Vstup do oddílu by měl být pro dítě obřad

Pokud se vaše dítě rozhodne vstoupit do skautského, turistického či podobného oddílu, bylo by vždy dobré, aby si k němu a ke kamarádům, co tam také chodí vybudovalo i nějaký hlubší vztah.

Turistický nebo skautský oddíl, to není přeci není takový ten obyčejný kroužek, jako když se rozhodne, že bude chodit například na florbal nebo na keramiku. Když se rozhodne chodit například na florbal, tak se předpokládá, že se tam bude především strefovat hokejkou do plastového míčku připomínajícího pokráterovanou planetu. Když se rozhodne chodit na keramiku, předpokládá se, že tam bude hlavně modelovat z hlíny. Ale oddíl, to je volnočasová záležitost, kde se dá dělat naprosto cokoliv. A především budovat pozitivní vztah k přírodě, ke světu a mezi dětmi navzájem.  A to především formou hry, zážitků a tábornických dovedností.

Pokud ho to chytne a osloví, může to pro něj přeci být i záležitost na celý život. Nejen po dobu dětství. Ale i v dospělosti pak může pokračovat třeba jako jeden z vedoucích.

Proto je dobré, když vstup dítěte do oddílu se neodehraje takovým tím způsobem, že podal sis přihlášku a zaplatil členský poplatek a jsi členem. Pro nováčka by takový vstup do oddílu měla být událost a hlavně zážitek, na který by neměl zapomenout. Skauti například dělají nováčkovskou zkoušku a pak slib (viz Skautský slib). I já s nováčky ve svém oddílu dělám také takový obřad.

Snažím se ho dělat co nejdříve od začátku školního roku. Ale zase ne příliš brzo, dokud se po prázdninách všechny děti ještě nedají dohromady. Ale ani ne příliš dlouho. To proto, že si pamatuji, jak jsem jako malý skaut v našem tehdejším skautském oddíle dlouho po složení nováčkovské zkoušky čekal (až několik měsíců) na skautský slib, kterého jsem pak se nakonec ani nedočkal. A tak po této zkušenosti to dělám každý rok zhruba na začátku října, případně tři týdny až měsíc po vstupu dítěte do oddílu (nováček může přeci přijít i v průběhu roku).   

Nejprve s dětmi rozděláme oheň. Pak se převléknu do slavnostního hábitu a vezmu takový velký obřadní meč, který je navíc zdobený. A aby to bylo ještě víc zajímavější, je zlatě a stříbrně zdobený zednářskou symbolikou. V tomto převleku pak dětem udělám jednoduchou vstupní zkoušku. Jednoduchou proto, že není v zájmu oddílu, aby ji děti neudělaly, ale aby ji naopak udělaly, ale neměly to úplně zadarmo. I když výjimka potvrzuje pravidlo. Když se mi před lety chtěl hlásit do oddílu nejdarebnější kluk z našeho města, u kterého hrozilo,že by mi oddíl rozložil. Z těchto a podobných důvodů je tato vstupní zkouška takovou pojistkou. Když pak dítě vstupní zkoušku udělá, tak ho tím mečem pasuji na „právoplatného člena našeho oddílu“. A od teď může s námi jezdit na výpravy, na tábory a zúčastňovat se všech našich akcí. A na závěr ještě obdrží oddílový šátek okrové barvy.

Co se týká slibu, i ten jsem před několika lety do oddílu také zavedl. Ale proto, aby si děti co nejvíc uvědomily, co vlastně slibují, tak ho skládají všichni pokaždé na začátku každého školního roku. Je zhruba v tomto znění:

SLIBUJI,

ŽE CELÝ ROK BUDU DOBRÝM ČLENEM ODDÍLU,

BUDU POSLOUCHAT VEDOUCÍ A INSTRUKTORY

A KAŽDÝ V NAŠEM ODDÍLE BUDE MŮJ KAMARÁD.

A na závěr ho podepíšou zlatě píšící propiskou. A tak věřím, že je to pro všechny silný zážitek, nezapomenutelný obřad a hlavně událost, na kterou nezapomenou. Jsem přesvědčen, že takový nějaký obdobný obřad by měl mít každý podobný oddíl. Vždyť to jsou právě zážitky, které by si z oddílu měly děti odnést především.   

Související články:

Naše beltainy spolupořádají i děti Co na sebe do přírody? Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů.	Proč jsem se zapojil do „Skautského šátkového dne“ Poslání dětských turistických oddílů tábornictví a turistika