Jaká tělesa sluneční soustavy mají rozdílné polokoule?

Možná jste se setkali s tím, jak nějaký astronom nebo záhadolog, co se zabývá vesmírem, upozorňuje, že některé planety, měsíce a další tělesa mají rozdílné polokoule. A kupodivu to není nic ojedinělého. Nejznámější jsou tyto:

Jak to, že právě toto těleso má tak rozdílné polokoule? Ptá se v dokumentárních pořadech a článcích nejeden badatel. Většinou se tak děje v takovém dokumentu, který se zabývá nějakým konkrétním tělesem sluneční soustavy. To proto, aby se poukázalo na určitou výjimečnost onoho tělesa. Jenomže, když budeme podrobněji zkoumat i jiná tělesa sluneční soustavy, zjistíme, že taková věc se dá říci minimálně o pěti tělesech. A to do toho zahrnuji jen ta větší.

Měsíc

Tak například náš Měsíc. Tak jako většina přirozených satelitů planet ve sluneční soustavě, tak i náš Měsíc má vůči Zemi vázanou rotaci. To znamená, že z naší planety můžeme vidět stále jen jednu polovinu. Měsíc je k nám přivrácen právě tou stranou, kde tzv. mare, neboli moře (tmavý povrch na Měsíci) vytváří vzdáleně tvar obličeje. Takže máme pocit, jako kdyby se na nás Měsíc pořád díval. Jenže, když začaly létat k Měsíci jak sondy, tak astronauti, aby si prohlédli jeho odvrácenou část, tak se zjistilo, že těchto moří je tam jen velice málo. Takže Měsíc by se dal díky tomu zcela určitě zařadit mezi ta tělesa, které mají rozdílné polokoule. 

Mars

Planeta Mars je těleso, které patří k nejzkoumanějším tělesům sluneční soustavy. Když ho začaly sondy mapovat, všimly si zvláštní věci. Jižní polokoule Marsu je hornatá, zatímco severní je nížinná. Pokud by se nám Mars podařilo jednou tzv. teraformovat a nechat ho zalít oceánem, zjistili bychom, že se bude rozprostírat hlavně na severní polovině. Ale na jižní by byla pevnina (viz například fotografie https://3c1703fe8d.site.internapcdn.net/newman/gfx/news/hires/2015/1-researchsugg.jpg)

Japetus

Do této kategorie patří i Saturnův měsíc Japetus. Je to za Titanem a Rheou třetí největší měsíc tohoto Pána Prstenů. Má průměr přes 1400 km. A domnívám se, že v tomto smyslu je to nejzáhadnější těleso ze všech jmenovaných. Za prvé jeho polokoule jsou na rovníku rozděleny zvláštním rovníkovým pohořím, jehož původ je záhadou. Těleso tak vlastně vypadá jako obří vlašský ořech. Nejvyšší vrcholky tohoto pohoří sahají až do výše dvaceti kilometrů. A za druhé, jedna jeho polovina tělesa je tmavší a druhá světlejší. I tato věc dosud nebyla uspokojivě vysvětlena. (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Iapetus_(m%C4%9Bs%C3%ADc))

Pluto

Planeta Pluto byla objevena v roce 1930. Od té doby se o její podobě diskutovalo. Vědělo se jen, že má velký měsíc Charon. Ale protože velikost Pluta oproti Charonu je jen dvojnásobná, tak zde není jako u našeho Měsíce jen vázaná rotace Charonu k Plutu, ale i Pluta k Charonu. To znamená, že obě tělesa k sobě ukazují stále stejnou tvář. Jako kdyby to byla činka bez středové osy. Až do roku 2015 jsme Pluto znali pouze jen z dalekohledů. Až v červenci toho roku, kolem něj letěla sonda New Horizont a učinila tak první podrobnější průzkum této planety. Díky spektroskopické analýze povrchu dnes víme, že povrch Pluta se liší u polokoule, která je přivrácená k Charonu narozdíl od té odvrácené. Přivrácená část obsahuje více metanového ledu. Odvrácená část zas více dusíku a oxidu uhelnatého. (zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Pluto_(trpasli%C4%8D%C3%AD_planeta))

Země

A posledním tělesem, které bych si dnes vzal na paškál, je naše planeta Země. Myslíte si, že by do kategorie takovýchto těles nepatří? Ale patří. A může se o tom přesvědčit každý sám. Vezměte si globus a podívejte se na něj ze strany Tichého oceánu. Zjistíte, že z tohoto pohledu oceán vyplňuje téměř polovinu naší planety. Takže svým způsobem je to něco jako severní polokoule na Marsu.

V rubrice Záhady sluneční soustavy