Obsazený altán

O jednom takovém slunečném květnovém úterý si Rosťa opět vyjel na svých inlajnech do parku. Těšil se na Davyho, jak si spolu zase zajezdí. Přejel silnici a profrčel si to kolem dětského hřiště.

„No vida“, Železňáci tu dnes nejsou. To by mohl být klid.“ Říkal si v duchu. Ale to ještě netušil, jak se mýlil. Tato parta tu skutečně nebyla. Alespoň ne tady, na této cestě. Když však dorazil k altánu, nemohl uvěřit svým očím. Železňáci si to teď vysedávali přímo právě tady! V ruce cigarety a hrdi svému jménu byli ověšeni nejrůznějšími kovovými sarapatičkami.

„Tak co, ty skrčku“, zavolal na něj Blek. „Altán je odedneška naše působiště! Jdi si hledat něco jiného!“

„Tak to tedy ne!“ zavolal Rosťa. „Tady se scházíme my s Martinem!“ a pro sebe si ještě zašeptal „A s Davym“

„Tak už se tu hold nescházíte“ odpověděl mu Čárlí. „Změna je život.“

Kdyby Rosťa nebyl sám proti přesile starších kluků, snad by si to s nimi začal vyříkávat ručně. Ale tohle však nešlo. Martin odešel zrovna na oddílovou schůzku. A kolem také zrovna nebyl nikdo, kdo by mu pomohl A tak se alespoň díval, zda se tady v okolí nepohybuje David. Zkontroloval všechny své chrániče, zda jsou dobře nasazené a také přezky u bruslí. A zrovna jedna byla náhodou odepnuta! Tak ji rychle zacvakl. V tu chvíli se vedle něj objevil David.

„Ahoj! Tak to vidíš! Tví nepřátelé nám obsadili naší základnu. Nevím co si počít. Sedí tu už asi hodinu, mluví tam sprostě a kouří, že mám strach, že altán podpálí, jako tu trávu na mýtince. A také si vzpomeň, jaký tu udělali tenkrát nepořádek a jak jsi to po nich musel uklízet. Já ti teď fyzicky pomoc nedokážu. A protože ani jeden z nich nejezdí na inlajnech, tak mne nemůžou ani vidět. Ale můžu ti dát jednu radu. Za čtvrt hodiny začíná v klubovně oddílová schůzka. Bude tam i Martin. Zkus se tam vydat a požádat o pomoc Vejnův oddíl. Třeba ti pomůžou.“

Rosťa se zamyslel. „To je zajímavý nápad. Zkusit to můžu. Vyrazím tam.“

A jak si řekl, tak také udělal. Od altánu si to vydal kolem potoka. A pak dál na druhý konec parku, tam kde mají svojí klubovnu. 

Kluci z oddílu se ještě pořád pohybovali před klubovnou. Martin na něj zamával a Rosťa k němu přijel.

„Víš co je nového, Martine?“

„Ne“

„Železňáci nám obsadili altán! Od teďka se tam prej budou scházet jen oni. A nás už tam nepustí“ 

„Cože? To přeci nejde!“ podivil se Martin.

„Proto jsem právě přišel,“ prohlásil Rosťa. „Pojďte nám, prosím, s vaším oddílem na pomoc.“

Martin pak dovedl Rosťu k Vejnovi a oba mu vše vysvětlili. Vedoucí se zamyslel a prohlásil: „Rádi Vám proti této partě pomůžeme. Jsou to přeci hrozní darebáci. Ale něco za něco. Pokud vše dopadne dobře, slíbíš nám, že altán budeme moci využívat i my. A to při našich oddílových schůzkách a akcích dokonce přednostně!“

„Jasně, že souhlasím,“ řekl Rosťa, ale trošku s rozpaky.

Jakmile to dořekl, Vejn rázně poručil: „“Odcházíme, za čtvrt hodiny sraz u altánu!“

Tam se také všichni vydali. Akorát Vejn si ještě došel do klubovny pro jakýsi pytel s něčím. 

Pokračování příště

Předešlé díly seriálu Inlajnový duch (seriál):

13. díl: Rosťovo ocenění

12. díl: Záhadný poplach

11. díl:  Poničené stromy v parku

10. díl: Objev tajuplného sklepení

9. díl: Překvapení při jarním úklidu parku

8. díl: Dopis zlatým písmem

7. díl: Hodně tvrdý trénink

6. díl: První trénink s duchem

5. díl: Setkání s duchem Davidem

4. díl: A zase ti Železňáci!

3. díl První krůčky na bruslích

2. díl: Dárek k narozkám je tu!

1. díl:  Rozmíška v parku

Inlajnový duch (úvodní písnička)

A nebo rubrika Inline bruslení