Jak se loví třináct bobříků?

Nedávno znovu vyšla knížka Jaroslava Foglara „Hoši od Bobří řeky“ Myslím si, že je to moc dobře, neboť současné děti potřebují takovou inspiraci, která je vrátí zpět do přírody a do touhy po dobrodružstvích.

Nové vydání knížky tentokrát vydalo nakladatelství Albatros (viz https://www.albatros.cz/tituly/46939618/hosi-od-bobri-reky). Když jsem toto nové vydání Hochů od Bobří řeky s ilustracemi Ester Kuchyňkové viděl na internetu, nejprve ve mne hrklo. Cože tam dělá na té obálce ten hoch s čokoládovou barvou pleti? Vždyť mezi Hochy od Bobří řeky přeci nikdo takový nebyl! Naštěstí, pokud jste už viděli finální knížku v knihkupectví, jistě mi dáte za pravdu, že tam naštěstí je ta jeho pleť opravena nasprávno. Tak to mne potěšilo, že tam snad vydavatelem nebude propašována ta nechvalně známá politická korektnost.

Ale zpět od Kuchyňkové k Foglarovi. Jaroslav Foglar, skautskou přezdívkou Jestřáb, je bezesporu jedním z předních představitelů české chlapecké literatury. A to právě kvůli inspiraci k dobrodružstvím, které ve svých knížkách psal. Dokonce mám vyzkoušeno to, že pokud si tuto knížku vezmu s sebou na letní tábor, přímo se hodí k tomu, aby se těm mladším dětem četla před spaním. Ti straší si ji už můžou přeci číst samy.

Já tedy ještě nemám ono nové vydání z Albatrosu. Ale vlastním

jiné vydání z roku 1991, které vyšlo v nakladatelství Olympia a které ilustroval můj jmenovec, ilustrátor a hudebník Marko Čermák. Bylo to první porevoluční vydání této knížky a třinácté celkem. Což považuji právě za více než symbolické, neboť třináct je bobříků a třináctka bylo i Foglarovo oblíbené číslo.  A není jistě bez zajímavosti, že poprvé vyšli Hoši od Bobří řeky v roce 1937 a ilustroval je Zdeněk Burián (viz http://foglarweb.deg.cz/clanky.php?id=67)

Oněch třináct bobříků jsou jistě zajímavé zkoušky, a to nejen pro děti. Není jistě bez zajímavosti, že v knížce "Strach nad Bobří řekou", což je pokračování Hochů od bobří řeky, Jaroslav Foglar představil i druhou sérii třinácti bobříků. Ale o tom zas někdy jindy. A určitě každý z nás by jistě vymyslel mnoho dalších. Ale jak se vlastně loví těch původních třináct?

Tak bobřík č. 1 se jmenuje bobřík mrštnosti a má žlutou barvu. Kdo ho chce získat, musí zvládnout určité výkony v běhu a skoku. Splní ho však jen ten, kdo má minimálně takové výsledky jako ukazuje tabulka:

Výkony
-----	-------
	-------
------
	-------
------	------
------

Výkony
------	-------
	-------
------
	-------
------	------
------

2. bobřík míření (světlezelený)

Kdo ho chce ulovit, musí se alespoň osmdesátkrát strefit kamenem do čtverce 1 x 1 m ze vzdálenosti 4, 5 m.

3. bobřík záchrany (černý)

Kdo ho chce získat, musí:

1) opatřit si lékárničku první pomoci a umět ji používat

2) znát umělé dýchání

3) vědět, jak pomoci člověku v mdlobách

4)  vědět, co dělat při nevolnosti

5) vědět, co dělat při uštknutí hadem

6) umět pomoci při úpalu a úžehu

7) umět, co s ránou a odřeninou

8) znát telefonní čísla (150 - hasiči, 155 - první pomoc, 158 - policie, 112 - jednotné telefení číslo tísň ového volání)

9)  vědět, kde najít nejbližší telefon

10) znát adresu zdravotnického střediska a vědět, kdy má otevřeno

4. bobřík plavec (červený)

Kdo ho chce získat musí bezpečně uplavat vzdálenost 60 m

5. bobřík dobrých činů (tmavomodrý)

Kdo ho chce ulovit, musí vykonat alespoň sto dobrých činů i malých. To znamená např. někomu pomoci odnést tašku, pomoci slepci, uklidit něco,  pomoci mladším dětem proti těm co jim ubližují. A tak podobně.

