Pěší výlet po Kladensku

Svůj další pěší výlet jsem uskutečnil po místech, které se nacházejí východně od Kladna. Jsou to Stehelčeves, Zájezd, Buštěhrad, Lidice, Makotřasy, Středokluky, Tuchoměřice či Přední Kopanina. Všechna to jsou dost zajímavá místa.

Z Prahy jsem vyrazil vlakem z Masarykova nádraží. A ten mne dovezl do zastávky Dřetovice. A odtud jsem se vydal po žluté turistické značce do samotné vísky Dřetovic. Pěší chůzí je to asi půl kilometru.

První zmínka je z roku 1233 (doba vlády Václava I.). Ve vsi se nalézá například kaplička Panny Marie na návsi z vodotraskem a kostel sv. Václava. 

Já jsem se odtud vydal po hlavní silnici do sousední obce Stehelčeves. A to proto, že jsem se rozhodl, že navštívím zdejší pravěké hradiště Homolka.

Nalézá se na vršku a je to eneolitické hradiště, které bylo obydleno v době řivnáčské kultury, která naší kotlinu obývala na začátku 3. tisíciletí před naším letopočtem.  

Odtud jsem se vrátil zpět do Dřetovic, ale už ne po silnici, ale zadem kolem rybníků.

A u jednoho z nich se už i objevyly první stany.

Dorazil jsem ke kostelu svatého Václava, dominantě Dřetovic. Je to původně romanský kostel, později přesatvěný goticky a v 18. století barokně.

Moje další cesta pokračovala po žluté turistické značce přes pole, kde jsem přišel do obce jménem Zájezd. O ní je první zmínka z roku 1316 (doba vlády Jana Lucemburského, rok narození císaře Karla IV.). Nalézá se zde například poutní kaple Rosa Mystica.

A nedaleko ní se od roku 2010 nalézá i zoopark, který jsem také navštívil.

Zoopark není sice tak veliký jako klasické zoologické zahrady v okresních a krajských městech. Přirovnat by se dal k větší zahradě. Ale i tak je tu na co koukat. Třeba na želvy ostruhaté.

Nebo chameleoni.

Nejvíc jich je ve zdejším teráriu, kde jsou i tito leguáni.

A o zábavu se zde postarají i lemuři. A další zvířátka.

Když jsem si zoopark prohlédl, pokračoval jsem po zelené turistické značce směrem na Buštěhrad. Dokonce takovou osamocenou rozkvětlou květinku jsem tu potkal. Doufám jen, že ji někoho, kdo tu šel po mně, napadlo utrhnout. Těm broučkům vevnitř by to bylo určitě líto. 

Poté jsem podešel dálnici D7, a to pod mostem ozdobeným grafiti.

A pak do Buštěhradu, kde jsem si nejdříve došel do jedné z hospod na oběd. K vydatnému obědu si tu zrovna v televizi pouštěli slovenskou verzi pořadu "Nikdo není dokonalý". Mimochodem, představitel té české verze, Jiří Krampol, je však shodou okolností právě rodákem z Bušťěhradu. Není sám ze slavných lidí, kteří tu žili. Na místním zámku žil například slavný geolog Joachim Barrande. A nesmíme zapomenout ani na spisovatele Otu Pavla. Ten své vzpomínky na Buštěhrad popsal v knize "Jak jsem potkal ryby", podle níž byl natočen film "Zlatí úhoři" s Vladimírem Menšíkem.

A pak jsem se vydal prohlédnout město. Nejprve jsem došel ke zřícenině původního hradu ze 14. století, která je ovšem pohlcená novější zástavbou. 

Třeba jako tento dům hned u brány se stejným číslem pořadovým a číslem orientačním, tedy označeným dvěma třináctkami. Podobně očíslované domy, to je určitě něco pro ty lidi, co trpí tzv. triskaidekafobií, tedy chorobným strachem s čísla "třináct". Mimochodem, já v podobně očíslovaném domě v Praze žiju už třicet let. Pokud je váš dům v ulici také sedmým v pořadí a zrovna na té správné straně, tak vás zřejmě třináctka v čísle orientačním nemine. A budete si ji pěkně užívat i ve vaší adrese. A ten dům, ve kterém bydlím já, má navíc i ciferný součet třináct také v čísle pořadným. Ale musím říci, že se v něm po celou tu dobu žije stejně jako v každém jiném domě.

Došel jsem až k buštěhradskému zámku o jehož stavbu se zasadila tehdejší majitelka zdejšího panství Anna Marie Františka Toskánská. Stavba proběhla v letech, 1699-1705. Toto je například zámecká kaple, kostel Povýšení sv, Kříže.  

