Lidstvo jednou stejně dospěje ke Spojeným státům světovým

Když se tak zamýšlím nad předvčerejším zamítnutím Lisabonské smlouvy v Irsku, ptám se: To stále ještě lidé nejsou připraveni na to, aby se Evropa ještě více integrovala? Dovolte, abych v souvislosti s tímto zde presentoval svojí vizi budoucnosti.

Naše planeta. Snímek byl pooízen z již zmíniného Apolla 17www.astro.cz

Podívejme se nejprve na to, jak vůbec historicky vznikaly jednotlivé státy. Kořeny toho bych viděl již někdy v pravěku. Lidé se nejdříve začali shlukovat v rody a ty pak v kmeny. Začínali používat například svůj jazyk, svoje zvyky a podobně. Ale aby se ubránili nepřátelům, přišli na to, že bude dobré se spojit v něco, čemu říkáme národ. A tak se stalo, že si mnohé národy mezi sebou vytyčili svoje území a ty si pečlivě hlídali, aby se mezi nimi nemohl nikdo volně pohybovat, jak chtěl. V pozdějších dobách ještě některé země vymyslely to, že si svoje území obehnaly plotem a na hranici postavily vojáky, kteří pečlivě hlídali, aby nikdo nemohl sem ani tam.

Teď se však na toto podívejme z pohledu hypotetického mimozemského návštěvníka. Co by tomu asi říkal, kdyby viděl, že obyvatelé třetí planety sluneční soustavy si takto přísně vymezují svá území. Copak jejich domovem není celá jejich planeta? Americký astronaut s českými kořeny, jenž s Apollem 17 stanul na povrchu Měsíce, Eugene Cernan v knize „Poslední muž na Měsíci“ napsal: "A když se tak díváte na naši Zemi (z Měsíce), nevidíte žádné hranice, tedy žádné hranice, které vytvořil člověk." S toho vyplývá jedno. Státy nejsou nic, co by bylo od přírody stvořeno naší matičkou planetou Zemí jejím obyvatelům ku prospěchu. To je prostě věc, kterou si vymysleli lidé, a to většinou ještě ti, kteří mají touhu druhým vládnout. Do toho všeho se ještě občas objevili takoví vládcové, kteří svoje obyvatelé začali považovat za něco víc, než národ jiný a naopak, a tak vznikaly nesmyslné války, které přinesly utrpení milionům nevinných lidí.

Jenže ať současné lidstvo chce nebo ne, jednou stejně musí dospět do stádia, kdy státy světa zmizí a domovské území všech lidí světa bude celá planeta. Myslím si, že je to logický vývoj onoho spojování rodů, kmenů a národů, které v průběhu času probíhá. Vývoj je k tomu stejně časem donutí. A jak? To přiblížím v následujících dvou případech.

Lidstvo se v tomto století chystá znova dobýt Měsíc a nakonec i Mars či jiné planety. Tím slovem „dobít“, myslím samozřejmě obrazně, že tam přistane lidská posádka a později tam lidé začnou stavět nejprve základny a nakonec i celá města. Protože však mezitím bude pokračovat přelidnění naší planety bude, tak mnozí začnou hledat svoje útočiště právě tam, na sousedních tělesech ve vesmíru a v uměle postavených obřích kosmických lodí. Vzhledem k neustále se zlepšujícím technologickým postupům si třeba i dokážou to, aby se tam dalo žít normálně běžným způsobem jako tady na Zemi. I přesto, že to budou obyvatelé jiných planet, stále to bude naše civilizace, neboť budeme jeden živočišný druh a jejich počátek je tak tady. Když se však nad tím zamýšlím, pojem stát v této civilizaci přestane mít smysl. Protože na této kolonizaci se bude podílet většina vyspělých zemí, stanou se tak tyto planety a obří kosmické lodě jakýmsi mezinárodním územím ve stylu například dnešní Antarktidy. Jsem strašně zvědavý na to jak to bude fungovat v takové civilizaci, kde se budou prolínat dva systémy. Na jedné straně systém na rodné planetě, která je jakými si hranicemi rozdělena na drobná územíčka a na druhé straně tento mezinárodní kosmický prostor, jenž se bude čím dál tím víc zabydlovat. A tak by naopak mělo přijít to, že ten systém, který bude fungovat tam nahoře na Měsíci, na Marsu, na jiných tělesech a na kosmických lodích se nakonec možná přenese i zpátky sem na Zemi.

V budoucnu může nastat ještě jeden případ, kdy lidstvo pocítí, že je třeba své problémy řešit společně bez předpojatosti k jinému národu či barvě kůže. To je věc, která se může přihodit každým rokem. Vždyť pozemské radioteleskopy neustále prohledávají vesmírné vlny, zda se tam někde neobjeví umělý signál. Možný je scénář, jakého se můžeme dočíst v záhadologické literatuře. Lidstvo prostě přijde na to, že ve vesmíru není samo, že tam někde nahoře mezi těmi dvě stě miliardami hvězd je i jiná civilizace, či lépe řečeno i jiné civilizace. Americký president Ronald Reagan v roce 1987 v projevu v OSN řekl tuto větu: „Příležitostně se ptám, jak rychle by zmizely naše celosvětové rozdíly, kdybychom stáli proti mimozemské hrozbě.“ No, nechci tady strašit takovou situací, jakou známe například z filmu „Den nezávislosti“, ale zkusme se zamyslet nad tím, jakou změnu v myšlení lidí by tato nová skutečnost mimozemských civilizací mohla vyvolat. Takový pojem jako stát či národ, by se pak pasoval do takového postavení, jako dneska vnímáme město či dokonce ulici (protože takových galaxií jako je naše Mléčná dráha, jsou ve vesmíru miliardy). A to už by bylo opravdu absurdní, kdyby například obyvatelé dvou ulic začali proti sobě vést válku.

Libor Čermák