Pohádka o zázračném betlému

Dnes na Štědrý den bych chtěl pro všechny své čtenáře opět představit další ze svých pohádek. Odehrává se sice na konci 17. století. Ale je možné, že by se klidně mohla odehrávat i dnes kdekoliv v západní části současné Evropy.

„Kluci, za nedlouho máme Vánoce,“ oznámil svým ministrantům pan farář. „Co kdybyste nám do kostela vyrobili betlém? A až ho vyrobíte, vystavíme si ho při mších.“

Klukům se nápad otce Bonifáce zalíbil. Ale jak na to? Sice už někteří z nich si umí ze dřeva vyřezat docela hezké píšťalky nebo lodičky. Ale postavičky do bétléma? To se jim stále ještě zdálo až moc složité.

„A kdo kluci, chce, abyste je vyřezávali?“ Odpověděl na chlapcovým obavám otec Bonifác. „Tady ve vesnici mám známého keramika, mistra hrnčířského Přemysla. A ten nám přislíbil hlínu. A také vás seznámí s tím, jak postavičky z ní hezky vymodelovat.“

Chlapcům se nápad s modelováním tak zalíbil, že už se těšili, až k nim konečně mistr Přemysl přijde na faru a seznámí je s tím, jak se má s hlínou správně pracovat. Kluci se dočkali. Ve středu, když jim skončila hodina náboženství, jim pan farář řekl.: Tak chlapci. Právě přišel mistr Přemysl. A kdo chce může se pustit do tvorba našeho betlému.“

Hrnčířský mistr Přemysl předstoupil před chlapce. Ukázal jim přitom kostku červené hlíny. Byla o něco větší než klasická cihla na domy. „Tak hoši, tohle jsem přinesl jen pro vás. Věřím, že z ní vyrobíte ty nejhezčí figurky do betlému. Já vám každému kus odříznu. A vy pak můžete modelovat dle vaší fantazie. Přitom nezapomeňte na to, že když chcete k sobě spojit jednotlivé kousky hlíny, musíte je nejprve jehlou nakřížkovat a namazat vodou, či lépe šlikrem. Šlikr je taková hmota, do které je zamíchána hlína s vodou. Jinak se vám vaše části nespojí a v peci se pak rozpadnou.“

A kluci se dali do práce. Jenda vyrobil krásné malé miminko v jesličkách, tedy malého Ježíška. Péťa jeho maminku Pannu Marii. Pepík, věrný svému jménu vymodeloval svatého Josefa. Vašek uplácal hezkého volka s oslíkem. Toník krále Kašpara, Franta krále Melichara a Kája krále Baltazara. Vládík postavil krásný domeček pro svatou rodinu. Míša krásného anděla. A Tomík několik hezkých chundelatých oveček. A už se kluci těšili, až jim je mistr Přemysl u sebe v peci vypálí.

A tak se nemohli dočkat příští středy, protože hlína musí ještě asi týden schnout. A pak jim mistr hrnčířský konečně dal jejich výrobky do pece. A tak se ráno u něj všichni sešli. Jak ty jejich výtvory asi dopadnou? A povedlo se. Všechny postavičky byly takové, jak je kluci vytvořili. Žádná se v peci nerozpadla. A protože už Vánoce byly skoro za dveřmi, kluci z nich vytvořili v kostele u jednoho postranního oltáře hezký betlém. Jejich rodiče se na něj chodili dívat. A vždy prohlásili: „To teda máme šikovného kluka.“

Jenže v jejich kraji měl velké slovo ještě někdo jiný. Tím byl správce Rudolf. A ten právě nechal vybubnovat následující svůj výnos: „Protože v současné době probíhá válka s Turkem a nikdo neví, jak skončí, dáváme na vědomí toto: V celém našem kraji zakazujeme vystavení vánočních betlémů, aby se náhodou Turci neurazili.“

„Cože?“ „Jak je to možné?“ „To přeci nemůže být pravda!“ Rozčiloval jeden hoch přes druhého. Těšili se, až jejich betlém oživí půlnoční mši na Štědrý večer. Oni budou pomáhat otci Bonifáci se mší. A lidi, kterých bude zrovna v kostele nejvíc z celého roku, budou při tom obdivovat jejich keramický betlém. A teď by to najednou tak být nemělo? To přeci není možné! Jak někdo mohl takový příkaz vůbec vymyslet? A tak se kluci rozmýšleli, co s tím. V tom si vzpomněl Jenda, O čem jim nedávno říkal pan farář, že se prý nalézá kdesi v Praze. „Mají tam zázračnou sošku malého Ježíška, kterému se říká Jezulátko. Co kdybychom ho tedy jeli poprosit, aby nám pomohlo?“