Ale když jsem se podíval přes bránu, docela se mi chtělo brečet. Zámek s jeho nádvoří vypadá dost schátrale. Jakožto turista a obdivovatel historie to nepovažuji za nic kladného, když něco takovéhoto vidím. Jestli si dobře pamatuji, tak v posledních letech byla přeci jen snaha o jeho rekonstrukci. V roce 2012 se o ní snažil někdejší středočeský hejtman David Rath. Ale místo, aby ho ostaní podpořili a rekonstrukci dotáhli do úspěšného konce, tak ho místo toho zavřeli do vězení. Myslel jsem si, že od té doby alespoň někdo příjde s nějakým lepším plánem na jeho rekonstrukci. Ale evidentně se tu nic neděje a zámek chátrá dál. Holt jsme v Česku a tady se asi musí dělat všechno obráceně. A historické památky na to pak doplácejí.

Z Bušťehradu jsem se vydal po zelené turistické značce, která vede podél hlavní silnice. A po ní jsem došel do nedalekých Lidic. Zde by si jistě každý měl připomenout datum 10. června 1942. Jako následek "Operace Anthropoid" - atentátu na Heydricha, byly nacistickými okupanty v protektorátu Čechy a Moravy nařízeny tvrdé represe, které měly za následek i vyhlazení Lidic. Celkem tehdy přišlo o život 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Celkem 340 lidických obyvatel. A tak jsem navštívil i lidický památník. Jenomže se mi tu neplánovaně stalo i něco opravdu zvláštního, co se mi ještě na žádném  z mých předchozích výletu nestalo.

Do Lidic jsem dorazil kolem 13. hodiny, netušíc, že se tam bude cokoliv konat. V tom jsem si všiml, že tady cosi hlídají policisté. A že nebyli jediní. A o kus dál byli i skautíci v krojích a kolem mne dokonce přijíždělo auto z televize. A tak se jdu strážců zákona zeptat, co, že se to tu děje. A od nich jsem se dozvěděl, ža sem za chvíli má přijet osobně pan prezident. Teď? Sice v ten den, když jsem tu byl, se konalo 75. výročí operace Anthropoid. Ale vyhlazení Lidic se přeci stalo až 10. června 1942. Jenže jsem se od nich dozvěděl, že právě před sedmdesáti lety, tedy 27. května 1947 byl slavnostně položen základní kámen nových, dnešních Lidic. A na tuto oslavu sem přijede mezi 14. a 15, hodinou i pan prezident Miloš Zeman. Tak, to mne tedy potěšilo. Můj výlet bude okořeněn takovouto událostí a dokonce i se setkáním s naším panem prezidentem Milošem Zemanem. To se mi skutečně na mých výletech ještě nestalo. To tedy ten čas obětuji a chvíli si počkám. Co nám asi zajímavého poví ve svém projevu?

A byl to projev, o kterém se opět hodně mluvilo a diskutovalo. A já jsem měl navíc tu čest být přímo na místě události. A věnoval jsem se mu i zvlášť na svém blogu, a to v článku "Včera jsem osobně panu prezidentovi v Lidicích tleskal", který jsem pojal i jako takový lidický fotoblog.

Když jsem si poslechl projev pana prezidenta a dalších čestných hostů, vydal jsem se po zelené značce dál, protože jsem měl před sebou ještě dlouhou cestu. Prošel jsem i místo, kde byly původní Lidice. Tam se nalézá i Památník dětských obětí války v Lidicích od sochařů Marie Uchytilové (mimo jiné i autorky 1korunové československé mince se skautkou Bedřiškou Synkovou, vězněnou v 50. letech tehdejším totalitním režimem) a Jiřího Václava Hampla. Pomník zobrazuje 82 dětských obětí z Lidic, které byly nacisty roce 1942 zavražděno plynem ve speciálních vozech v nacistickém vyhlazovacím táboře Chelmno. Když se nad tím zamyslí, tak se tu chce člověku z toho skutečně plakat.

Nebo jsem se také pomodlil na místě zaniklého lidického kostala sv. Martina. Ten byl založený v roce 1352 (v době vlády Karla IV.) a zničen nacisty v roce 1942. A nám nezbývá, než si přát a i modlit se za to, aby žádný kostel nikde na světě už nikdy nepotkal osud tohoto kostlíka v Lidicích, že by byl zničený z nějakých podivných ideologických důvodů, A to i přesto, že takové ideologie, které by takovéto stavby rády jistě níčily i v současné době, se bohužel v posledních letech v Evropě oběvují stále částěji. A tak jsem se tu i pomodlil za vymizení hrozby rozšiřování těcho zvrácených nábožensko-politických ideologií v naší staré dobré Evropě.

