Starověké Řecko z hlediska archeoastronautiky

Pokud bychom chtěli najít evropskou kulturu, která by z hlediska archeoastronautiky mohla být nejvýznamnější, nejspíš to asi bude starověké Řecko. Jak se snažím v tomto článku dokázat, i tato kultura se hemží záhadami na každém kroku.

Archeoastronautika, co to je za zvláštní slovo? Je to vlastně obor shrnující následující aspekty:

Za prvé: hledá důkazy, že planeta Země byla v minulosti navštěvována jinými civilizacemi.

Za druhé: hledá důkazy, že naše civilizace není na planetě Zemi první vyspělou civilizací. Že už tu něco podobného, jako jsme nyní, mohlo být už v dávné minulosti.

Za třetí: snaží se upozorňovat na nejrůznější historické záhady, podivuhodnosti a nesrovnalosti

Za čtvrté: kombinace všech předchozích bodů

Asi nejznámějšími autory, zabývajícími se archeoastronautikou jsou Erich von Daniken (ve světě) a Dr. Ludvík Souček (u nás). Tito a podobní autoři své materiály hledají v mnoha významných historických kulturách, jako jsou Egypt, Sumer, Indie, Čína, Izrael, Peru či Mexiko. Ovšem existuje nějaká obdobná vyspělá kultura u nás V Evropě? Já myslím, že ano. Takové starověké Řecko, by se dalo mezi výše zmíněné lokality jistě též s klidným svědomím zařadit.

Představme si, že by se dávní lidé setkali i třeba jen s dnešní technologií. Oni by jí samozřejmě nerozuměli. Působila by na ně jako božský zázrak, tedy něco, co dokáží jen bohové. A řecká mytologie je tak propracovaná, že zde najdeme několik zajímavých prvků, které s tím souvisí. Vždyť například několik zdejších postav vlastnilo něco, co bychom dokázali přirovnat k letadlům. Například bůh Slunce Hélios. Ten vlastnil zlatý vůz, tažený čtyřmi okřídlenými koňmi. Jednou se však stalo to, že si ho od něj půjčil jeho syn Faetón. Jenže let nezkušeného mladíka učinil své. Nejdříve letěl vysoko ke hvězdám a pak naopak sletěl velmi blízko k Zemi. Žárem tak spálil úrodné oblasti Arábie, Sahary a Núbie, které se tímto proměnily v poušť. Vše nakonec musel zachránit Zeus, který ho srazil bleskem do hlubin. (viz Faethon). Co si o této báji máme myslet? Nemůže to být nějaká pravzpomínka starých Řeků na něco, co bychom dnes nazvali sestřelením nebo havárií UFO? Druhý aspekt této pověsti je v tom, že my dnes z vědeckých poznatků víme, že zmíněné pouštní oblasti bývaly dříve skutečně úrodné a plné vegetace. Ale odkud se to dozvěděli staří Řekové?

Své létající vozy tažené okřídlenými koňmi měla též bohyně ranních červánků Éós a bohyně měsíce Seléné. Nejznámějším okřídleným koněm byl Pegas. A tak se ptám, zda i tato báje nemá původ v pravzpomínce starých Řeků na nějaký létající stoj? A je také náhoda, že pověsti o okřídlených ohnivých koní se kromě Řecka dochovaly i jinde ve světě, například v Bolívii, kde se vypráví, že na hoře El Fuerte vyjely do nebe? Na létajících koních se objevovaly i valkýry, norské průvodkyně mrtvých. Létat mohl i Hermes, kterému bůh Zeus daroval okřídlené zlaté sandály, se kterými se mohl pohybovat rychlostí větru (Hermés). Létat, za pomocí daru od severního větru mohl i pěvec Músai a nebo kněz Abaris, který do Řecka přiletěl pomocí kouzelného šípu. A samozřejmě nesmíme zapomenout na bájné letce Ikara a Daidala.

Dnes se létající prostředky mimozemšťanů všeobecně spojují většinou s létajícími talíři. Avšak právě ve starém Řecku nalézáme jejich obdobu. Kde? No přeci na antických olympiádách v jedné z disciplín. Hod diskem je disciplína, která se dochovala dodnes. Ale nemohla přeci jen vzniknout tak, že se jí nějakým způsobem staří Řekové inspirovali u svých bohů? Dle legendy byl například Pollux, blíženecký syn Dia, mistrem v hodu diskem. A dle další legendy mu a jeho bratru Kastorovi věnoval svůj disk jeden z vítězů - Exoidas. Je tedy jen náhoda, že se mistrovství v disku přisuzovalo právě někomu z panteonu řeckých mytologických postav? A je také náhoda, že jiná řecká bohyně, Thetis, dle jedné z bájí přiletěla na zem ve „zlaté mušli“ u Kythery?

