Páťa a Zláťa ve Foglarově ráji Sluneční zátoky

Dnes bych pokračoval se svým seriálem "Páťa a kolo Zláťa". Teď bude naše přátelé čekat folglarovské dobrodružství u Sázavy v okolí Ledče nad Sázavou. Co tam asi vše zažijí?  

21. díl: Jaké znáš druhy jízdních kol?

Posledně si spolu Páťa se Zláťou zajezdili v Českém ráji. To už se Páťa nemohl dočkat na další Zláťův výlet.

„Tak milý hochu“ telepaticky ho oslovil jeho zlatočervený bicykl Zláťa. „Dřív, než se vydáme na výlet, se tě zeptám, jaké znáš druhy jízdních kol.“

„Druhy jízdních kol?“ Ujistil se v otázce Páťa. „No přeci horská, na těch se jezdí většinou v tam, kde je hodně převýšení a hodně terénu. Mají silnější pneumatiky.  Pak silniční, ty jsou přeci na rychlejší jízdu na silnici. Ty mají naopak velká kola a úzké pneumatiky. A pak ještě treková, to je něco mezi tím.“

„Vidím, kámo, že máš přehled.“ Pochválil ho Zláťa. Ale druhů kol je ještě mnohem víc.  Třeba krosová, která jsou hodně podobná těm trekovým. Taková kola používá ten, kdo většinou jezdí po silnicích nebo cyklostezkách a jen občas zajede do terénu.

A co kola BMX? To jsou kola, na kterých se jezdí na překážkách a bikrosových tratí. A dokonce se na nich dá skákat i na rampě. Jsou menší, mají i menší kola. Nejsou ale určena pro dlouhé výlety, ale jen pro zábavu.

Pak jsou i elektrokola. Ty jsou doplněné o motor, baterii, které se aktivují šlapáním do pedálů. Jsou určeny většinou pro seniory nebo línější jezdce.

Zvláštním druhem jízdních kol jsou fixky. Ne ty nemalují ani nepíšou. Ale mají pouze jeden jediný převod. Nemají volnoběžku, a tak šlapat do pedálů bys se na nich musel pořád, a to i kdybys jel z kopce. Proto ten, kdo na nich chce jezdit, musí mít dobrou fyzičku.

Kola na kolovou. Možná už jsi viděl hrát kolovou. To je takový fotbal na kole, který proti sobě hrají dva a dva hráči. Žádný hráč se přitom nesmí dotknout nohou země. A pokud se to hráči přece jen stane, musí jet za svoji brankovu čáru a tam se otočit. Kola mají zase jen jeden převod 1:1. Sedlo není nad kolem, ale za kolem a řídítka vedou směrem vzhůru.

A znáš také kola lítající?“ Zeptal se na závěr Zláťa Páti.

„To neznám.“ Odpověděl chlapec.

„Tak ti je dnes ukážu. Ale vezmi si s sebou nějaké peníze, půjdeš do hradního muzea.“

A tak si pro ně Páťa došel a pak nasedl na Zláťu, aby se spolu vydali na Ryklickou cyklostezku a po třinácti minutách jízdy na kole se někam teleportovali. Ale kde do to najednou ocitli?

 22. díl: Ve Sluneční zátoce

Oba se ocitli na veliké zatravněné louce. Kolem dokola ji obtékala řeka Sázava. Na protějším břehu vysoké stráně. A za nimi? Les, na jehož okraji stál kamenný pomník.

„Tady je to hezké, Zláťo, kde to jsme?“

„No přece ve Sluneční zátoce u Vilémovic. Tohle slavné tábořiště skautského oddílu Pražská dvojka, kterou šedesát let vedl spisovatel Jaroslav Foglar s přezdívkou Jestřáb. Teď si představ, že tu byly do kruhu postavené stany a celý měsíc tady kluci žili a tábořili v přírodě.“

Páťa se rozhlížel a v tom spatřil, jak od nedalekého mostu přes Sázavu sem přichází po břehu řeky starší muž v kovbojském obleku. Když přišel až na louku spatřil Páťu a jeho kolo a povídá: „Ahoj chlapče. Máš pěkné kolo, ale to s nebojíš, že tě někdo přepadne a okrade tě o něj?“

„Ne“, odpověděl Páťa, „protože to všechno na něm je jen pomosazená ocel. Zlata tam není ani atom.“

„Já to tušil.“ Odpověděl pán. „Jestlipak ale víš, kde se teď nacházíš?“

Páťa odpověděl: „Tohle je prý Sluneční zátoka, kam kdysi jezdili děti na tábor.“

„Ano.“ Pochválil ho pán. „Jezdila sem na tábor Pražská dvojka s Jestřábem. Ale nejen sem. Jezdilo se i například na Mastník, k Pribylině do Vysokých Tater nebo až na Synevyr na Podkarpatské Rusi. A i jinam. Já to totiž moc dobře znám. Já jsem jako kluk býval členem Foglarovy Pražské pětky. A také jsem s nimi jezdíval na tábory.“ 

„A jak to tam vypadalo?“ Ptal se Páťa.

