Pěší výlet Českým krasem ze Srbska do Srbska

Můj další výlet tentokrát směřoval do Českého krasu. Vydal jsem se ze Srbska přes Svatý Jan pod Skalou, Beroun zpět do Srbska. Pojďte se tudy projít společně se mnou.

A tak jsem se z pražského hlavního nádraží nechal vlakem odvést do Srbska.

Tady jsem nejprve přešel Berounku.

Ačkoliv Český kras mám prochozený skrz na skrz (viz moje výlety:  Trampskou stopou po Českém Krasu, Králičím údolím za trampským duchem Hagenem, Ze Srbska přes Koněpruské jeskyně do Berouna, Pěšky z Berouna přes Tetín na Karlštejn, Pěší výlet přes Liteň, Bacín a Tetín, Na třicet let starém kole podél Berounky), tak jsem se vydal cestou, kterou jsem ještě nešel. V Srbsku jsem se napojil na zelenou turistickou značku, která vede dalšími zajímavými místy.

Dorazil jsem nejprve k lomu Na Chlumu.

Lom byl založen v roce 1920. Byl využíván především plzeňskou Škodovkou, tedy jejími železárnami v Hrádku u Rokycan. 

Ve čtyřicátých letech 20. století zde byly objeveny rozsáhlé jeskynní systémy, z nichž nejrozsáhlejší jsou Netopýří jeskyně a Srbské jeskyně, které patří k těm vůbec nejrozsáhlejším v celém Českém krasu. Ale protože slouží i jako zimoviště netopýrů, nejsou zpřístupněné veřejnosti.

A tak jedinou jeskyni, kterou jsem tu navštívil, je Jeskyně na Chlumu, jejíž vchod je takto vyzděný.

Tak jsem se ještě po lomu chvíli prošel.

A poté, když jsem navštívil vyhlídku n lom i na okolí, pokračoval jsem dál.

Zelená turistická stezka pak pokračuje chvíli po silnici. A tomu, kdo chce včas uhnout mimo ni, tak je vodítkem tento červený kříž. 

A i tady se nalézá hezká vyhlídka do okolí.

A pak jsem dorazil do Hostimi.

Cesta pak vede podél silnice a říčky Loděnice, alias Kačáku.

Dorazil jsem do Svatého Jana pod Skalou.

Nejprve jsem si tu došel na oběd a dal si tu například aztéckou polévku.

A pak jsem šel navštívit zdejší klášter a jeskyni.

Ta je stará 10 - 6 tisíc let, a i přes tak mladý věk je největší travertinovou jeskyní ve střední Evropě. Již krátce po svém vzniku sloužila nejen jako příbytek, ale i jako svatyně pravěkých lidí. Byly zde nalezeny nástroje z doby bronzové i železné. (viz zdroj: http://www.kpufo.cz/wbe/svjan.htm). Ale svého nejslavnějšího obyvatele přivítala jeskyně v 9. století našeho letopočtu. Prý to bylo snad kolem roku 880, kdy kralevic Ivan odmítl po svém otci nastoupit na charvátský trůn. A tak se rozhodl pro poustevnický život. Vydal se na cestu, až své útočiště nalezl právě v této jeskyni. A tady prý prožil celkem 42 let. Žil zde, a podle pověstí tu zažil i celou řadu z dnešního pohledu doslova anomálních zážitků. A to hlavně na počátku svého pobytu. Původně prý jeskyni obývali jacísi zlí duchové, s nimiž se sv. Ivan snažil bojovat. Jenže mu to moc nešlo, a tak se jednou rozhodl, že jeskyni opustí. Ovšem zjevil se mu sv. Jan Křtitel, který ho přiměl k tomu, aby neodcházel a věnoval svatý kříž, kterým pak Ivan vyháněl všechny zlé duchy (Zdroj: https://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=552633). Například ďábla, který vyletěl z jeskyně tak, že po něm zbyla díra. A nejzajímavější je beze sporu kámen s vytlačenými stopami nohou a kolen z červeného křemence. Geologickými procesy prý je nemožné takovéto tvary do něj vytlačit. A tak původ oněch prohlubní nebyl dodnes uspokojivě vysvětlen. A aby tomu nebylo málo, tak v jeskyni není původní, ale byl sem dopraven minimálně ze vzdálenosti 10 - 20 kilometrů (viz zdroj: http://www.kpufo.cz/wbe/svjan.htm).