A u řeckého sportování ještě chvíli zůstaneme a zaměříme se na trošku jiný sport, na marathónský běh. Ten je provozován na počest běžce Feidippida, který měl údajně po bitvě u Marathonu v roce 490 před naším letopočtem, přinést zprávu do Athén o řeckém vítězství nad Peršany. Po doběhnutí a oznámení radostné zprávy zemřel na vyčerpání. Tak to říká legenda. Na jeho památku se tak začal běhat 42,2 km dlouhý závod. (Marathonský běh). A mimochodem, čtenáři, kteří se zabýváte astronomií, víte jaká je vzdálenost Slunci nejbližší hvězdy Proximy Centauri? Je to 4,22 světelných let. (Proxima Centauri) Náhoda či souvislost?

Další zajímavost se váže k Platonově pověsti o Atlantidě. Nechci se nyní zabývat, zda a kde se tento potopený kontinent měl nalézat. Jen mě zaráží podivnost, že zapadá do celé řady pověstí o povodních a potopených světech, které má snad většina národů světa. Ovšem v Americe můžeme narazit na něco, co legendu o potopení Atlantidy hodně připomíná. A to hned dokonce dvakrát. Aztékové, indiánský národ, jenž žije v Mexiku, tvrdí, že jejich předkové přišli z potopeného ostrova Aztlan, který měl ležet, představte si, východně od Yutacanu (což je Karibské moře a posléze Atlantický oceán). A navíc Atlantida a Aztlan jsou názvy, které zas nemají od sebe daleko. Náhoda? A nyní si připomeňme můj článek Svět plný pyramid. Na severu USA, ve státě Wisconsin, se nalézá Aztalan, místo s pahorkem ve tvaru pyramidy, který postavili indiáni z kmene Winnebago (Aztalan State Park). Místo se nalézá pouhé čtyři kilometry od Jezera Lake Mils, ve kterém by se měla nalézat trojice potopených pyramid. Další náhoda?

Nyní se vraťme zpět do Řecka a připomeňme si další zajímavost. Delfy. Tedy legendární delfská věštírna. Mým záměrem není se zabývat zdejším věštěním (i když by se to k článku o záhadách Řecka také jistě hodilo), ale upozornit na jednu jinou věc. Poprvé jsem se o ní dozvěděl z děl Ericha von Danikena. Představte si, že odtud je to stejně daleko jak Athén, tak do Olympie, kde se nalézal jeden ze sedmi starověkých divů světa. Třináct metrů vysoká Diova socha,kterou v roce 433 před naším letopočtem zhotovil řecký sochař Feridias. Socha byla vyrobena ze slonoviny a zdobena byla zlatem, ebenem a drahokamy (Feidiův Zeus v Olympii). Ale právě Delfy tvoří vrchol tohoto rovnoramenného trojúhelníku Z Athénami a Olympií. Ovšem to není vše. Delfy současné tvoří pupek posvátné geometrie mezi významnými místy antického Řecka, které jsou ovšem rozmístěné na základě tzv. zlatého řezu . Lehký nástin této geometrie je například k vidění zde.

Protože obdobnými vztahy se zabývám i já, nebyl bych to já, kdybych k tomuto tématu nenabídl také něco ze své badatelské dílny. Tak například na Delfy ukazuje i spojnice Tróji a Bosporu v tureckém Istanbulu. Zmínili jsme se také již o Diově soše. Zajímavé geometrické vztahy se však dokážou najít mezi dalšími divy světa! Na egyptském území se nalézaly hned dva. O pyramidách v Gíze, jedinému dochovanému divu světa, jsem se zmínil již v článku Svět plný pyramid. Druhý egyptský div světa se nalézal zhruba 200 km na severozápad na ostrově Faros u Alexandrie. Nebylo to nic jiného, než známý Maják na ostrově Faru, který, dle některých nejodvážnějších odhadů mohl být vysoký až 180 metrů, tedy více než nejvyšší pyramida v Gíze! A teď si představme že když spojíme Cheopsovu pyramidu a Delfy, získáme linii, na které leží také i Faros!

