Pěšky z Lipové do Jeseníka

Jako nadšený turista považuji za vyvrcholení sezony, když se vydám po horách. Letos jsem si vybral Jeseníky. A tak jsem s krosnou, se stanem a spacákem nasedl v Praze na autobus a vydal jsem se směr Lipová Lázně.

Měl jsem štěstí a nasedl jsem v Praze na autobus, který jede přímo. První zastávku má v Hradci Králové, ovšem pak už zastavuje skoro všude.

V Lipové lázni jsem byl krátce popoledni. A teď už jen dorazit do nedalekého kempu Bobrovník, který se nalézá mezi Lipovou a Jeseníkem. Cesta tam vede po červené turistické značce podél říčky Staříč. Když jsem přišel do kempu, ubytoval jsem se, postavil stan a hned potom vyrazil na svůj zdejší první pěší výlet.

A tak jsem se tentokrát jen s batůžkem vydal zpět do Lipové Lázně, kolem říčky, po červené turistické značce.

Do roku 1960 nesla obec pojmenování Dolní Lipová. První písemné zmínky o obci jsou ze 13. století. V 17. století se jí bohužel dotkly i čarodějnické procesy, které v Jeseníkách tenkrát probíhaly. Mezi roky 1622-1684 jen z Lipové skončilo na hranici celkem osm zdejších žen. Ale to není všechno. Obzvlášť se mi hrnou slzy do očí, neboť mezi oběťmi těchto procesů se stal roku 1651 dokonce i místní chlapec, kterému bylo pouhých osm let! Neuvěřitelné a zavrženíhodné. Nic lepšího si nejen už kvůli tomuto dítěti tyto procesy nezaslouží.

Kolem roku 1829, zde byly založeny lázně, kde se léčí choroby poruch metabolismu, obezity, kožní onemocnění a diabetu.

Z Lipové jsem se vydal po modré turistické stezce směrem na sever. Nejprve jsem dvakrát přešel železniční trať a pak jsem se ocitl v lese. To, že jsem v lázeňském městě, je vidět na tom, že cestou potkám dva prameny. Nejprve Luisin pramen

A poté Pomezní pramen.

Ale to už se dostávám na Pomezí. Můj první větší dnešní cíl. Tady se totiž nalézá jednak malá geologická expozice Jeseníků.

Ale hlavně zpřístupněná jeskyně Na Pomezí. První zdejší větší jeskyně byly objeveny v letech 1933-36 (jeskyně Rasovna), a to díky těžbě mramoru ve zdejším Havránkově lomu. Jeskyně Na Pomezí pak byla objevena roku 1949 a o rok později byla zpřístupněná veřejnosti.

Má nádhernou krápníkovou výzdobu. Návštěvníci tu sice za cca 45 minut projdou asi 390 metrů, ovšem celková délka jeskyní je asi 1700 metrů. Jsou tak největším jeskynním systémem v ČR, které vznikly rozpouštěním mramoru.

Samozřejmě, že jsem si koupil vstupenku a to včetně povolenky k fotografování. A společně s dalšími návštěvníky jsem se prošel zdejšími jeskyněmi. Jsou nádherné, a tak jejich návštěvu jednoznačně doporučuji.

Když jsem prošel jeskyně, vydal jsem se po žluté turistické značce, ve směru na Lázně Jeseník. Cesta vede víceméně po vrstevnici. Nejprve procházím kolem Švýcarského pramene.

A pak kolem chaty Peklo.

A tak pomalu přicházím do Lázní Jeseník.  Byly to první vodoléčebné lázně na světě. Založil je Vinzenz Priessnitz. A to díky jednomu zážitku, který poznal jako malý chlapec. Tehdy pozoroval srnu, jak si chodí omývat ránu do jednoho z místních pramenů. A přitom se všiml, že se její zranění díky tomu vyléčilo. Kéž by takových to všímavých, a to nejen dětí bylo dost i v dnešní době. Ve čtrnácti letech mu při svážení dřeva otěže skříply ruku a jemu se ji podařilo vyléčit mokrými zábaly. V šestnácti letech se mu pak stal těžký úraz, kdy mu povoz se splašenými koňmi přejel hrudník. Opět si to vyléčil za pomocí studených obkladů a vody, a to i přesto, že mu ostatní předpovídali, že už zůstane mrzákem. Tato pověst o jeho zázračném vyléčení se šířila po kraji, a tak v roce 1822 nechal svůj rodný dům přestavět na první vodoléčebný ústav na světě.

A tak zde vznikly lázně, kde se dnes každoročně léčí kolem dvanácti tisíc hostů. A některé zdejší léčebné pavilony mají opravdu nádhernou architekturu. Léčí se zde například nemoci oběhového ústrojí, nemoci dýchacího ústrojí, nemoci pohybového aparátu, a dokonce i duševní, kožní a ženského ústrojí.

Zajímavá je i tzv. Sluneční stráň, neboli – jižní svah, kde jsou zhotoveny kamenné obrazy, sochy a pseudomegality.

Jakožto člověk, jenž se o megality zajímá, jsem si ji nemohl neprojít. Samozřejmě jsem si prošel i celé lázně a fotografoval. Díky tomu vznikl i můj fotoblog „Lázně Jeseník“.

Když jsem si to tu prošel, pokračoval jsem dolů do města Jeseník. A protože se už začalo stmívat, rozhodl jsem se, že se už nikde nebudu zdržovat a půjdu rovnou do kempu, kde se zachumlám do spacáku ve svém stanu. A vyspím se do druhého dne. Čeká mne totiž o hodně víc náročnější trasa, než těch pár dnešních kilometrů. Ale o tom zase příště.

Použité prameny: wikipedie

Fotografie: Libor Čermák, www.mapy.cz

Související reportáže z dalších letošních výletů:

59: Pěší výlet podél Sázavy

58: Na inline bruslích z Nymburka do Libice

57: Pěší túra kolem Úštěku

56. Na kole podél Labe

55. Pěšky z Kbel do Staré Boleslavi

54: I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta

53: Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky

52: Ze Žebráku po magických místech Berounska

51: Pěšky kolem Jílového

50. Pěší túra do Kolína

49: Pěší túra po Křivoklátsku

48: Pěší túra předjarní Šárkou

47: Na běžkách kolem Chuchle

46: Na běžkách jihovýchodní Prahou

1-45: výlety a tramping

dovolená 2013 - Jeseníky