Pěšky ze Sloupu do Kamenického Šenova

Využít se musí každý den dovolené, a tak i třetí den jsem se vydal na pěší túru. Tentokrát jsem šel přes Havraní skály, Nový Bor, Panskou skálu až do Kamenického Šenova.

Ve stanu spím v létě velice rád. A to proto, že jsem na čerstvém vzduchu, tak se mi tam dokonce spí lépe než někde v chatce nebo zděné budově. A tak jsem se vyspal i do dalšího dne a opět jsem vyšel brzy ráno. Prakticky ve čtvrt na osm jsem opustil kemp u Radvaneckého rybníka a vydal jsem se na další pěší dobrodružství.

Prošel jsem obcí Radvanec, kde jsem si vyfotografoval ty zdejší roubenky, které na rozdíl od včerejšího večera (viz Pěší túra ze Sloupu přes Ortel a do Cvikova) byly lépe osvětleny sluncem.

Radvanec je původně zemědělská a později tkalcovská a sklářská obec. První zmínka o obci pochází z roku 1384. Nalézá se zde Kaple sv. Antonína z roku 1818

A také řada reliéfů vytesaných v pískovcových stěnách po okolí.

A tak jsem se dostal až na rozcestí. Tam se zrovna nacházel dětský tábor a já jsem tu zrovna potkal zdejší tábornické kluky na rozcvičce. Byl to tábor klasický stanový, tedy takový ten, jak má správný tábor vypadat. Tedy žádné chatky, žádné zděné budovy, ale stany, dřevěná kuchyň a život uprostřed přírody (viz Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů).

Když už někdo na své cestě potká dětský tábor, tak si zpravidla vzpomene na to, jako to bylo, když on jezdil. Například na nádherné chvíle u táborových ohňů a nebo na hry. Tak co kdybych takovou menší táborovou hru připravil i pro vás, pro čtenáře mého blogu? V horní části tabulky se nalézá šifra a ta ukrývá známé české město. Vyluštíte ho? Správné vyluštění pak máte ve spodním rámečku. Stačí si ho označit kurzorem a správné vyluštění se vám zjeví.

E3 O3 A0 A4 E0 A2 I2 O3 A0 I3 O0 U1 E0

Číslo za samohláskou znamená, kolikáté písmeno v abecedě je souhláska v pořadí za zmíněnou samohláskou (včetně písmen s háčky).

HRADEC KRÁLOVÉ

Z rozcestí jsem pokračoval dále po zelené turistické značce. Zhruba po kilometru jsem došel k další přírodní zajímavosti, k Havraním skálám. Sedm pískovcových věží Havraních skal tu ční ze zalesněného kopce. Vystupuje nad okolní stromy, a tak poskytuje zajímavý obrázek nejen z dálky, ale i jako skalní vyhlídky. Snad právě proto ji využívají i horolezci.

A také snad právě proto tu roku 1889 nechal hrabě Karel Kinský nechal vytesat schodiště, čímž ji přístupni veřejnosti. Vyhlídka včetně schodiště byla ještě nedávno ve velmi špatném stavu, avšak zhruba před šesti lety se ji podařilo obnovit. A tak sem vede i odbočka zelené turistické značky, která kolem prochází. Výhled je tu hezký. Kromě zdejších skalisek, která se nazývají například Rozeklaná, Potupená a Půlená skála či Ropucha, jsou odtud vidět i kopce v okolí.

K Havraním skálám se váže i několik pověstí. Jedna z nich například říká, že do 17. století skály sloužily i jako popraviště nedalekého sloupského hradu. A další pověst vypráví o rytíři a jeho průvodcích, kteří tu pronásledovali nevinnou dívku z radvanecké tvrze a tady za trest všichni zkameněli.Já jsem samozřejmě tento skalní útvar také navštívil a díky tomu vznikl i fotoblog Havraní skály - romantické skalní útvary, a to ze snímků, které jsem tady nafotografoval.

A tak jsem pokračoval na Novoborskou vyhlídku odkud je Nádherný výhled na magický a zajímavě tvarovaný lužickohorský vrchol Klíč.

Cesta pak pokračuje dolů do Nového Boru. Nejdřív jsem prošel kolem lesního hřbitova a pak kolem rodného domu básníka a filologa Josefa Jaroslava Kaliny.

Až jsem došel na náměstí. Město Nový Bor je známé především sklářským průmyslem a zvláště zdejším Crystalexem. Původní osada vznikla roku 1692, což, když srovnáte, třeba ze sousední vískou Radvancem (viz výše), tak ačkoliv je daleko větší, tak je poměrné mladší. Náměstí dominuje barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Má 60 metrů vysokou věž a postaven byl v letech 1747-49.

