Poničené stromy v parku

Poslední dubnový večer vždy patří mezi ty dny, na které se Rosťa těší. Vždyť pořádání nejrůznějších ohňů, jako jsou pálení čarodějnic, to je zážitek, který v jeho mysli zůstane dlouho uložen.

Pro letošek byl ale pozvaný na Beltine. Tedy na akci, kterou pořádá Martinův zálesácký oddíl. Ale ještě dříve, než tam zamíří, se ještě projede s Davidem po parku na svých inlajnech.

Park vypadal na první pohled stejně jako vždy. Všechno kvetlo, tráva se zelenala, ptáčci zpívali. Jenomže, jak se blížil k altánu, zjistil, že ne vše, je tu tak, jak má. Dva stromy tu byly úplně ořezané, či spíš ulámané!

„Tak, co tomu říkáš, Rosťo?“ Vzal ho za rameno David.

„Koukám, že se asi někdo připravuje na pálení čarodějnic.“

„Přesně“

„Snad ne kluci z oddílu?“ Zeptal se Rosťa

„Ale kdepak. Ti mají svoje dříví z toho, co jim zbylo v létě z tábora. Jen se jeď podívat na mýtinku a uvidíš!“

Rosťa neváhal ani chvíli a vydal si to po cestě směrem k mýtince. Ta odtud byla za druhou zatáčkou směrem k řece. Tedy opačně, než je zámek. A co Rosťa neviděl? Na mýtince vznikla menší hranice. A u ní Blek s Čárlím a další Železňáci.

„No prosím, jak jsem říkal! Také dělají oheň.“ prohlásil Davy.

„Ale proč kvůli tomu museli ničit živé stromy?“ Ptal se ho Rosťa.

„To protože nikdy nechodili do žádného skauta, turisťáku a ani do jiného podobného oddílu, kde by jim řekli, že se to takhle dělat nemá.“, odpověděl David. A Rosta přitom už začal přemýšlet o tom, že by měl jít co nejdřív pryč. Každou chvíli se sem určitě seběhnou i ostatní z jejich party.

„Ty už se teď určitě, Rosťíku, ale vidíš u toho vašeho ohně. Tak jestli chceš, tak už běž. Tam to alespoň vedou zkušení lidé. Ti, co takovým věcem rozumí. Ale tady? Bojím se, že to nedopadne dobře.“

Rosťa se rozloučil a jel. Namířil si to k zámku. A pak doleva na druhou stranu parku, ke klubovně. Krásný dřevěný srub zdobí tři indiánské totemy. A hned vedle nich velké slavnostní ohniště. V něm už byla navršena velká hranice a všude kolem probíhala usilovná příprava akce. Kluci se činili. Ve žlutohnědých tričkách a hnědých šátcích kolem krku pobíhali sem a tam. Někdo připravoval dříví, jiný pochodně. Támhleten připravil to a další zas ono. Rosťu napadlo, zda se tu náhodou v jeho oranžové mikině a s bruslemi na nohou nebude vyjímat trochu divně.

V tom se objevil Martin a šel svému kamarádovi naproti.

„Ahoj, myslíš, že bych tady mohl bejt takhle?“ zeptal se ho Rosťa

„Ale to víš že jo. A jestli chceš, něco ti ukážu.“ Martin šel do klubovny a z ní přinesl svoje inlajny.

„Také jsem na nich přijel.“ Ostatně, dělá to přeci takhle vždycky. „Teď se pojď posadit na lavičku, za chvíli to začne. I Vejn se už také připravuje“.

Rosťa se proto posadil mezi ostatní. Ti ho přivítali. Vždyť je i znal osobně.

Pokračování příště:

Předešlé díly seriálu Inlajnový duch (seriál):

10. díl: Objev tajuplného sklepení

9. díl: Překvapení při jarním úklidu parku

8. díl: Dopis zlatým písmem

7. díl: Hodně tvrdý trénink

6. díl: První trénink s duchem

5. díl: Setkání s duchem Davidem

4. díl: A zase ti Železňáci!

3. díl První krůčky na bruslích

2. díl: Dárek k narozkám je tu!

1. díl:  Rozmíška v parku

Inlajnový duch (úvodní písnička)

A nebo rubrika Inline bruslení