Turistická stezka mne teď dovedla až do sousedních Makotřas, o nichž se první písemná zmínka váže k roku 1318 (vláda Jana Lucemburského). Ale tato obec je známá i především jako významná areologická lokalita. V roce 1961, při stavbě dálnice D7 zde byla objevena čtvercová pravěká svatyně o velikosti cca 300 metrů, která je často přirovnávaná k anglickému Stonehenge. A už tehdy zaujala vědce a badatele. To proto, že archeologický výzkum potvrdil, že tato lokalita byla obývána ve 4. tisíciletí před naším letopočtem kulturou nálevkovitých pohárů. Byl zde objeven například žáruvzdorný kelímek se zbytky mědi, nejstarší známý doklad zpracování kovu v Čechách. Svatyně je však vůči světovým stranám mírně natočena, a tak někteří badatelé začali hledat archeoastronomický význam svatyně. Například astronom Zdeněk Horský objevil souvislosti se západy a východy Slunce, Měsíce a významných hvězd. A vloni jsem v článku, který se svatyní zabývá, i já upozornil na to, že některé směry v této svatyni směřují i na význammé pravěké lokality v okolí. Viz podrobnosti v článku "Tajuplná svatyně v Makotřasech". Kdo by si však chtěl místo prohlédnout podrobněji, toho musím zklamat. Nijak zvlášť označené není a navíc je po něm úhlopříčně postavena dálnice. Tak jediná možnost jak se dostat přímo dovnitř, je ta, až budete tudy projíždět po dálnici D7, tak si řekněte: "Tak teď jsme právě v ní.

Vydal jsem se po zelené značce dál a došel jsem do obce Běloky. První písemná zmínka pochází z roku 1257 (vláda Přemysla Otakara II.). Je tu například empírová kaplička Sv. Floriána z roku 1838.

Teď jsem opustil kladenský okres a dorazil do sousední obce Středokluky. Zde se například nalézá barokní kostel sv. Prokopa. 

Nyní mne cesta přivedla k zajímavemu vršku, přírodní památce Číčovický kamýk, což je buližníkový suk.

A hned pod ním se nalézá kostel svatého Vavřince v Černovičkách, který je zajímavý tím, že obsahuje prvky románské, gotické a barokní architektury.

V dálce přes pole je vidět pražské letiště v Ruzyni. Dokonce občas nade mnou přelétalo i nějaké to dopravní letadlo.

Dorazil jsem do Tuchoměřic, kudy jsem procházel i před čtyřmi roky na svém výletě "I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta". A tak připomenu, že se zde nalézá klášter komunity Chemin Neuf, což je jezuitská kolej s barokním kostelem sv. Víta. Obojí postavil italský architekt Giovanni Domenico Orsi v letech 1665-69.

A odtud je to jen krůček do Přední Kopaniny, což je už okrajová městská část hl. města Prahy. První zmínka je z roku 1285 (doba vlády Václava II.).

Nalézá se zde románská rotunda sv. Máří Magdalény z první poloviny 12. století. Což je jedna ze čtyř dochovaných románských rotund na území hlavního města Prahy. 

A v Přední Kopanině je i můj konečný cíl tohoto výletu. Poblíž rotundy se nalézá autobusová zastávka MHD, kde jsem si počkal na autobus a vrátil se s ním domů. Když to shrnu, byl to hezký výlet. Byl dlouhý cca 25 kilometrů a také plný překvapení.

zdroj: wikipedie, místní informační tabule, Lenková J.: Tajemná místa Česka, Nakladatelství XYZ, Praha, 2016

Další výlety: 132: Inlajnový výlet do pražských Vysočan, 131: Beltainový pěší výlet přírodou z Benešova do Týnce nad Sázavou, 130: Pěší výlet z Mladé Boleslavi do Bakova nad Jizerou, 129: Květný výlet kolem Kouřimi, 128: Pěší výlet z Běchovic do Úval 127: Pěší výlet Modřanskou roklí 126: Procházka podzimní Prahou, 125: Pěší túra kolem Kolína, 124: Pěší výlet z Uhříněvsi, přes Dobřejovice, do Stránčic,123:Pěší výlet z Dobříše přes Nový Knín, 122: Pěší výlet okolo Tábora, 121: Pěší výlet z Hořovic přes Valdek do Jinců, 120: Z Nové Paky po stopách duchů a strašidel ,119: Pěší výlet ze Sobotky Plakánkem na Kost, 118: Pěší výlet hruboskalským skalním městem, 117: Peší výlet kolem Trosek, 116: Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse, 115 a níž: viz rubrika výlety a tramping