Když jsem si nad výše zmíněnými věcmi zamyslel, napadlo mne, zda náhodou se zde kromě pověsti nejedná i o záhadu archeoastronautickou. Co když vzniku této poměrné velké a mladé jeskyně někdo v dávnověku i pomohl? A co když ještě v době sv. Ivana se tu nalézala nějaká, pro něj neznámá technologie, například holografická, která umožňovala zobrazení jak těch duchů, ďáblů i sv. Jana Křtitele? Dnes to samozřejmě už asi nezjistíme. Protože od té doby tu probíhal docela čilý stavební ruch. Nejprve zde vznikla kaple a v 11. století zde vznikl dceřiný klášter od kláštera Ostrov u Davle. V 15. století zde nechal Oldřich Zajíc z Hazmburka vybudovat jeskynní kostel Narození sv. Jana Křtitele při poustevně sv. Ivana. A protože se sem konaly poutě a původní kostel nestačil, byl zde v 17. století založen nový barokní kostel podle projektu italského architekta Carla Luraga. (viz zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Svat%C3%BD_Jan_pod_Skalou)

Také určitě nesmím zapomenout na silný minerální pramen "Ivanka" s léčivými účinky. Já jsem se napil a celé místo nafotografoval. A z fotografií udělal fotoblog se záhadologickou archeoastronautickou hypotézou "Co když je původ jeskyně sv. Ivana archeoastronautický?" A poté pokračoval dál.

Vydal jsem se odtud po červené turistické značce, která se nazývá "Cesta Vojty Náprstka, která je současně i jednou z větví tzv. Svatojakubské cesty v ČR, po které se dá dostat až do španělského Santiaga de Compostela. Ve svatém Janu pod Skalou vede i kolem neogotické hřbitovní kaple sv. Maxmiliána.

Cesta teď vede hodně do kopce a přivede nás k dubu Na Herynkách, který je jedním z nejmladších chráněných dubů u nás. To proto, že se byl vysazen v roce 2001 u příležitosti Dne Země, a to na místě prastarého dubu, který byl svědkem až setkání knížete Bořivoje a poustevníka Ivana a který odemřel v 70. letech 20. století.

Cesta lesem z kopce dolů je už velmi příjemná.

A dostal jsem se po ní až do Berouna.

V Berouně jsem si v parku u Berounky prohlédl bunkry lehkého opevnění vzor 37, tzv. řopíky, které měly chránit Prahu. Tady jsou zajímavé tím, že si j možné prohlédnout i se shora. A tady vám dám jednu kvízovou hádanku. Víte, na co sloužily ty dvě roury, co jsou ve stropě? Nevíte? tak vám dám nápovědu. A) byly to komíny, kdyby si chtěli vojáci rozdělat oheň. B) To byly hromosvody. C) to byly otvory pro periskop. A C) je správně, byly to otvory pro periskop.

A tady je další řopík, který je nedaleko lávky přes Berounku.

V Berouně jsem pak na náměstí navštívil Muzeum Českého krasu.

Tady jsem si kromě muzea města Beroun a přírody Českého krasu také prohlédl nádhernou výstavu achátů a dalších hornin.

A pak jsem se rozhodl, že se z Berouna vydám po jižním břehu Berounky po neznačené cestě do Srbska.

Je tu nádherně, a tak se pojďte se mnou kochat pohledy na Berounku.

Koně na druhém břehu.

Historická obec Tětín.

A nesmíme zapomenout ani na vlaky, které tudy jezdí.

A tady se cesta napojuje na cyklostezku svaté Ludmily.

Tady jsem u legendárního lomu Alkazar, kterému jsem se věnoval v loňském roce podrobně v článku "Dobrodružný lom Alkazar u Berounky".

A už se blížím zpět k nádraží v Srbsku, odkud jsem se vrátil zpět do Prahy.

Udělal jsem si krásný výlet, ušel jsem dalších cca dvacet kilometrů a užil jsem si skály, jeskyně, lesy i řeku Berounku.

Zdroje: odkazy použité v článku, místní informační tabule, wikipedia

Další výlety: 164: Pěší výlet Kokořínskem přes hrad Houska, 163: Velikonoční pěší výlet do okolí Hlinska, 162: Pěší výlet z Říčan přes Škvorec do Koloděj, 161: Pěší výlet přes Prosecké skály, 160: Jak jsem šel 50. ročník zimního přechodu Brd, 159: Předvánoční výlet kolem Třebechovic pod Orebem, 158: Můj letošní adventní výlet Prahou, 1587 Pěší výlet Prahou ke 100. výročí vzniku republiky, 156: Řopíkový pěší výlet po Kladensku, 155: Pěší výlet do Uhlířských Janovic, 154: Pěší výlet z Nového Města nad Metují do Náchoda, 153: Pěší výlet přes Olešnici v Orlických horách, 152:, Pěší výlet kolem Rokytnice v Orlických horách 151: Na třicet let starém kole podél Berounky, 150 a níž: viz rubrika výlety a tramping