Pedagogové by měli potlačovat žalování dětí

Víte, kde pramení praktiky udavačství? Ať už to bylo udávání gestapu, STB nebo dnes například norskému Barnevernetu? Pramení to už v dětských kolektivech, kde se občas stane, že děti na sebe žalují. 

Ale kdy na sebe žalují? Když například dítě přijde za paní učitelkou nebo panem učitelem, že mu někdo ubližuje nebo ho dokonce šikanuje? Ne toto není žalování, ale žádost o pomoc. Nebo, když dítě vidí, že někdo druhému ubližuje? Ne, toto je naopak soucítění s obětí, a tedy opět žádné žalování. Žalování je jedině to, když někdo si přeje, aby druhý byl potrestán, aniž by přitom nějak poškozoval přímo jeho.

Nedávno jsem například v jedné družině při převádění dětí na kroužky zaznamenal následující situaci. Byli to nejspíš prvňáci. A jedna skupina dětí si hrála na pískovišti. V tom přišla za paní vychovatelkou jedna holčička. Nikdo jí neubližoval, ale jen přišla říci na nějakého kluka něco. Bylo to typické žalování. Čekal jsem, že se jí alespoň dostane ponaučení, že žalovat se nemá. Ale bohužel. Ale i tak mne v duchu napadlo: "Holka, s tebe asi jednou vyroste nějaká pochybná aktivistka nebo dokonce udavačka."

Dokonce i mne se na mých kroužcích občas stane, že někdo za mnou přijde a začne na někoho žalovat: "Libore, Honza říká sprostá slova". "Libore, Jirka nedělá to, co má." A podobně. Když si vzpomenu, kolika lidem udávání za druhé světové války a za komunistického režimu ublížilo, tak skutečně už jsem na takováto žalování doslova alergický. A pokárám v první řadě toho žalobníčka. Abych takovým to situacím předcházel, pustil jsem na první letošní oddílové schůzce všem svým čtyřem skupinám mého turistického oddílu následující video: https://www.youtube.com/watch?v=rweO6ts0hwQ. Je to o tom velice pěkně udělané video. Krásně to tam ukazují přímo děti. A mělo by to podle mého názoru spatřit co nejvíce dětí i starších lidí.

Současně by proti dětskému žalování také měli bojovat i všichni pedagogové. To znamená učitelé, vychovatelé, vedoucí kroužků, vedoucí skautů a podobných oddílu. To proto, aby nám z dětí nevyrůstali práskači a podivní aktivisté, kterým bude dělat radost, že můžou na někoho někomu něco říci jen proto, aby jim udělalo radost, že ten druhý bude potrestaný. A to neplatilo jen v dobách totalit. Jak jsem slyšel, tak na základě hlášení podobných udavačů například funguje i norská sociální služba Barnevernet, která si libuje v odebírání dětí svým biologickým rodinám a v jejich přidělováním do pěstounské péče. A celou řadu podobných udávání najdeme i mezi současnými tzv. aktivisty.

Proto si myslím, že takovéto chování je nutné vykořeňovat z lidí už v dětství. Například potlačováním onoho žalování. Pedagogové by se tak na žalování měli naučit dívat především jako na poruchu chování a bojovat s ní podobně, jako například se šikanou.

Související články:

Zákon proti patentu na rozum by se mi líbil, ale...

Nahlašovači nekorektních stránek jsou největší škůdci demokracie

Hrdinové Čeksasu: Jak by neměl vypadat dětský oddíl

Je to občanský aktivista a nebo udavač?