„Je to jistě zajímavý nápad, Jendo.“ Odpověděl pan farář. „Jestli chceš, necháme zítra zapřáhnout kočár s koněm a vydáme se do Prahy.“

A protože v něm měli v ještě dvě místa, vydali se s nimi i Péťa s Pepíkem. Ráno vyrazili a jeli. V Praze byli kolem poledního. Kočár zamířil ke kostelu Panny Marie Vítězné na Malé Straně. Právě tam se prý má malý zázračný Ježíšek nalézat. Kluci vystoupili z kočáru a už si to mířili po schodech ke kostelu. A pak dovnitř. A v prostředním oltáři na pravé straně kostela ho spatřili. Byla to poměrně malá soška. Ale prý uměla dělat zázraky.

„Prosíme tě, Ježíšku, pomoz nám," prosili Pražské Jezulátko kluci. „Vytvořili jsme krásný betlém. A vrchnost nám ho chce zakázat vystavit v našem kostele. Prý aby se náhodou neurazili ti, co chtějí dobít Evropu.“

V tom najednou Jenda slyšel, jak k němu kdosi promlouvá: „Nebojte se chlapci. Svůj betlém si ve vašem kostele klidně vystavte. Dobře to dopadne. A kdyby byl nějaký problém s vašim správcem, nechte to na mne.“

Jenda poznal, že k němu mluví ono Jezulátko, tedy malý Ježíšek. A vše tak kamarádům i panu faráři vypověděl. Všichni se pak vrátili domů s nadějí, že to vše dobře dopadne.

Jenže druhý den je v jejich vesnici zaskočila nemilá návštěva. Správce Rudolf začal objíždět kraj, zda se jeho přísný zákaz nevystavovat jesličky a betlémy dodržuje. A v poledne zajel i k nim do vsi. Vylezl ven z kočáru se sluncem v erbu, vstoupil do kostela a rozhlížel se. A v tom spatřil betlém našich chlapců. „Jak to, že jste porušili mé nařízení a vystavili jste v kostele betlém? To chcete, aby se Turci urazili? A vaší vesnici zpustošili, protože to odporuje jejich víře?“

„Vždyť je to jen práce dětí, pane správce,“ odpověděl mu Otec Bonifác.

„To je jedno. I to je může urazit!“ vyjel na něj správce Rudolf.

Ministranti se začali modlit a prosit Jezulátko o pomoc. „Ježíšku, pomoz nám, prosíme!“

„Jestli ten betlém z oltáře hned neodstraníte, odstraním vám ho sám! A vás všechny přísně potrestám!“ Naštval se správce. Ale všichni jen kroutili hlavou, že ho neodstraní. A tak správce nejprve vzal do ruky Pannu Marii, že tak začne sám odstraňovat jednotlivé figurky. Jenomže Ježíškova maminka stála jak přibitá. A tak chytil svatého Josefa. A ten to samé. Figurka se nechtěla od oltáře také vůbec odlepit. A tak se správce pustil do malého Ježíška. A to neměl dělat. Jakmile na něj sáhnul, skončila jeho lidská podoba. Místo toho se správce Rudolf proměnil v další figurku betléma. V malém hliněném pasáčkovi ho šlo docela dobře rozpoznat. A kluci se kochali, jak je ta figurka panu správci podobná! Jenomže netušili, co právě teď prožívala. Oni totiž figurky betlému umí spolu mluvit, aniž my lidé to slyšíme.

A tak pasáček, tedy správce Rudolf, prosil ostatní figurky, aby byl vrácen do jeho lidské podoby. „Vždyť se blíží Vánoce. A já bych chtěl být při nich se svojí rodinou.“

„Tak ty chceš slavit Vánoce?“ obořil se na něj svatý Josef.

„A to tě ani na chvíli nevadí, že se nějací Turci nad tvojí oslavou Vánoc urazí?“ Zeptala se ho Panna Maria.

