pověstmi opředený Klíč. Ještě úžasnější než samotné pověsti, je však zdejší příroda, rozhled a fenomenální skalní výtvor, jenž se zde nalézá.

Právě jsem se vracel vlakem ze svého Pěšího výletu po Jedlové, když jsem si vzpomněl na slova správce lezeckého parku (viz Mé dobrodružství na lanovém parku) v našem kempu, když jsem mu vyprávěl o svých zdejších výletech. Zeptal se mě: „A byl jste se také podívat na Klíči?“ Odpověděl jsem mu, že jsem se tam zatím nedostal. „Tak tam se jděte podívat, tam je to úžasné.“ Klíč jsem zatím viděl jen z dálky, a ta hora vypadá opravdu zajímavě. Na východní straně vypadá jako klasický esovitý hřbet, ale na té západní se linie hory najednou zlomí a padá kolmo dolů. Zdálky tak vrchol vypadá skutečně jako klíč. Tento zajímavý tvar určitě nebude jen tak, a tak jsem se rozhodl, že cestou z Jedlové vystoupím ve Svoru a tenhle zajímavý kopec si prohlédnu.

A tak jsem vystoupil na nádraží ve Svoru a vyhledal jsem červenou turistickou značku, na kterou jsem se napojil asi 150 metrů pod nádražím.

Svor je sklářská obec, o níž první zmínka pochází z roku 1395 (tj. za vlády Václava IV.). Je zajímavé, že obec se jmenuje Svor, ačkoliv hornina tohoto názvu se v okolí vůbec nevyskytuje. A tak se její název odvozuje od „sevření horskými svahy“. Svor náležel k panství Zákupskému, a tak ho také po čtrnáct let vlastnil vévoda Orlík, což byl syn Napoleona Bonaparte, jenž v Zákupech žil pod dohleden císaře Františka I. Nalézá se zde například barokní kostelík Nejsvětější Trojice, jenž byl v roce 1788 přestavěn ze zdejší kaple.

A nádherné jsou i zdejší roubené chalupy, a tak své tři nejpovedenější snímky těchto roubenek opět přikládám.

Zhruba po tři čtvrtě kilometru turistická stezka odbočuje ze silnice. Vede do lesa, kde už se začne stoupat. Nejprve jsou tady nádherné bukové lesy, jejichž stromy mají opět ty úžasné pokroucené kořeny, jako jsem například viděl na nedalekém Ortelu (viz Pěší túra ze Sloupu přes Ortel a do Cvikova)

A tak jsem pokračoval dál, když jsem zaznamenal, že se les začíná pomalu měnit a hodně se zde po dobal Jedlové. Vysoký les ustoupil a začal se proměňovat v břízy a nižší keříky. A co víc, narazil jsem na menší kamenné moře, odkud vede odbočka až na vrchol.

Klíč je po Luži, Pěnkavčím vrchu a Jedlové čtvrtou nejvyšší horou Lužických hor. Měří 759 metrů nad mořem, což je jen o patnáct metrů méně než Jedlová, kde jsem byl před chvílí (viz Pěší výlet po Jedlové). Jedná se o znělcový kužel Do dnes se k němu vztahuje i několik, pověstí. Podle jedné na něm měl stát hrad, jehož zbytky měly být patrné ještě v 18. století, Jenže archeologických ani historických pramenech se nic takového neobjevuje. Ovšem stála zde pěkná roubená chatka, která však v roce 1938, z nařízení vojenských orgánů musela být zbořena.

Podle jiné pověsti tu měla být jeskyně uzavřená těžkými železnými vraty, v níž se nalézal poklad hlídaný velkým černým psem. Ta se otevírala pouze jednou v roce na velikonoční neděli. (viz Mýtická svědectví o paralelním časoprostoru)

Cestou na vrchol jsem potkal několik rodin s dětmi. No vida, jak jsou ty dnešní děti šikovné a pěkně chodí do kopečků. A pak že prý nejsou zvyklé chodit. Já jsem tady na vrcholu potkal ještě dva starší německé manžele a poprosil jsem je o vyfocení.

Jinak vyhlídka je odtud nádherná. Vidíte prakticky po celých 360 stupňů a okolní kopce máte jako na dlani. Ze známějších kopců je vidět Ještěd, Trosky, Ralsko, Ortel, Bezděz, Děčínský Sněžník, Studenec, Jedlová, Tolštejn nebo Luž. Výhled prostě úžasný.

Když jsem se tady důkladně porozhlížel a když jsem si to tady vyfotografoval, pokračoval jsem dál. Opět jsem musel sestoupit k tomu kamennému moři, odkud pokračuje cesta dál dolů. Ovšem, jak jsem sestoupil o pár metrů níž na západní stranu Klíče, zůstal jsem v němém úžasu. Jestli to před chvílí bylo kamenné moře, tak tady byl doslova „kamenný oceán“ A nad tím vším se vzadu tyčila mohutná skála, která tomuto vrcholu dodává zdálky onen charakteristický kolmý tvar. Není divu, že se k této hoře vztahuje tolik pověstí, tohle je opravdu něco úžasného. Skála je přes 300 metrů dlouhá a místy až 60 metrů vysoká.

Když jsem si to vše vyfotografoval pokračoval jsem dále. Prošel jsem kolem Kamzičí studánky, kde jsem potkal nějakou holčičku s tatínkem, kteří se tam zrovna napájeli ze zdejšího pramene. Dívenka se pak zeptala tatínka. „A tatí, proč se ten pán také nenapije?“ Hold nevěděla, že nemám s sebou žádný hrnek a svoje pití mám v lahvi v batohu.

Když jsem došel ještě dál, opět tu byl nádherný výhled na celou tu skálu a kamenné moře pod ním, Když jsem se pak podíval na internet na http://www.mapy.cz/s/4YOv, tak je tam vidět, jak to kamenné moře obtéká celou západní část hory. Začíná na severní straně, tam na tom rozcestí, jak se jde na vrchol, pokračuje pod tu skálu, kde je nejširší a kde měří až 100 metrů a pokračuje až k jižní části.

Já jsem pak prošel ještě kolem další studánky.

A pomalu se začínám blížit k Novému Boru (o tom více v reportáži Pěšky ze Sloupu do Kamenického Šenova). Cestou ještě přejdu novou dřevěnou lávku pro turisty a pro cyklisty, která je opravdu pěkně architektonicky vyvedená.

A jdu na náměstí do Nového Boru na autobus.

Má dovolená se už blíží ke svému závěru, ale i tak mám před sebou ještě jeden pěší výlet, o kterém zase někdy příště.

Použitá literatura a zdroje. Wikipedie,

http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmklicc

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991  

Související články:

Pěší výlet po Jedlové

Pěšky ze Sloupu do Kamenického Šenova

Výlet po Sloupu v Čechách

Pěší túra ze Sloupu přes Ortel a do Cvikova

Rubrika: dovolená 2012 Sloupsko

Rubrika: výlety a tramping