6. bobřík odvahy (tmavohnědý)

Uloví se tak, že se musí nějakým způsobem projevit nebojácnost a odvahu. Například jít po setmění sám do lesa nebo na místo, kde se přihodilo někdy neštěstí. Důležité je však při lovu bobříka pociťovat strach. Pokud se strach necítí, je zřejmé, že si dotyčný vybral takový způsob lovu bobříka, který je pro něj příliš slabý a není považován za uloveného. Musí si pak vymyslet něco těžšího.

7. bobřík květin (tmavozelený)    

Vyžaduje znát padesát různých rostlin stromů a keřů a také neničit přírodu!

8. bobřík Velkého mlčení (oranžový)

Je to jeden z nejobtížnějších bobříků a vyžaduje 24 hodin nepromluvit ani slůvko, nahlas nekýchnout nebo nezívnout. Při lovu se však musí být pořád ve společnosti mluvících a neustále se přemáhat s nikým nepromluvit. Pokud se promluví třeba jen hláska nebo do konce lovu zbývá jen několik minut, lov je zmařen a musí se začít znovu.

9. bobřík osamělosti (růžový)

Uloví se tak, že jeho lovec deset hodin v kuse nesmí nikoho spatřit, a i dokonce být spatřen. Lov probíhá ve dne a vždy se musí člověk uchýlit do nějakého osamělého koutku v okolí, aby měl jistotu, že ho nikdo neuvidí. Je také důležité si s sebou vzít jídlo a pití, protože je celý den člověk odkázán jen na sebe.

10. bobřík zručnosti (fialový)

Pokud ho chce člověk získat, musí vyrobit:

a) třináct dřevěných koleček o průměru 1 cm, propálit v nich rozžhaveným drátem dírky, pak je nabarvit barvami bobříků, přetřít bezbarvým lakem a kolečka přišívat na rukáv košile nebo bundy v které se podnikají výpravy.

b) vyrobit z přírodního materiálu nějaký užitečnou věc.

11. bobřík síly (světlezelený)

K jeho ulovení je třeba udělat pět (u chlapců) a tři (u dívek) shyby na hrazdě nebo ne silné větvi. A to bez odpočinku nebo bez odrazu od země.

12. bobřík hladu (světlehnědý)

K jeho získání je zapotřebí celých 24 hodin v kuse nic nejíst ani nepít (kromě čisté vody). Doporučuje se s lovem začít po vydatném obědě a po jeho ukončení naopak jíst velmi opatrně, aby nevznikly zažívací potíže.

13. bobřík ušlechtilosti (bílý)    

Jeho lov je pro mnohé velmi obtížný. Po třicet dnů se nesmí promluvit jediné neslušné slovo, nesmí se být hrubý ani udělat nic špatného. Naopak se musí konat dobro. Například pomáhat slabším a chránit je před násilím rváčů.

A kromě toho všeho se knížkou "Hoši od bobří řeky" prolínají hned dva příběhy. Jednak jsou to příběhy Hochů od Bobří řeky, jako takové. Dobrodružství o tom, jak jejich klub vznikl a o tom, co kluci všechno zažili, a to jak na táboře, tak během školního roku. A pak je to příběh o zálesáckém chlapci Royovi, který chlapcům vypráví jejich vedoucí Rikitan. 

A to jsou všechno důvody k tomu, proč doporučuji tuto knížku současným dětem koupit. A také hlavně proto, aby je inspirovala i k jiným zdravějším aktivitám, než je jen vysedáváním doma u počítačů a televizí.

Související články:

Knížka "Chata v Jezerní kotlině" jako zajímavý dárek pro děti k Vánocům

Jak jsem v turisťáku bojoval s triskaidekafobií?

Jsem rád, že Foglar psal tak, jak psal

Na kole Prokopským údolím po stopách Jaroslava Foglara

Můj podzim ve znamení foglarovek

Foglarovský pěší výlet do středu České republiky