Příběh lyží

Jak už je v Praze nějakou dobu zvykem, sněhu zde moc v zimě nebývá a když náhodou něco napadne, hned je z toho sněhová kalamita a palcové titulky v novinách. Proto není divu, že všichni sněhomilci zpravidla odjíždějí na hory, aby se na tamější a podstatně bohatší sněhové nadílce vydováděli, jak nejlépe umějí.

LyžováníLibor Cermák

 Každý zimní víkend tak můžeme na hlavních městských výpadovkách spatřit množství aut naložených lyžemi, sáněmi a skateboardy, jak směřují k tomu či kterému pohoří v Čechách i v zahraničí. Zkrátka dobrodružství zimních radovánek táhne a bylo tomu i odjakživa.

Prý už i na některých skalních kresbách v starých až 4 000 let, nalézajících se v Norsku, jsou vidět postavy na dlouhých prknech. Tehdy se ale spíš jednalo o jakýsi druh sněžnic, určených pro chůzi na sněhu. První písemné zprávy o lyžování pocházejí ze šestého století ze Skandinávie, ale to se ještě nejednalo o sport ale o prostředek k lovu. Místo dnešních hůlek se používala jedna dlouhá tyč, která se držela v obou rukou. Kolem roku 1200 se začalo lyžemi vybavovat i norské vojsko krále Sverreho Sjezdové lyžování vzniklo později, v Alpách, a to proto, že zdejší horalové potřebovali často zdolávat velká převýšení.

 K nám se lyže dostaly až v 19. století, a to díky omylu, který se stal, když Josef Rössler Ořovský si v Norsku objednával brusle. Nakonec se sem dostaly lyže a tento propagátor sportu a turistiky na nich v roce 1887 sjel Václavské náměstí v Praze a založil zde první lyžařský spolek. Pro zajímavost, vynecháme li Skandinávii, byl to i první lyžařský spolek v Evropě. A to samé platí o Svazu lyžařů v království českém, založeného roku 1903. A pak už se lyžování rozšiřovalo stále více. Běžky, sjezdovky a později i snowboardy se postupně stávaly jedním z nejoblíbenějších zimních sportů.

A jak tomu je dnes? Stačí si vyjet do kterýchkoliv hor. Ať už to jsou hory v Čechách nebo v zahraničí, všude nalezneme množství lyžařských středisek, které se svými službami snaží vyjít lyžařům a skateboardistům, jak nejlépe umějí. Proto, jestli se i vy chystáte někdy v průběhu zimy nasadit na nohy tyto dvě dlouhá prkna, tak jistě nepohrdnete několika radami, jak se chovat na sjezdovkách, abyste neohrozili zdraví či majetek svůj nebo někoho jiného:

1. chovejte se stále tak, abyste při lyžování neohrožovali druhého

2. přizpůsobte jízdu a styl svým dovednostem a počasí

3. když jedete na lyžích, zvolte takovou stopu, abyste neohrozili lyžaře před vámi

4. předjíždějte s takovým odstupem, který poskytuje předjížděnému lyžaři dostatečný prostor

5. pokud chcete vjet na sjezdovku nebo přejet nějaký lyžařský terén, rozhlédněte se, jestli někdo nejede, abyste tím někoho neohrozili

6. vyvarujte se zastavení na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdovky

7. když upadnete, musíte takováto místa co nejrychleji opustit

8. sledujte značky, ukazatele a pokyny na sjezdovkách

9. když stoupáte po sjezdovce nahoru, používejte pouze její okraj

10. při nehodách je každý povinen poskytnout pomoc

(podle pravidel Německého lyžařského svazu) Ale určitě platí i pro Čechy.

Sjezdové lyže (široké, noha je k nim připevněna celou plochou nohy)

Běžky (úzké, dlouhé, boty jsou připevněny pouze ve špičce, slouží hlavné k chůzi)

Snowboard (populární hlavně u mladších lidí)

A tak všem lyžařům, sáňkařům a skateboardistům přejeme příjemné trávení jejich zimní dovolené, bez zbytečných úrazů. 

Libor Čermák

S použitím těchto zdrojů: Libor Soumar, Emil Bolek: Běh na lyžích

Jürgen Kemmler: Lyžování – základy výcviku

http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_R%C3%B6ssler-O%C5%99ovsk%C3%BD  

přečtěte si také: West Dachstein – Russbach