Kopíruje sluneční soustava gravitační zakřivení?

Jeden z nových anglických agrosymbolů mne inspiroval k jednomu zamyšlení nad tvarem sluneční soustavy. A tak tuto hypotézu předkládám veřejnosti, zda náhodou na tom něco není.

6. července 2013 se u anglického Avebury objevil jeden zajímavý obrazec v obilí. Není nijak složitý. Je to kruh a kolem něj devět kružnic, jejichž poloměr pravidelně vzrůstá. A to asi tak podobně, jako vzrůstají poloměry středních vzdáleností planet sluneční soustavy. (viz The Ridgeway, nr Avebury). Nechci se zabývat pravostí nebo falzem tohoto obrazce, ale právě toto mne inspirovalo k zajímavé hypotéze. A to přímo vícedimenzionální.

V komentářích k tomuto obrazci v obilí na stránce http://www.cropcircleconnector.com/2013/ridgeway/comments.html je zmínka, že tento obrazec by mohl být znázorněním gravitačního zakřivení kolem hmotného bodu. Co to je gravitační zakřivení kolem hmotného bodu, zjistil v roce 1915 Albert Einstein. Říká se tomu obecná teorie relativity. Tato teorie říká, že každý libovolný objekt s vlastní hmotností zakřivuje „prostor“, ve kterém se nachází. Je to jakési zakřivení do čtvrtého, nám neznámého rozměru.

A toto zakřivení se projevuje právě jako gravitace. Tedy že gravitace není vlastně nic jiného než zakřivení časoprostoru. Když bychom si to chtěli nějak představit v námi obývaném třírozměrném prostoru, kde dokážeme běžně vnímat pouze tři rozměry, nejlépe bychom si to představili na trampolíně. Když na ní umístíme lehký předmět, trampolína se sice trochu prohne, ale ne tak, jako když na ní umístíme těžký předmět. Čím těžší těleso, tím víc se trampolína prohne. V analogii o jeden rozměr víc to tedy znamená, že čím těžší objekt, tím více je kolem něj zakřivený časoprostor. Zabýval jsem se tím například v článku „Jsou paralelní vesmíry navzájem svoje kopie?“. Samozřejmě že v naší planetární soustavě to platí nejvíce kolem nejhmotnějšího tělesa, tedy kolem Slunce.

Jak jsem napsal, zmíněný obrazec mi připomněl oběžné dráhy planet sluneční soustavy. Rozestupy mezi nimi se skutečně takto vůči sobě rozšiřují. A to tak, že jejich poloměry dokonce lze spočítat zvláštním způsobem, za pomocí tzv. Titiovy-Bodeho řady. Přišli na ní v 18. století dva němečtí vědci. Jednak profesor matematiky na univerzitě ve Wittenbergu Johann D. Titius a astronom Johann E. Bode. Tento zákon vyjadřuje vzorec, jenž dokáže přibližně spočítat vzdálenost planety od Slunce v astronomických jednotkách. Nejprve si pod sebe napište planety sluneční soustavy včetně pásu asteroidů a ke každé z nich číslo z posloupnosti 0, 1, 2, 4, 8, atd. Pak každý řádek násobte třikrát. Pak přičtěte čtyřku a nakonec řádek dělte deseti. Vyjde téměř přesná vzdálenost planety v astronomických jednotkách. Zjistíme, že do systému zapadají všechny planety až do Uranu. Neptun je zde výjimkou, ale Pluto tam už zase zapadá. Náhoda?

planeta	výpočet	Skutečná vzdálenost
Merkur	(0 x 3 + 4) /10 =0,4	0,39 AJ
Venuše	(1 x 3+ 4) /10 = 0,7	0,72 AJ
Země	(2 x 3+ 4) /10 =1	1 AJ
Mars	(4 x 3+ 4) /10 =1,6	1,52 AJ
Asteroidy	(8 x 3+ 4) /10 =2,8	2,7 AJ – Ceres
Jupiter	16 x 3+ 4) /10 = 5,2	5,2 AJ
Saturn	(32 x 3+ 4) /10 = 10	9,54 AJ
Uran	(64 x 3+ 4) /10 = 19,6	19,2 AJ
Pluto	(128 x 3+ 4) /10 = 38,8	39,4 AJ

Je to zvláštní pravidlo, které dosud úplně ještě vysvětleno nebylo.Touto problematikou jsem se už jednou na svém blogu zabýval. Bylo to v článku „Jaký tajuplný kód nám předává sluneční soustava?“

A tak mne napadlo, jestli náhodou skutečnost gravitačního zakřivení ve smyslu obecné teorie relativity a právě Titiovy-Bodeho řady spolu náhodou nějak nesouvisí. Vždyť by tato řada mohla docela dobře kopírovat právě ono trychtýřovité zakřivení kolem hmotného bodu. 

A navíc je známé i to, že jak se objevují nové exoplanety v jiných planetárních soustavách, že i tam jsou nakupené planety právě blízko hvězdy. A čím dál od své centrální hvězdy, tak jsou jejich rozestupy větší. Můžete se podívat, že i v těch planetárních soustavách, které jsem popisoval na svém blogu, to platí:

Tři obyvatelné planety v jednom hvězdném systému

Planetární soustava Kepler-62- další místo s možným životem

V planetární soustavě HD 40307 se možná ukrývá život

Objevy planet v zóně života se množí

Nové naděje na mimozemský život

Kosmický výlet planetární soustavou 55 Cancri

Procházka planetární soustavou HD10180

Planeta s podmínkami pro život objevena!

Ještě jsem neslyšel o planetární soustavě, kde by to bylo obráceně, tedy nakupená tělesa dále od hvězdy. A tak se ptám, zda to náhodou není nějaký kosmický zákon. Že tam kde je větší gravitační zakřivení, tedy blíž objektu, se usazuje i víc planet. A je tam i menší rozestup mezi nimi. A naopak tam, kde je menší zakřivení, tedy dále od hvězdy, tak je jejich rozestup větší. A závěrem mne proto napadá jedna zajímavá myšlenka. Co když je vlastně Titiova-Bodeho řada jen dalším důkazem platnosti Einsteinovy obecné teorie relativity? Myslím si, že když se zamyslím nad strukturou sluneční soustavy a na popsaných rozestupech mezi planetami, zde i v jiných hvězdných systémech, připadá mi to proto více než zřejmé.

 

zdroje: viz odkazy použité v článku

použitý obrázek: http://www.talnet.cz/web/talnet/vybrane-kapitoly-z-teorii-relativity-ukazka

http://www.cropcircleconnector.com/2013/ridgeway/ridgeway2013a.html

 

Související články

Rubrika multidimenzionální prostor

Rubrika Vesmír a život v něm