„Jako na pořádném táboře, kde se spí pod stanem, hrají hry v přírodě a zažívají nejrůznější dobrodružství. A zajímavé byly i nástupy. Když se dal k povel k nástupu, musel si na něm stát do třinácti vteřin, a ještě být oblečený v kroji. Ne pokaždé se to všem povedlo. „Ale jestliže tě Foglar zajímá víc, nasedni na svého krasavce a vydej se po támhle té asfaltce až do Ledče nad Sázavou. Vystoupej až na hrad a tam tedy něco uvidíš.“

Páťa poděkoval a pustil se po cestě kolem Sázavy. A za chvíli už v dálce spatřil Ledeč.  

23. díl: Vyjmeme ježka z klece?

Páťa konečně dorazil do Ledče nad Sázavou. Jenže hrad, o kterém pán z Foglarova oddílu mluvil, se nalézá na druhém břehu Sázavy. Nejprve se na Zláťovi dostal na náměstí. A z něj naštěstí vede most na druhou stranu řeky. Z mostu je opravdu nádherný výhled. Jak na hrad, tak na řeku, a tak i na vodáky, kteří si to po ní hasí.

Na hrad je to ale dost do kopce a jde se tam dokonce i po schodech. Nedá se nic dělat. Páťa si musí vzít kolo na rameno a vylézt tam pěšky. Na nádvoří upnul Zláťu do stojanu. A tady to spatřil. Muzeum Jaroslava Foglara. A tak se tam vydal. U pokladny si zakoupil vstupenku a šel dovnitř.

„Dobrý den“, pozdravil pána asi středního věku.

„Nazdar, já jsem Milan, tohle muzeum jsem celé připravil sám.“ A pak Páťu provedl po jednotlivých místnostech. Hoch zde viděl skutečný táborový oheň s totemem a táborový mobiliář i s ešusy. V jiné místnosti zas portréty Jaroslava Foglara od dětství až do stáří. Dokonce tu byla i kopie ocenění, které Foglarovi udělil pan prezident. Další místnosti byly věnovány skautingu, a foglarovkám. Zejména Rychlým Šípům. Byla tu dokonce sbírka nejrůznějších ježků v kleci a také si Páťa mohl prohlédnout to Zláťou slíbené létající kolo Jana Tleskače.

Když si muzeum prohlédl, vydal se Páťa ven z muzea. A co nevidí. Stojí tam jedna rodinka návštěvníků. Jejich kluk Mareček právě zkoušel vyndat z klece nově zakoupeného ježka. Ale nešlo mu to. Až se začal zlobit. „Já toho ježka nechci, vždyť to vůbec nejde vyndat!“

„Ale musí to jít vyndat!“, maminka se snažila alespoň trošku zachránit peníze investované do hlavolamu.

V tom se ale ozval Páťa: Ahoj, můžu to zkusit vyndat?“

Mareček mu tedy svého ježka půjčil a Páťa začal vyndávat. A netrvalo ani tři čtvrtě minuty a ježek byl venku. A za chvíli zas vevnitř.

„Musíš to vyndávat největší dírou. Pak to půjde.“ Mireček byl nadšený a za nedlouho i on měl ježka venku.

Když přišel ke Zláťovi, ten ho za to pochválil a sdělil mu, že po tomto úkolu se na něm může zpět přenést do Ryklic. A tak se vydal zpět na asfaltku ke Sluneční zátoce, ale než tam dojel, odbylo třináct minut a Páťa se ocitl v Ryklicích.    

Páťa a kolo Zláťa (seriál) :

První výlet: po Modřanské cyklostezce: 1. díl: Nečekaná výhra, 2. díl: Opravdu zvláštní kolo, 3. díl: Cesta pod Vyšehradem, 4. díl: Zloděj na cyklostezce,

Druhý výlet: Ve skanzenu: 5. díl: O své kolo se musíš starat!, 6. díl: Školák z 19. století, 7. díl: Páta a kolo Zláťa: Jak Páťa pomohl propadlíkovi

Třetí výlet: Na Dlouhých stráních: 8. díl: Výlet do hor, 9. díl: Na Dlouhých stráních, 10. díl: Jak spolu vyráběli elektřinu

Čtvrtý výlet: Na Hadí řece: 11. díl: Dobrodružství na Kocábě, 12. díl: Mezi trampy, 13. díl: Morseovka na Kocábě, 14. díl: U Svojsíkovy mohyly

Pátý výlet: Po stopách českých králů: 15. díl: Jak má být vysoko sedlo?,16. díl: Cesta na Alkazar, 17. díl: Na rytířském souboji

Šestý výlet: V Českém ráji: 18.díl: Jak to bylo s vývojem jízdních kol?, 19. díl: Páťa a kolo Zláťa: V hruboskalském skalním městě,  20. díl: Jak se staví stan?

A další seriály pro děti a mládež na mém blogu: „Inlajnový duch“ ,“Hrdinové Čeksasu“, „Vánoční doba“a Páťa a kolo Zláťa (seriál), Výročí havárie UFO (seriál)