A v tom na něj promluvil i samotný malý Ježíšek: „Jestlipak, ty správče jeden, víš, že já jsem kázal hlavně náboženství lásky k bližním? A jestli se někdo dokáže urážet nad láskou bližním, tak to určitě nebude mít v hlavě v pořádku.“

A pak se ozval i anděl, který zvěstoval narození Páně: „Tak podívej se. Ty se tu bojíš takového nesmyslu, že se nad tímto betlémem někdo urazí. Přitom nevíš, že právě nedávno bylo turecké vojsko poraženo armádou prince Evžena Savojského a stahuje se tak z Evropy.“

"Další krásnou věc zvěstuješ, Anděli." Přidali se Tři králové.

A tak se opět posadil malý Ježíšek a pravil: „Do tvé podoby tě vrátím jen v případě, že nám slíbíš, že žádné výstavy betlémů se už zakazovat nebudou. A ty, které vytvořili malí kluci, už teprve ne.“

A když mu to správce svatosvatě slíbil, Ježíšek ho proměnil zpět v živého člověka. A jaké bylo překvapení ministrantů, když se pak od správce dozvěděli, že si tu betlém můžou nechat vystavený dál. A dokonce to, že se ruší i celý zákaz pro celý kraj. Jen Péťa opět uslyšel ten samý hlas Jezulátka, co včera v Praze.: „Dobře to dopadlo, co tomu říkáš? Vždyť jsem ti to slíbil. Ale ať si vaši potomci dají pozor, aby se něco takového, jako chtěl udělat ten váš správce Rudolf, náhodou nechtělo v Evropě za pár století znovu opakovat.“

"Sláva, sláva, tak Vánoce přeci jen budou takové, jak mají být." A tak nadšením, že jim jejich betlém zůstal a že už jim nikdo do jejich lidových zvyků nebude nic zakazovat nebo přikazovat, jásali, až to slyšela celá jejich vesnice. A to už se z jednotlivých stavení začal linout zpěv vánočních koled, neklamné znamení, že jsou Vánoce už za dveřmi. A díky jejich zázračnému betlému to byly jedny z nejhezčích Vánoc, jaké kluci prožili.

A tak přeji vám čtenářům, aby i vaše Vánoce byly ty nejhezčí, jaké jste dosud zažili.

Další pohádky a příběhy na mém blogu:

Pohádky:Pohádka „O bílé paní Bradlecké“ a další mé dárky čtenářům„O zakleté královně a kouzelném amuletu“O Honzovi a říční víle StříbravěO dračím stromuJak inlajny chtěly být čistéJak se planety učily bruslitPohádka o (ne)šťastné Třináctce	Seriály:„Inlajnový duch“:“Hrdinové Čeksasu“„Vánoční doba“Páťa a kolo ZláťaVýročí havárie UFOChiranikenovy záhady

Další články z letošního adventního kalendáře: 1.12.: Jak s dětmi využít zbytek větví z adventních věnců k dekoraci?, 2.12.:Izraelské Betlémy v sobě ukrývají jednu zvláštní záhadu, 3.12.: Sněhem pocukrovaná Prašná brána, 4.12.: Pro vánoční betlémy mám vždy slabost, 5.12.: Jak postavit uhříněveskou radnici?, 6.12.: Betlémy a nejen betlémy z Betlémské kaple, 7.12.: Knížka "Chata v Jezerní kotlině" jako zajímavý dárek pro děti k Vánocům, 8.12.: Betlémská kaple, 9.12.: Encyklopedie zapomenutých zvyků adventu a Vánoc, 10.12.: Může mít Krakonoš něco společného s mimozemšťany?, 11.12.: Utzův mechanický betlém v Olešnici v Orlických horách, 12.12.: Vzpomínky na loňskou vánoční výstavu v Betlémské kapli, 13.12.: Můj letošní adventní výlet Prahou, 14.12. Jak postavit vesmírný betlém?:, 15.12.: Vlastní desková hra - typ dětem, co dát někomu za vánoční dárek, 16.12.: Vzpomínka na vánoční výstavy roku 2016, 17.12.: Vánoční skanzen Krňovice, 18.12.: Proboštův betlém v Třebechovicích pod Orebem,19.12.: Další třebechovické betlémy, 20. 12.: Předvánoční výlet kolem Třebechovic pod Orebem, 21.12.: Za betlémy z Nového Knína, 22.12.: Apollo 8, aneb vánoční dobytí Měsíce, 23.12.: Za hraštickými betlémy