Jaký tajuplný kód nám předává sluneční soustava?

Všimli jste si někdy toho, že uspořádání těles v naší planetární soustavě je takové, jako kdyby zde měly existovat pozoruhodné systémy, či podivné geometrické vztahy? Jako, kdyby nám tajemný stvořitel chtěl něco vzkázat. Tak vás zvu na její návštěvu.

Záhdný sestiuhelník na SaturnuNASA

1) T i t i o v a – B o d e h o    ř a d a  

Víte, že uspořádání planet ve sluneční soustavě odpovídá jednomu podivnému matematickému zákonu? Přišli na ní v 18. století dva němečtí vědci. Jednak profesor matematiky  na univerzitě ve Wittenbergu Johann D Titius a astronom Johann E. Bode. Tento zákon vyjadřuje vzorec, jenž dokáže přibližně spočítat vzdálenost planety Slunce v astronomických jednotkách. Nejprve si pod sebe napište planety sluneční soustavy) včetně pásu asteroidů a ke každé z nich číslo z posloupnosti 0, 1, 2, 4, 8, atd. Pak každý řádek násobte třikrát. Pak přičtěte čtyřku a nakonec řádek dělte deseti. Výsledek pak porovnejte se skutečnou vzdáleností v astronomických jednotkách. Zjistíme, že do systému zapadají všechny planety až do Uranu. Neptun je zde výjimkou, ale Pluto tam už zase zapadá. Náhoda?

Merkur            (0 x 3 + 4) /10 =0,4               (0,39 AJ)

Venuše          (1 x 3+ 4) /10 = 0,7               (0,72 AJ)

Země              (2 x 3+ 4) /10 =1                   (1 AJ)

Mars               (4 x 3+ 4) /10 =1,6                (1,52 AJ)

Asteroidy       (8 x 3+ 4) /10 =2,8                (2,7 AJ – Ceres)

Jupiter            (16 x 3+ 4) /10 = 5,2            (5,2 AJ)

Saturn            (32 x 3+ 4) /10 = 10             (9,54 AJ)

Uran               (64 x 3+ 4) /10 = 19,6         (19,2 AJ)

Pluto               (128 x 3+ 4) /10 = 38,8        (39,4 AJ)

2) P o č e t   v ě t š í c h   m ě s í c ů

Nyní si napište vedle sebe planety obdobně jako výše, ovšem od Venuše. Zjistíme, že zde se vyskytuje zajímavá posloupnost, která odpovídá počtu větších měsíců, které se u planet nalézají (obří planety mají mnoho měsíců, ale zde beru v úvahu počet těch největších, nejdominantnějších, které se u té či oné planety nalézají. I zde se nalézá výjimka a tou je Uran. Neptunu bychom přisoudili šest. Ovšem možná i sedm, neboť se občas uvažuje i o tom, že Pluto mohl být původně Neptunův satelit). Dále se můžeme dohadovat o tom, pokud by náhodou existovala hypotetická planeta v pásu asteroidů, zda by náhodou neměla tři přirozené satelity, aby to zapadalo. Zde bych chtěl upřesnit, že největším zdejším tělesem je Ceres, jenž je počítaný mezi trpasličí planety. Jenže skutečně se v tomto pásu nalézají ještě tři obdobná tělesa (Pallas, Juno a Vesta) 

Venuše          = 0

Země              = 1 (Měsíc)

Mars               = 2 (Phobos, Deimos)

Asteroidy       = (3?)

Jupiter            = 4 (Io, Europa, Ganyméd, Kallisto)

Saturn             = 5 (Thetys, Dione, Rhea, Titan, Japetus)

Uran                = 5 (Miranda, Ariel, Umbriel, Titania, Oberon)

Neptun           = 6 (7?) (Despina, Galatea, Larissa, Protetus,Triton, Nereida)

3) s k u p i n y   č t v e ř i c

Velice zajímavý se mi jeví fakt, že tělesa ve sluneční soustavě lze velice často poskládat do čtveřic. A tak si je pojďme popsat

-          čtyři vnitřní planety zemského typu (Merkur, Venuše, Země, Mars)

-          čtyři hlavní asteroidy v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem (Ceres, Pallas, Juno a Vesta

-          čtyři obří planety (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun)

-          čtyři dosud objevené transneptunické trpasličí planety (Pluto, Makemake, Hauamea, Eris

-          čtyři velké Jupiterovy měsíce (Io, Europa, Ganyméd, Kalisto)

-          když pomineme Saturnův Titan, svojí velikostí výrazně převyšující ostatní zdejší satelity, zbudou nám opět čtyři (Thetys, Dione, Rhea, Japetus)

-          čtyři uranovy měsíce jsou větší než 1000 km (Ariel, Umbriel, Titania, Oberon)

-          Pluto je soustava čtyř těles: Pluto, Charón a v roce 2005 objevených dvou menších měsíců Nix a Hydra

(na základě této zvláštnosti jsem vymyslel i pohádku pro děti: Jak se planety učily bruslit)

4) O b ř í   p l a n e t y   j s o u   s e ř a z e n y   p o d l e   v e l i k o s t i

Nyní si všimněme další zajímavosti. Obří planety sluneční soustavy se nám seřadí podle velikosti od největší k nejmenší, jak děti při hodině tělocviku. Jupiter (142 984 km), Saturn (120 536 km), Uran (51 118 km), Neptun (49 528 km⁾

5) T r o j a n i

Další zajímavost není až tak záhadná, ale v každém případě je to zvláštní geometrie. Protože v tzv.  libračních bodech, neboli v Lagrangeůvých bodech, se vyskytují soustavy asteroidů. Nejznámější jsou tzv trojáni, což je skupiny asteroidů, které se nalézají ve velice zvláštním místě. Na oběžné dráze 60 stupňů před Jupiterem a 60 stupňů za Jupiterem. A Společně s touto planetou a Sluncem tak vytvoří dva rovnostranné trojúhelníky. Ale existují i trojani Marsu (planetka Eureka) a Neptuna (http://www.vesmir.cz/clanek/prvni-neptunuv-trojan http://trlma.sweb.cz/Pages/clanek02.htm )    

6) S a t u r n ů v   h e x a g o n

Okolo severního pólu planetu Saturn obíhá záhadná struktura v podobě šestiúhelníků. Proč tomu tak je, se dosud nepodařilo vysvětlit a dosud se nepodařilo vysvětlit, proč jsou jeho hrany tak pravidelné, že se nezaoblí.

7) T a j u p l n o s t   2 0 .   s t u p n ě   z e m ě p i s n é   š í ř k y

Na mnoha tělesech sledujeme zvláštní jev, kdy v okolí 20. stupně severní šířky lze vysledovat zvýšenou činnost nejrůznějších energií. Typickým příkladem je například Jupiter (velká rudá skvrna), Země (sopky na Havajských ostrovech, v Mexiku – např: Popócatépetl ), Mars (Olympus Mons – vyhaslá sopka a nejvyšší vrchol sluneční soustavy), Neptun (Velká temná skvrna), štítové vulkány na Venuši (Hesemann M,: Záhadné Kruhy v obilí, Etna, Praha, 1997)

A je možné, že mnozí čtenáři přijdou na nějaké další zajímavosti.