Já jsem se odtud vydal po modré turistické značce přes Arnultovice, což je opět víska plná hezkých roubených chaloupek.

A to samé se dá říci o další vesničce, do které jsem přišel, když jsem vystoupal do kopce. Víska se jmenuje Klučky a i zde jsou nádherné roubené chaloupky jako z pohádky.

A to už se dostávám do Polevska. První, co potkám jsou boží muka, které byly zbudovány v roce 1834 Franzem Antonem Jankem.

Odtud je potom nádherný výhled na zdejší dominantu, barokní kostel Nejsvětější trojice. Ten byl postaven v letech 1716-18 stavitelem italského původu Petrem Pavlem Columbanim z Litoměřic.

Odtud jsem pokračoval po modré turistické značce, která tudy vede po silnici. Opět míjím další kapličku, kde je vypodobněn Kristus na Olivové hoře. Kaplička vznikla patrně roku 1750 a pravděpodobně ji zřídil polevský obchodník Christoph Oppitz.

Konečně cesta odbočuje pryč ze silnice. Jdu lesem a v zemi vidím tu a tam vykukovat šestihranné čedičové sloupce. Neklamné znamení, že místní podloží je sopečného původu a že už se spíš nalézám v Českém středohoří. A snad také, že se blížím k něčemu mimořádně zajímavému. To mimořádně zajímavé se tu pravdu nalézá, ale nejdřív musím projít obcí Prácheň, kde jsem si konečně došel na oběd. A kousek odtud to je. Když je nějaká propagace Česka v cizině, tak co se tam téměř vždy vyskytuje za fotografie? Především tam jsou Hradčany s Karlovým mostem, hrad Karlštejn, Santiniho chrám Svatého Jana Nepomuského na Zelené hoře a pak Panská skála u Kamenického Šenova. A u té se zrovna nalézám! Jsou to jedinečné čedičové varhany, jaké se opravdu nalézají málokde.

To by ale člověk nevěřil, jak je těžké udělat nějaký její hezký obrázek, kde by nerušil nikdo další. Skála je totiž neustále v obležení lidí, kteří neustále lezou po ní nahoru a dolů, a tak fotograf musí využít každou chvilku, když zrovna není nikdo vidět. A tak díky tomu vznikl můj fotoblog Jedinečné varhany – Panská skála.

Málo se už ví, že tato skála, na které je nádherně vidět sloupcová odlučnost čediče při tuhnutí magmatu, vlastně vznikla díky lidské činnosti. Původně se jednalo o čedičový lom z konce 18. století, který však pro jeho podobu začal být v 19. století chráněn a dnes je to národní přírodní památka. Snad právě proto se mi nepodařilo nalézt žádné staré pověsti vztahující se k tomuto jedinečnému skalnímu útvaru. Snad jen to, že se tady například v roce 1952 natáčela česká pohádka Pyšná princezna a v roce 2011 francouzský film o kouzelníku Merlinovi.

To, že je tu četnost návštěvníků opravdu velká, svědčí i to, že zatímco jsem se procházel kolem skály, mezitím přijela asi dvacetičlenná výprava nějakých cykloturistů. Tak jsme si i my společně vylezli na skálu, neboť je zní nádherný rozhled po okolí.

Romantické je i jezírko s čedičovým břehem, jenž mu dodává tajuplnou atmosféru.

Když jsem si celou přírodní památku prohlédl, pokračoval jsem dál, protože do Kamenického Šenova je to odtud jen, co by člověk kamenem dohodil. Je to městečko, které leží na hranici Lužických hor a Českého středohoří. První písemná zmínka pochází z roku 1352 (Vláda Karla IV.). Stejně jako i ostatní vesničky a města, kterými jsem dnes procházel, i toto byla především sklářská obec. Nalézá se zde například barokní kostel z let 1715-18, postavený na místě staršího dřevěného kostelíku.

A tady můj dnešní výlet pomalu končí. Teď jen najít autobusovou zastávku, odkud jezdí autobus do Nového Boru a pak do Sloupu. Však jsem opět zažil hezké pěší dobrodružství. A protože tu ještě pár dní hodlám být, tak to jistě nebude dobrodružství poslední. Ale o tom zase příště.

Zdroje: wikipedie, informační tabule

Související články:

Výlet po Sloupu v Čechách

Pěší túra ze Sloupu přes Ortel a do Cvikova

Rubrika: dovolená 2012 Sloupsko

Rubrika: výlety a tramping