A u starověkých divů světa ještě chvíli zůstaňme, ovšem přenesme se do Malé Asie, kde stály hned tři divy světa. Mezi Egejským a Středozemním mořem se nalézá turisticky oblíbený ostrov Rhodos. A stejný název má i město na nejsevernějším mysu tohoto ostrova. A zde u přístavu byl zhruba kolem let 300 před naším letopočtem vystavěn 37 metrů vysoký kolos, vlastně něco na způsob dnešní Sochy svobody v New Yorku. Akorát byl rozkročen a lodě pod ním proplouvaly. Musela to být úžasná podívaná. Věčná škoda, že ho roku 226 př. n. l. zničilo silné zemětřesení (Rhódský kolos). Další div se nalézal v dórském městě Halikarnassu na tureckém pobřeží poblíž ostrova Kós. Byla to 45 metrů vysoká stavba mauzolea, který si nechal postavit perský satrapa Mausolos od řeckých architektů Satyra a Pýthia (Mauzoleum v Halikarnassu). A odtud se severně nalézá také nejsevernější div světa, a to Artemidin chrám v Efesu. Ten byl postaven v jónském řádu kolem roku 550 před naším letopočtem a jeho půdorys je 115 x 55 metrů. Skládal se ze 125 osmnáctimetrovými sloupy a byla zde i socha bohyně Artemis zdobená drahokamy a vzácnými kovy (Artemidin chrám v Efesu). A teď se dostaneme k tomu, co chci sdělit. Je náhoda, že z Halikarnasu je to zhruba stejně (cca 100 km) daleko jak do Efesu tak na Rhodos? Máme teda další rovnoramenný trojúhelník a poznání, že ani divy světa nemusely být umístěné nijak náhodně.

Ovšem ze starověkého Řecka se nám nezachovaly jen divy světa, ale i další zajímavé stavby, nad kterými dokážeme neméně žasnout. A začněme přímo v hlavním městě. Zde se tyčí známá Akropolis s centrálním chrámem Parthenónem (Parthenón). Ten se velice podobá již zmíněnému Artemidině chrámu, jen je proti němu o něco menší (cca 70 x 30 metrů), i když pořád je to úžasné dílo. I zde stála uprostřed 12 m vysoká socha bohyně, tentokrát však bohyně Athény, vyrobená ze zlata a slonoviny a mimochodem též dílny sochaře Feidia. Takže mohla konkurovat i slavné soše Dia v Olympii. Co mě však asi nejvíc fascinuje, to jsou sloupy. Parthenón má po obvodě celkem 46 sloupů 10,5 metrů vysokých. Avšak jejich osy nejsou kolmé! Všechny jsou mírně nakloněné a nejvíce o 7 procent ty nárožní. Musejí to být naprosto dokonalé znalosti jak statiky tak stavebního umu. A stavba tímto též získává větší stabilitu a odolává případnému zemětřesení (zdroj).

Další zajímavé stavby můžeme nalézt v Mykénách. Například zdejší kyklopské zdivo složené z víceúhelníkových kamenů postavení na sebe bez malty (viz foto Lví brány na tomto odkazu) se hodně podobá stavbám, které se stavěly hlavně v Jižní Americe – viz Nezodpovězené otazníky prastarých kameníků. Podobnou zeď můžeme nalézt také v Delfách (viz toto foto)

A také pyramida v Hellenikonu u Argosu je postavena z obdobných kvádrů. Že jste nikdy neslyšeli o pyramidě v Řecku? Možná ji znáte z mého článku Svět plný pyramid, kde se o ní v krátkosti též zmiňuji. Je to velice málo známá stavba, ale přesto existuje (viz wikipedie nebo googlemapa). Sice se nedochovala celá, ale spodní část kyklopského zdiva zůstala zachována. Její půdorys je cca 14 x 15 metrů a obdobná byla i její výška. Jestliže je něco vysokého kolem 14 až 15 metry a ještě k tomu se jedná o pyramidu, nemůžu si pomoci, ale nabízí se mi určitý vztah i Cheopsově pyramidě, neboť ta je přesně desetkrát vyšší. Ale, jak se zjistily nejnovější výzkumy, pyramida v Hellenikonu může být však dokonce i starší, až z let 2700 před naším letopočtem.

