Páta a kolo Zláťa: Opravdu zvláštní kolo

Páťa přivezl svoji výhru ukázat rodičům. Ti jen koukali, jak pěkné kolo jejich kluk vyhrál. Ale, jak ho odtud dopraví? Do auta se jim nevejde.„Nedá se nic dělat. "Tak Páťo, budeš muset nasednout a dojet na něm až domů!“

Příběh navazuje na část „Páta a kolo Zláťa: Nečekaná výhra“

To mu řekl důrazně tatínek.

„Co že?“ Vyhrklo v Páťovi. Jet domů na kole? A to až do Ryklic? Vždyť je to asi dvacet kilometrů!

„Ale ty to zvládneš! Vždyť už jsi přeci velký kluk.“ Odpověděla mu maminka. A tatínek na to: Já jsem v tvém věku takhle jezdíval mnohem delší trasy. A domů se přeci jede jen po okresních silnicích, kde jede jedno auto tak za půl hodiny.“

„Tak tedy dobře. Zkusím to.“ Páťa tedy, že pojede. Ne, že by zas neuměl na kole jezdit vůbec, ale zvyklý moc nebyl. A tak na něj zkusil nasednout. Naštěstí už nebyl tak malý, že by ani nepřehodil nohu přes rám. A tak se za chvíli uvelebil na koženém sedle. Chytit se za řídítka, to nebyl problém. Ale správně zasunout nohy do klipsen na pedálech, to dalo docela zabrat. Ty byly pod tíhou gravitace otočeny směrem dolů, a tak si je musel pěkně nohama narovnat, aby se do nich správně nazul. Když se mu levá noha povedla nasadit, oddychl si. Ale najednou zíral, protože mohl na pedál šlapat nejen směrem dolů, ale dokonce i směrem nahoru. To je něco! Druhou nohu měl Páťa zatím na zemi, a tak se s jí zatím odrážel, jako na koloběžce.

Takto dojel až na křižovatku, kde se rozloučil s rodiči. Rozjel se, do druhé klipsny na pedálu zasunul ještě pravou nohu a vyjel. Nedalo se nic dělat. Musel hold stále pěkně šlapat do pedálů. Jinak nikam nedojede a domů se nedostane. Držel se pěkně po pravém okraji silnice. A přitom se soustředil na to, aby se mu dobře jelo. Pole, louky a v dálce lesy. To bylo to, co zdobilo okolní krajinu. Páťa se neustále držel řídítek, protože jinak mu to nešlo. Ví, že někteří kluci dokonce umí jezdit bez držení. Ale to nebyl jeho případ. A tak řídítka svíral, co to šlo. Ruce se snažil mít co nejblíže brzd, kdyby bylo třeba zastavit. Najednou cosi uslyšel: „Páťo, tak ty bys mne chtěl prodat?“

„Cože?“ Rychle se zastavil. Ale přitom zastavení zapomněl, že má nohy v klipsnách. A tak v tom šoku najednou skončil i s kolem na zemi. To bylo tedy nepříjemné! Jak ležel, nejprve se snažil vyprostit z klipsen. Z pedálů tak vyhákl nejdřív jednu nohu a pak druhou. Otlučený se postavil na nohy. Teď musí znova nasednout. Takže chytnout řídítka, pak jednou nohou přes rám, posedit na sedlo. A nakonec do pedálu. A znova se rozjel. Teď už ví, že když chce zastavit, nejdřív musí vyháknout nohy. Jinak dopadne jako před chvílí. Jak jel, opět odněkud zaslechl ten hlas: „Páťo, tak ty bys mne chtěl prodat?“ A tak vyhákl nohy z pedálů a zastavil: „Kdo mi to říká? Haló je tu někdo?“ Páťa se rozhlížel kolem sebe, ale nikdo nikde. A tak se opět rozjel. „Páťo, to k tobě mluvím já.“

„Kdo, já?“ zeptal se hoch.

„Kdo? No já. Jeď, šlapej a nepouštěj se řídítek, jinak ti nebudu moci nic říci.“

Páťa tedy jel. Šlapal a nepouštěl se řídítek, jak mu dotyčný řekl.

„No to jsem přeci já. Tvoje nové kolo. Jmenuji se Zláťa. Věz, žes mne nevyhrál proto, abys mne hned prodal! Ty jsi mne vyhrál proto, abys přestal neustále vysedávat doma u počítače a začal se trochu hýbat. Jinak jednou hodně onemocníš! A to tě pak bude určitě štvát. Ale když začneš trochu víc sportovat, nemusíš se už tolik bát. Pohyb se stane tvým přítelem a ty budeš silnější a zdravější. A neboj, nikdo jiný, než ty mne neuslyší, aby se na nás nekoukali divně.“

Páťa nevěděl, co si má teď myslet. Vždyť k němu mluví jeho vlastním kolo! To je snad blázen?

„Nejsi, Páťo, blázen. Já, jízdní kolo Zláťa, nejsem kolo jen královské, jak ti mne představili na závodech. Já jsem i kolo kouzelné. Když vydržíš na mne nepřetržitě šlapat v kuse třináct minut, a přitom se nepouštět řídítek, dokážu tě pak někam i přenést, tzv. teleportovat. Ale jak říkám, nesmíš po těch třináct minut přestat šlapat! Nesmíš si sundávat přilbu z hlavy! A hlavně nesmíš se pouštět řídítek. Pouštění se řídítek za jízdy je i tak nebezpečné. Tak pokud všechny tyto podmínky splníš, budeme moc se přenést v prostoru na nějaký zajímavý výlet. Pokud jen na chvíli tyto podmínky porušíš, musíš nastartovat nových třináct minut.

Páťa na to, co se dozvěděl, zíral s otevřenou pusou. Nechtělo se mu věřit, co se mu teď přihodilo. Ale za zkoušku nic nedá. A tak šlapal. Snad to těch třináct minut v kuse vydrží.     

(pokračování příště)

Páťa a kolo Zláťa (seriál) 1. díl: Nečekaná výhra

Další moje příběhy pro děti a mládež na mém blogu:

Seriály:Páťa a kolo Zláťa (seriál) Seriál „Vánoční doba“Seriál „Inlajnový duch“Seriál „Hrdinové Čeksasu“Výročí havárie UFO (seriál)	Pohádky:Pohádka „O bílé paní Bradlecké“ a další mé dárky čtenářůmMůj blogerský vánoční speciál s pohádkou „O zakleté královně a kouzelném amuletu“O Honzovi a říční víle StříbravěVánoční doba: Nová pohádka i na Den přípitků (O dračím stromu)Jak inlajny chtěly být čistéJak se planety učily bruslitPohádka o (ne)šťastné Třináctce