Proč nemám rád vychechtané sitcomy

Pokaždé, když zapnu televizi, tak mi doslova stoupají vlasy na hlavě, když tam zrovna běží takový ten seriál, kde se v pozadí pořád někdo směje. Podle mne je to výsměch komediálnímu žánru.

Tyto seriály jsou většinou zahraniční provenience a možná bych se třeba na ně i koukl. Ale jakmile tam začnu slyšet to „hahaha“, „chichichi“ a podobně, automaticky přepínám. Je mi to zkrátka nepříjemné. Proč mi takovéto seriály vadí? Jednak mi vadí to, že tam ty smějící se lidi vůbec nevidím. Něco jiného je samozřejmě to, když se jedná o přenos z divadla. Tam je to na živo, tam ti diváci jsou, a tak to tam patří. Ale tady to se přeci v žádném divadle neodehrává! To se většinou odehrává v nějakých pokojích či v jednom případě dokonce ve vesmíru. A to „hahaha“, „chichichi“ je tam dodáváno uměle nějakým počítačem.

Ale co hlavně. Jsem toho názoru, že člověk si to, čemu se má v komedii zasmát, tak si má především najít on sám. Proč by mu to tedy měli autoři onoho seriálu takto vypichovat? Já nemám rád, když mi někdo přímo ukazuje, čemu se smát mám a čemu ne.

A co mne ještě také napadlo: vždyť to dokonce může být i zneužitelné! Například na nepohodlné názory, které by takto vlastně mohly být zesměšňovány v očích mladých lidí, kteří tyto sitcomy nejčastěji sledují. Nedalo by se to pak i zneužít i pro jakousi formu podprahového vnímání? Například jim tak podvědomě naprogramovat, jakým věcem se mají vysmívat a jakým ne?

Ale vraťme se zpět k těm situacím v oněch seriálech. Mě třeba kolikrát ani nepřijde, co je vlastně na té či oné zachechtané scénce zábavné. A přeci se tam pak objeví ono „hahaha“, „chichichi“. To pak fakt už jen kroutím hlavou.

Co s tím? Víte, jaký je nejznámější a nejslavnější český sitcom? Přeci seriál „Taková normální rodinka“ od Fan Vavřincové. A nikdo se tam v pozadí nesměje. Umíte si však, milí čtenáři, představit, jak by třeba vypadal, kdyby se tam takhle za každou větou někdo pořád smál? Nevím, co byste si to tom mysleli vy, čtenáři (diváci), ale pro mne by to už asi nebylo ono, jak to známe. A tak se domnívám, že by i ony uměle vychechtané sitcomy byly kolikrát daleko zajímavější, kdyby tam to „hahaha“, „chichichi“ v pozadí vůbec nebylo.

A tak jsem strašně rád, že u nás v Česku se natáčejí kvalitní komedie, které skutečně nechávají diváka se smát tam, kde chce on a ne tam, kde mu to vnucují autoři. Tak to má být. I divák má mít podle mého názoru svobodu v tom, čemu se smát chce a čemu ne.   

Související články:

V rubrice: myšlenky