Pěší výlet přes Olešnici v Orlických horách

Svůj další výlet na dovolené v Orlických horách jsem podnikl ze Sedloňova přes dělostřeleckou tvrz Skutina, pak přes Olešnici v Orlických horách, kde jsem navštívil Utzův betlém. a nakonec lesy do Deštného.

První zážitek toho dne jsem zažil hned ráno při čekání na autobus. U Národního domu tu krátce zastavilo několik historických automobilů.

Autobus mne pak dovezl do Sedloňova.

První písemná zmínka o obci je z roku 1654 (doba vláda Ferdinanda III.)

Také mne překvapilo, kolik se tu nalézá typických horských roubenek.

Barokní kostel Všech svatých byl postaven v roce 1709-17011 na místě dřívějšího dřevěného kostela.

Já jsem se odtud vydal po modré turistické značce.

Dorazil jsem nejprve k Burgatovu, vísky ze samých roubených chaloupek.

Jsou tu též nádherné louky a daleké rozhledy na okolní kopce.

A když jsem odbočil na zelenou turistickou značku, tak jsem za nedlouho dorazil i k mému prvnímu dnešnímu hlavnímu cíli, dělostřelecké tvrzi Skutina, pojmenované podle zdejšího kopce.

Měl jsem štěstí a k prohlídce jsem se dostal chvíli poté, co jsem sem dorazil. A musím též pochválit fundovaný výklad pana průvodce.

Výstavba tvrzi byla započata 14. prosince 1937. Zadávací částka na její výstavbu tvořila bezmála 32 milionů korun. A stavbu prováděla firma Dr. Ing. Karel Skorkovský. Ale po Mnichovské zradě byly práce zastaveny 30. září 1938. Z šesti chystaných objektů (pěchotní srub U Stodol, pěchotní srub Pod Lesem, Dělostřelecká věž Na Kótě, minometná věž Na Mezi, Dělostřelecká tvrz Bažina a vchodový objekt V Lese + podzemní spojovací chodby) se podařilo zbudovat jen dva. A to pěchotní srub U Stodol, který je dnes zpřístupněn veřejnosti a předělán na muzeum. A veřejnosti nepřístupný objekt Pod lesem. Zážitek je především návštěva vnitřku srubu, protože je dobově vybaven. V době mobilizace (rok 1938) byl velitelem tohoto srubu por. pěch. Ján Kukliš. Ten byl za Slovenského národního povstání velitelem pancéřového vlaku "T.G. Masaryk". Ale po roce 1948 musel armádu opustit.

A pro návštěvníka je též velkým dobrodružstvím sestup do 36 metrů hluboké šachty. Já jsem si celý srub nafotografoval a z fotografií jsem vytvořil speciální fotoblog "Dělostřelecká tvrz Skutina", který také doporučuji k přečtení. To, protože tam také mám mnohem více fotografií z tohoto objektu, které by se sem nevešly.

Když jsem si tvrz prohlédl, pokračoval jsem po turistické značce podle srubu Pod Lesem. A jak jsem nad tím tak přemýšlel, vzpomněl jsem si, že letošní rok je osmičkový. A tak bude vlastně na podzim výročí jak mobilizace, tak Mnichovské zrady, tak i vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938. Jen doufám, že se tomu budou média, včetně těch veřejnoprávních, věnovat minimálně tak mohutně, jako se věnovala výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. (viz též můj článek "Jestlipak jste někdy slyšeli o vyhnání Čechů z pohraničí?")

Prošel jsem nejdřív vísku Lužany.

A pak se mi otevřel nádherný výhled na hřebeny Orlických hor na jedné straně.

A Krkonoše v dálce na straně druhé.

A podél luk s pasoucími se stády krav jsem scházel dolů k Olešnici v Orlických horách.

Ty bílé cedule za silnicí u lesa říkají, že jsem se právě ocitl nedaleko státní hranice s Polskem.

V Olešnici mne opět přivítaly nádherné roubené chaloupky.

Olešnice v Orlických horách je poprvé připomínaná v roce 1369 (vláda Karla IV.). Já jsem se tu nejdříve došel na oběd.

A pak navštívil místní radnici, kde je vystavěno něco naprosto unikátního.

Utzův mechanický betlém. Pan Utz ho vytvářel ve 30. a 40. letech 20. století.

Bohužel ho nedokončil, protože v roce 1946 nešťastně zahynul. Ale kdyby se mu ho podařilo dokončit, je dost možné, že by byl dokonce i o třídu lepší než známější betlém třebechovický.

Postavičky se pohybují na vozíčkách, a přitom skutečně i hýbají nožičkami, jako když jdou.

Také Ježíšek se dokáže posadit, kroutit hlavičkou a kopat nožičkami.

Ale to se musí všechno vidět na vlastní oči. A po prohlídce betlému jsem se vydal dál.

Olešnický kostel sv. Máří Magdalény z roku 1705. Je k němu zajímavý přístup krytým schodištěm.

Já jsem se odtud vydal po modré turistické značce.

A opět mne tu překvapilo množství roubených chaloupek.

Nejprve jsem šel kolem koryta potoka Olešenky.

A pak už stoupal do kopce. A opět v dálce výhled na horské hřebeny.

Zatáčka horské cyklostezky.

A konečně další řopíky.

Pohled z řopíku ven.

Přírodní rezervace Sedloňovský vrch. Nalézá se zde porost pralesovitého charakteru.

Chlupatá housenka, na kterou jsem tu náhodou narazil.

Pak jsem přešel na zelenou turistickou značku, která mne dovedla ke Sedloňovskému černému kříži. Je to zde i uspořádané ke mším pod širým nebem.

Výhled na Deštné v Orlických horách. Konečně se k němu blížím.

A zase řopíky. Přitom bych chtěl připomenout i svůj modelářský návod "Jak postavit vojenský bunkr".

Tady je výhled na kapličku "Nejsvětější Trojice", kolem které jsem šel na "Peší výlet na Šerlich a Velkou Deštnou"

A konečně sejdu dolů do Deštného. A už se těším na večeři.

Opět jsem se hezky prošel zajímavými místy Orlických hor. A pro ty, kdo tato místa neznají, tak jim je navštívit vřele doporučuji.

Zdroje: wikipedia, místní informační tabule

Další výlety:152: Pěší výlet kolem Rokytnice v Orlických horách, 151: Na třicet let starém kole podél Berounky, 150: Peší výlet na Šerlich a Velkou Deštnou, 149: Pěší výlet po Kačenčině stezce kolem Deštného v Orlických horách, 148:Pěší výlet lánskými lesy, 147: Foglarovský pěší výlet do středu České republiky, 146: Beltainový výlet ze Sedlčan na keltské oppidum, 145: Pěší výlet ze Ctěnic do Měšic, 144: Pěší výlet z Prokopského údolí na Vidouli, 143: Předvánočně foglarovská procházka Prahou, 142: Pěší výlet po Slavkovském lese, 141: Peší výlet z Chebu do Františkových Lázní, 140: Výlet po Mariánských Lázních a jeho okolí , 139: Pěší výlet kolem Františkových Lázní, 138: Výlet po hrázděných domečkách Chebska, 137: Na třicet let starém kole podél Vltavy, 136 a níž: viz rubrika výlety a tramping