Peší výlet kolem Trosek

Můj druhý pěší výlet vedl, přes hrad Trosky, Nebákov a Podtrosecká údolí. Je zde spoustu zajímavých míst, která určitě stojí za návštěvu.

Ráno jsem se probudil ve svém stanu v jinolickém kempu a vydal se na další výlet. Musím se však ještě dostat na vlakovou zastávku do Jinolic.

Z kempu je to asi dva kilometry a jde se i lesem.

Jinolice je obec o níž je první zmínka z roku 1377 (vláda Karla IV.)

A už jsem na nádraží, odkud mi za chvíli jede vlak, se kterým se svezu do Ktové.

První zmínka o Ktové je z roku 1320 (vláda Jana Lucemburského). Já jsem se tu posilnil a už jsem měl namířeno na nedaleký hrad Trosky.

Po mostě jsem přešel říčku Libuňku, jejíž břehy tvoří "přírodní památku Libuňka", která tak byla vyhlášena kvůli tomu, že zde tvoří typické meandry s břehovými porosty.

Ale to už jsem přešel Dlouhou Ves a začal se drápat na svah jehož vrchol tvoří dva pozůstatky struskovitých kuželů z čediče, které známe pod názvem Baba a Panna. Stalo se někdy ve třetihorách, zřejmě před 16,5 miliony lety, že zde cca sto metrů od sebe vznikly dva vulkány, dnes čedičové kužele.

A ty využil kolem roku 1380 (přelom vlády Karla IV. a Václava IV.) Čeněk z Vartenberka ke stavbě gotického hradu. Obě věže byly využity jako boky hradu. Na nižší Babě byly postavena pětiúhelníková kamenná věž. (která je přístupná po schodišti).

Na Panně, která je zhruba o deset metrů vyšší, vznikla vysoká obdélníková věž. (pod ní se nalézá vyhlídka). A mezi oběma věžemi vznikl samotný vnitřní hrad s předhradím.

Po smrti Čeňka připadl hrad králi Václavu IV., od kterého ho získal Ota z Bergova. A po něm jeho syn stejného jména. Kvůli tomu, že Ota z Bergova byl přísný katolík, hrad neúspěšně obléhalo i husitské vojsko. V roce 1455 jeho syn prodává Janu Zajíci z Hazmburka, který byl majitelem sousedního panství a hradu Kosti. Co se nepovedlo husitským vojskům, to se povedlo roku 1469 vojsku královskému a hrad začal pustnout.

K hradu se váže i celá řada pověstí a záhad. Říká se například, že v podzemí hradu by snad mohla být ukryta část pověstného Opatovického pokladu. Pod hradem se také mají nalézat nejrůznější podzemní chodby. Obě věže se jmenují podle dvou znesvářených žen příbuzných majitele hradu Markéty a její vnučky Barbory. Vnučka však přestoupila na víru kališnickou, což se však nelíbilo Markétě. A tak mezi nimi začalo nepřátelství. Hádky mezi nimi byly na denním pořádku, a tak se nakonec přestaly chtít spolu stýkat. Barbora se odstěhovala na vyšší věž a Markéta, protože už byla starší, tak na věž nižší. Ale i tak se obě denně hádaly z oken svých věží, že lidé jim začali říkat "Baba" a "Panna".

Hrad jsem si celý prošel. A z fotografií, které jsem zde pořídil, jsem vytvořil fotoblog Hrad Trosky (http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=535889). Pak jsem si došel na oběd do nedaleké chaty v podhradí a pak se vydal po červené turistické značce.

Nejprve jsem prošel kolem kempu Svitačka, který zdobí týpíčka.

Prošel jsem kolem chat a chalup, kde cestu zdobí směrník vytvořený z jízdního kola a dalších věcí.

A to už jsem začal klesat dolů do údolí Nebákova.

Jsou zde trampské osady, chaty, rybník Nebákov a mlýn s občerstvením, kde jsem se trochu posilnil na cestu.

Pak jsem se vydal dál údolím, které lemují pískovcové skály. A to i jeskyně a převisy. A tady nade mnou by se měly nalézat i zbytky hradu Nebákov, založeného snad ve 13. století

Cesta mne dovedla až k Podsemínskému rybníku. Zřejmě jsem tu vyplašil nějakou kachnu s kachňátky. Ty se z ničeho nic tak rozjely po rybníce (ta čára na fotce), že nepomohlo ani napomínání mámy kachny. Když už se tento rybník jmenuje Podsemínský, musím se zmínit o tom, že vpravo nade mnou se nalézá Semín a keltské hradiště.

Dorazil jsem nejprve do Podsemína.

A dál podél říčky Žehrovky, kde jsou opět skály.

Na rozcestí u Přibyla jsem odbočil na žlutou turistickou značku a po ní nejprve ke studánce.

A pak kolem rybníka Věžák, jehož břehy zdobí nádherné skály. Mimochodem, pokud znáte film "Jak dostat tatínka do polepšovny", tak ten rybník ze skálou byl natočen právě zde.

Kolem jsou i chaty a chalupy, si člověk představí, že některá z nich byla v tom filmu ona dědova chalupa. Bohužel nebyla, ta se nacházela asi pět kilometrů západně u obce Dobšice.

Začalo tady trochu pršet, a tak jsem se naštěstí za chvíli schoval v restauraci u rybníka Vidlák. Když už jsem se zmínil o filmu Marie Poledňákové, "Jak tatínka dostat do polepšovny", tak tento rybník byl prý ten, kam Petr Nárožný spadl se slovy "Vodník a říká mi Fando".

Je tu také kemp, takže pro turisty další možnost ke stanování.

Já jsem si to vydal dál lesy a loukami po žluté turistické značce.

Dorazil jsem nejprve k další studánce

A pak k Rokytnickému rybníku. U jeho břehu je vybudovaná pozorovatelna vodních zvířat.

Konečně jsem dorazil do Borku pod Troskami. Je zde Motomuzeum se sbírkou motocyklů z 30. - 70. let 20. století.

Došel jsem až na nádraží, ale protože mi vlak jel až za hodinu, vydal jsem se ještě na procházku k Boreckým skálám. Menšímu skalnímu městu.

Je tam například vyhlídka Svatopluka Čecha.  

Když jsem se vrátil, vyfotil jsem se ještě u Motomuzea

A vyrazil na vlak. A pak zpět do kempu. Opět jsem se hezky prošel a opět ušel nějakých patnáct kilometrů. Už se těším, kam se na výlet vydám další den.

Zdroj: wikipedie, místní informační tabule, www.filmovamista.cz

Další výlety: 116: Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse,115:Pěší výlet z Příbrami k Památníku Vojna, 114: Pěší výlet po Benešovsku, 113: Pěší výlet z Roudnice přes Říp, 112:Pěší túra po Berounsku, 111: S plnou polní přes Lipnici do Světlé nad Sázavou, 110: Pěší výlet z Milovic přes Loučeň, 109: Pěšky z Českého Brodu, přes Kounici, Vyšehořovice do Úval, 108: Velikonoční procházka Prahou,107: Na běžkách ze Senohrab přes Ondřejov do Mnichovic, 106: Výlet Prahou za bruslením 105: Výlet vánočním Hradcem Králové, 104: Adventní výlet Prahou, 103: Pěší výlet po Vinohradech a Žižkovu,102: Pěší výlet z Poděbrad do Kolína, 101: Pěší výlet přes Borotín, 100: Pěší výlet z Kutné Hory do Čáslavi, 1-99 v rubrice výlety a tramping