Petr Ginz - nešťastný osud fenomenálního chlapce

Když jsem tuto neděli navštívil terezínskou tryznu a pak se prošel po Terezíně, nemohl jsem si nevzpomenout na jednoho z fenomenálních hochů, zde za 2. světové války uvězněného a později usmrceného v Osvětimi. Na Petra Ginze.

Vzpomínka na 2. světovou válku je vždy hrůzný zážitek. A ještě hrůznější je vzpomínka na nejrůznější koncentrační tábory, kde trpěly nebo byly dokonce zavražděny miliony neviných lidí. A to nikoliv proto, že by něco špatného provedli, ale jen proto, že neměli ten správný původ či nevyznávali tu správnou ideologii. A zvlášť hrůznější je to,

že zde trpěly i děti. A to včetně těch mimořádně nadaných. A jedním z nich byl i Petr Ginz.

Hoch se narodil 1. února 1928 do pražské rodiny židovského úředníka a významného esperantisty Oty Ginze a Marie Ginzové, rozené Dolanské, české ženy s nežidovskými předky. Bydleli v Praze-Těšnově. Od malička byl mimořádně nadaný. Zajímal se o historii, astronomii, zeměpis, techniku, literaturu a mnoho dalších oblastí. A kromě toho jako svojí druhou rodnou řeč udával kromě češtiny i esperanto. Rád sportoval, rád poznával Prahu a nejraději chodil z kamarády na Rohanský ostrov, do Stromovky nebo do Šáreckého údolí. Když mu bylo 12-13 let, napsal  vlastní román po vzoru Julese Verna s názvem "Návštěva z pravěku", který si sám i ilustroval. Obul se tam do takových věcí, jako je obří stroj sestrojeným diktátorem, který slouží k zotročení domorodých afrických obyvatel a k likvidaci politických odpůrců. Tento jeho román dokonce nedávno vyšel i tiskem.

V říjnu 1942, když mu bylo 14 let, byl povolán do transportu do terezínského ghetta. Tam pod vedením brněnského pedagoga Valtera Eisingera vytvořil s ostatními chlapci z jeho místnosti tzv., "republiku Škid", kdy se tajně učili a zřídili si svoji vlastní samosprávu. A hlavně každý pátek vydávali časopis "Vedem".  A Petr ho řídil. Vždy se snažil, aby časopis vyšel a aby každý přispěvovatel tam svůj příspěvek dával včas. Někdy dokonce za článek věnoval i vlastní jídlo. A často tak v ostatních zdejších chlapcích budoval sebevědomí, že i oni dokážou vytvořit něco takového, jako je článek do časopisu. V časopise byly zachyceny i dětské reportáže ze života terezínského ghetta. Docela silný zážitek, když jsem například v terezínském muzeu narazil na reportáž, jak funguje pec terezínského krematoria. 

A tady v Terezíně Petr také namaloval obrázek, který vešel do dějin. Planetu Zemi z pohledu měsíční krajiny. A to o téměř dvacet let dřív, než člověk vyletěl do vesmíru a mohl se na kulatou Zemi skutečně podívat. Ale o tomto obrázku bude za chvíli ještě řeč.

Pobyt v terezínském ghettu musel být pro každého hrozný, a to zvlášť pro děti. Péťa tu rád například vzpomínal na svojí rodnou Prahu, kde prožil tu hezčí část svého krátkého života. A tak tady také napsal básničku "Vzpomínka na Prahu", která byla nedávno i zhudebněná. Pokud si ji chcete poslechnout, je například na odkazu https://www.youtube.com/watch?v=5JnXil-1r6Y.

Vedem vycházel v Terezíně pod Petrovým vedením dva roky. Až se na podzim roku 1944 stalo něco, co se stát nemělo. Krátce po své nemoci byl dán Petr do jednoho z posledních transportů do Osvětimi, kde byl bohužel přidělen do skupiny určené do plynových komor. Péťa takto zemřel 28. září 1944.

Jak jsem se dočetl, tak v posledních týdnech před odjezdem do Osvětimi se prý hodně zajímal i o buddhismus. Když si to člověk spojí s osudem tohoto fenomenálního hocha, který by se jinak po válce určitě stal jedním z předních českých umělců a myslitelů, tak ho napadá, že by si pak možná i přál, aby existovala reinkarnace. Co tento úžasný duch nestačil vytvořit v těle Petra Ginze, aby to alespoň mohl dokončit v těle někoho jiného.

A na závěr bych se chtěl zmínit dvě zajímavé záhady a souvislosti, které se s touto velkou dětskou osobností pojí. V Petrově románu "Návštěva z pravěku" se nalézá i toto: "aby byla na netvora vypálena Columbiada, kterážto rána jistě by nezůstala bez účinku." (Zdroj: https://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-maly-umelec-z-terezina-ginz-mel-obrovskou-fantazii-p9m-/lide.aspx?c=A150719_220247_lide_ELE). Shodou okolností 16. ledna 2003 vylétl do vesmíru raketoplán Columbia, na jehož palubě izraelský astronaut Ilan Ramon vezl již zmíněný Péťův obrázek Zěmě z měsíčního povrchu. Jenomže, když se rakotoplán vracel zpět na zem, poškození tepelného štítu raketoplánu způsobilo nad Texasem vznětí celého stroje a smrt všech sedmi astronautů na palubě. A ta druhá zajímavost? Stalo se tak 1. února 2003, tedy přesně v den nedožitých 75. narozenin Petra Ginze.

Ale nevím, jak moc to čtenáři vědí, ale tento obrázek, tedy lépe řečeno, bohužel už jen jeho replika, se dostal do vesmíru i podruhé. A to letos 27. února 2018 ho vzal americký astronaut Andrew Feustel na Mezinárodní vesmírnou stanici v rámci Expedice 55. Návrat je plánovaný na letošní červen. Doufejme, že tentokrát bude úspěšnější.

Když si tak nad tím zamyslím, co musel Petr (a nejen on, ale další miliony lidí) podstoupit, a to jen kvůli tomu, že nějaká skupina lidí si o sobě myslela, že jsou něco víc, než jiní lidé, je třeba si přát, aby už nikdy se žádná politická ani náboženská ideologie, jenž si o sobě myslí, že jejich vyznavači jsou nadřazenější těm ostatním, se už nikdy nikde nedostala k žádnému hlavnímu slovu ve společnosti. A každá takováto nadřazenecká ideologie, ať už je jejím původcem šílený diktátor nebo bláznivý "prorok", aby s ní bylo zacházeno tak, jako s tím nejhorším, co kdy spatřilo světlo světa. Protože jinak by svět už nebyl tím, jakým bychom si ho přáli mít jak my, tak jistě i tento chlapec Petr Ginz. 

Zdroje: https://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-maly-umelec-z-terezina-ginz-mel-obrovskou-fantazii-p9m-/lide.aspx?c=A150719_220247_lide_ELE

https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Ginz

http://www.vedem-terezin.cz/madailonky/petr-ginz.html

Související články:

Pátrání po činnosti skautů za 2. světové války

Včera jsem osobně panu prezidentovi v Lidicích tleskal