Řopíkový pěší výlet po Kladensku

Svůj 2000. článek na tomto blogu bych chtěl věnovat mému 156. výletu po Česku za posledních 9 let. Tentokrát jsem navštívil několik řopíků na Kladensku a také kamenný menhir u kostela v Družci. Pojďte se tudy se mnou projít.

Na začátku mé reportáže z tohoto výletu se musím k něčemu přiznat. Tentokrát jsem pro svůj výlet mimořádně použil automobil. A to automobil mého otce, který jel něco spravovat k příbuzným do Mosteckého Mlýna u Bratronic. Hned po příjezdu jsem se s rodinou rozloučil a vydal se po červené turistické značce, která vede kolem říčky Loděnice neboli Kačáku.

Asi jen kilometr cesty a měla by se tam nalézat první zajímavost. A to atypický objekt lehkého opevnění Bratronice-Dolní Bezděkov z roku 1937, který je zapuštěn do silničního náspu. Byl součástí tzv. Pražské linie, která vedla od Slap přes Karlštejn - Beroun - Nižbor - Bratronice - Smečno - Velvary a Mělník. A protože byla zrovna doba výročí Mnichovské zrady, nemohl jsem si nechat tento objekt ujít.

Ale, abych se k němu dostal, vyskytla se mi na cestě první překážka. Mezi Bratronicemi a Dolním Bezděkovem se opravoval most.

Proto jediná cesta k řopíku pro mne byla taková, že jsem se musel tam i zpátky přebrodit přes potok. I když s trošku mokrou botou. Ale povedlo se.

Po silnici jsem pak dorazil do Dolního Bezděkova.

Červená turistická značka pak vede nádherným lesem. Ale já jsem si všiml z mapy, že další řopík by se měl nalézat v chatové osadě Nový mlýn. A tak jsem tam odbočil po lesní cestě.

Když jsem však došel do Nového Mlýna, začala na mne hulákat nějaká bába, že jsem prý na soukromém pozemku. A tak jsem to obcházel po okraji lesa a opět broděním přes potok. Ale přístupnou cestu k řopíku jsem nenašel. Ale tam někde za těma chatami by se měl nalézat.

Potom jsem se vydal po louce kolem Loděnice. A místo řopíku v Novém Mlýně jsem narazil na jiný. Tentokrát ale jen zbytek jednoho na břehu potoka.

Došel jsem až na okraj obce Družec, kde jsem se napojil zpět na červenou značku a prošel kolem této studánky.

Družec. První zmínka o obci pochází z roku 1320 (doba vlády Jana Lucemburského). Nalézá se tady poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Původně gotický, později barokně přestavěný. Jeho věž zrovna procházela rekonstrukcí. 

Hned u zdi kostela se nalézá jedna zajímavá věc, a to pískovcový kámen nejasného původu, pravděpodobně menhir.

Původně stával o třicet metrů jižněji a byla nad ním dokonce stříška. Ale od roku 1856 stojí zde u hřbitovní zdi. Pověst vypráví, že je to zkamenělý člověk, a proto se mu přezdívá "Zkamenělec". Podle jedné verze je to jeden z bratrů, kteří se pohádali a ten druhý ho přitom zaklel do kamene. Podle jiné verze je to zkamenělý pasák, který hnal svoje stádo kolem kostela v době, kdy se zde zpívaly pašije a posměšně práskal bičem. A podle třetí pověsti je to prý zkamenělý falešně přísahající člověk, když byl družecký kostel zničen požárem. Zajímavostí je také to, jak zjistil dr. Špůrek, že tento kámen společně s menhiry u Drahomyšle, u Selibic a u Droužkovic vytváří slunovratový směr. (viz další informace http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/kartoteka/mdruzec/mdruzec.htm)

Pak jsem se vydal dál k obci Doksy. První písemná zmínka z roku 1383 (doba vlády Václava IV.)

A na okraji Doks se nalézá další řopík, tedy železobetonový objekt lehkého opevnění.

Tento objekt je zrekonstruován a Klub vojenské historie Doksy u Kladna tu provozuje malé muzeum zaměřené na předválečné období.

Na závěr mé prohlídky řopíku jsem se tu vyfotil s průvodcem ustrojeným do prvorepublikového vojáka a pokračoval dál.

Prošel jsem nejdříve další les a pak kolem mokřadů Kalspot.

Pak kolem fotbalového hřiště SK Kamenné Žehrovice.

Až jsem došel k Turyňskému rybníku. To je rybník na říčce Loděnici, který je se svojí rozlohou 51 hektarů největší vodní plochou v kladenském okrese.

Dorazil jsem na nádraží v Kamenných Žehrovicích. Domníval jsem se, že odtud pojede nějaký vlak. Jel. Ale až za hodinu a půl. Proto jsem se rozhodl, že tu nebudu tak dlouho čekat. A místo toho se vydám do Kladna, odkud určitě do Prahy pojede nějaký autobus.

A tak jsem se vydal po žluté turistické značce, která vedla opět hezkým lesíkem.

Dorazil jsem do kladenské čtvrti Rozdělov, kde se nalézá kostel svatého Václava, který byl vystavěn v letech 1925-27 v novobyzantském slohu.

Tato zajímavá secesní stavba je gymnázium. Kousek za ní jsem na autobusové zastávce se akorát potkal s autobusem do Prahy. A tak jsem na něj nasedl.

Bylo to hezkých podzimních cca 15 kilometrů, které vedly po velice zajímavých místech. Potkal jsem na nich jak záhadnou megalitickou památku typu menhir, tak několik řopíků, které byly před 2. světovou válkou stavěny kvůli ochraně Prahy. A i další zajímavá místa.

Zdroje: wikipedia, místní informační tabule, www.mapy.cz, odkazy uvedené v článku, Stejskal M.: Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

Další výlety: 155: Pěší výlet do Uhlířských Janovic, 154: Pěší výlet z Nového Města nad Metují do Náchoda, 153: Pěší výlet přes Olešnici v Orlických horách, 152:, Pěší výlet kolem Rokytnice v Orlických horách 151: Na třicet let starém kole podél Berounky, 150: Peší výlet na Šerlich a Velkou Deštnou, 149: Pěší výlet po Kačenčině stezce kolem Deštného v Orlických horách, 148:Pěší výlet lánskými lesy, 147: Foglarovský pěší výlet do středu České republiky, 146: Beltainový výlet ze Sedlčan na keltské oppidum, 145: Pěší výlet ze Ctěnic do Měšic, 144: Pěší výlet z Prokopského údolí na Vidouli, 143: Předvánočně foglarovská procházka Prahou, 142: Pěší výlet po Slavkovském lese, 141: Peší výlet z Chebu do Františkových Lázní, 140: Výlet po Mariánských Lázních a jeho okolí , 139: Pěší výlet kolem Františkových Lázní, 138: Výlet po hrázděných domečkách Chebska, 137: Na třicet let starém kole podél Vltavy, 136 a níž: viz rubrika výlety a tramping