Nyní se vraťme ještě jednou do Delf a zmiňme se ještě o jedné zajímavosti, o které píše Dr. Klaus Strenge v kapitole „Omfalos – pupek světa“ knížky Ericha von Danikena „Lovci ztraceného vědění“. Když Pýthie věštila, měla jednu ruku položenou na tzv. omfalu. Zhruba v římské době však začal zdejším kněžím připadat, že už je moc opotřebovaný, a tak ho tzv. pohřbili a nahradili jiným kamenem - tímto , který se v současné době nalézá v delfském muzeu. Avšak ten původní omfalos byl již též objeven a je vystaven ve svatyni. Na internetu - tady - jsem našel jednu jeho fotografii i s lidmi, takže se můžete porovnat i skutečné velikostní proporce. Nepřipomíná jeho tvar náhodou špici kosmických sond, raket či něčeho obdobného?

Když už jsme se dostali k zajímavým archeologickým nálezům, nemůžeme zapomenout na ten v záhadologických kruzích asi nejznámější. Byl nalezen na přelomu 19 a 20. století ve vraku starověké římské lodi, potopené v roce 67 před naším letopočtem u řeckého ostrova Antikythéra. Zdánlivě nezajímavý nález se však ukázal jako něco naprosto mimořádného. Skládal se ze soustavy ozubených koleček, které se však při podrobném zkoumání ukázaly být převody pro mechanický astroláb (Mechanismus z Antikythéry), který dokázal znázornit pohyb Slunce, Měsíce i s jeho nepravidelnou dráhou, Merkuru Venuše, Marsu, Jupiteru a Saturnu a určovat zatmění Slunce a Měsíce. Je to vlastně něco fantastického. Vždyť něco podobného a navíc mnohem jednoduššího je známo až z 9. století našeho letopočtu z Iráku. Ale v prvním století před Kristem? Jenomže se dochovaly zprávy, že podobné strojky skutečně existovaly! Dle římského řečníka Cicera postavili prý podobná mechanická planetária i Archimédes nebo Poseidonios. Co se však s nimi se všemi stalo?

Jak je tedy vidět, i ve starověkém Řecku se to hemží záhadami a dle mého názoru bývá tato oblast často archeoastronautickými autory bohužel přehlížena. Zcela určitě jsem se ani zdaleka nezmínil o všech zdejších záhadách a podivuhodnostech. Mnohé a další záhady je možné najít třeba i v Danikenově knížce, „Ve jménu Dia“. A i tak jsem přesvědčený, že zde existují i další méně známé. A to ještě nemluvím o těch, které dosud ještě nebyly objeveny.

Závěrem bych se chtěl ještě zmínit o některých významnějších antických filozofech, kteří obdobně jako moderní člověk 20 a 21. století uvažovali o možnostech existence života ve vesmíru. A to protože se domnívám, že tyto pokrokové názory antického světa sem také patří. Tak například Anaximandros z Milétu se domníval, že ve vesmíru existují podobné země, jako je naše, a že na mnohých existuje inteligentní život. Další filosof Anaxagorás uvažoval o mimozemském životě a také o Měsíci, o kterém si dokonce myslel, že by mohl být obydlený. Byl i jedním z prvních lidí, kteří začali přemýšlet o hypotéze, které dnes říkáme Panspermie. Na rozšíření mimozemského života věřili i Plútarchos, Metrodóros, či Plótínos. Takže o možnostech existence mimozemského života se již uvažovalo i v nejstarších dobách. A to, že se to začalo vyskytovat právě ve starém Řecku by jistě neměli badatelé, kteří se zabývající záhadami, nechat bez povšimnutí.

Viz také rubrika: archeoastronautika

Zdroje a doporučená literatura:

Foto: www.flickr.com

wikipedie

odkazy u článků

Dopatka U.: Velká encyklopedie Ericha von Danikena: Vašut, Praha, 1999

Von Daniken E.: Ve jménu Dia, Ikar, Praha, 2000

Strange K.: Omfalos – pupek světa, kapitola z knížky von Daniken E: Lovci Ztraceného vědění: Dialog, Liberec, 2005

Tsoukalos G.: Pyramidy v Řecku, kapitola z knížky von Daniken E: Lovci Ztraceného vědění: Dialog, Liberec, 2005

Koutský P.: Mechanismus z Antikythéry, Enigma č. 1/2010, RF Hobby, Praha, 2009

Wilson C.: Místa, kde se lidé setkávají z bohy: Knižní klub, Balila, Praha, 1998