Jak se kluk ze čtvrté třídy stal chovatelem slepic

Do dalšího svého článku týkajících se nějak velikonoc jsem připravil zajímavou a trochu i netradiční vzpomínku na své dětství. Je spojená s jedním ze symbolů velikonoc, ze slepičkami.

Byl jsem tehdy ve čtvrté třídě základní školy. Kromě toho to bylo asi tři čtvrtě roku po tom, co jsme se přestěhovali do nového rodinného domu. Bylo to jaro 1988. V našem městě se tehdy konala výstava drobného zvířectva (králíci, slepice, holubi atp.). A protože můj dědeček tehdy choval králíky, kteří se mi jako desetiletému klukovi líbili, šel jsem se s ním na výstavu podívat. A tak jsem si prohlížel jednu klec vedle druhé, jak hezké zvířátko v ní je. Jenomže součástí výstavy byla i tombola. Já jsem ještě nikdy před tím v tombole nic nevyhrál, a tak jsem ji pro zajímavost zkusil. A divte se nebo ne, vyhrál jsem slepici! Bílou leghornku, tedy vlastně ještě kuře.

Byl jsem zvědavý, co na to řeknou naši doma, až jim domů s dědečkem přineseme slepici. Naštěstí do dopadlo dobře. Připravili jsme pro ní na zahradě klícku, kde pro zatím žila.

A aby tomu nebylo málo, druhý den jsem přemluvil naše, aby se také šli na výstavu podívat. Tentokrát se o štěstí v tombole pokusil můj mladší brácha. A výsledek? Vyhrál papouška korelu. Jenomže to mělo háček. Protože jsem v dětství trpěl plicním onemocněním, nesměli jsme tehdy v bytě mít žádné ptáky. A tak nám pořadatelé nabídli, že nám místo ní dají druhou slepici. Ty se v bytě nechovají, ty jsou přeci venku. Souhlasili jsme a moje slepička z předešlého dne tak dostala kamarádku.

Slepičky nám dorostly a konečně začaly i snášet vajíčka. Mělo to však jeden háček. Byly to slepice z drůbežárny, které si zpravidla nesedají, aby vyseděly malá kuřátka. To dělají většinou jen slepičky z domácího chovu. A protože se mi líbily slepičky kropenaté, tak mi jednu takovou koupila babička za vysvědčení. A ta mi skutečně za rok přivedla na svět sedm malých kuřátek.

A další rok opět zasedla. Bohužel jsme jí tentokrát dali nějaká špatná vajíčka, ze kterých se po třítýdenním čekání vylíhlo pouze jedno jediné kuřátko. A tak se moje mamka rozjela do tržnice a tam mi koupila tři malá kuřátka. Naše kropenatka je bez problému přijala a společně s tím jedním kuřátkem je vychovala.

O slepičky jsem se staral a choval je ještě asi deset let. Pak jsme jejich chov zrušili, protože nám je bohužel začalo něco zakusovat. Ale pro mě, jako pro dítě, to byl jedinečný zážitek a zkušenost. Domnívám se, že podobnými chovatelskými zkušenostmi (ať už z jakýmkoliv zvířátkem), by si mělo projít každé dítě, aby získalo smysl pro povinnost a kladný vztah k živým bytostem.

Použité foto: mé fotografie z dětských let

Související články:

Psal jsem právě před rokem: Záhady turínského plátna

A v letošní rubrice Velikonoce 2015

Květná neděle: Jak Trautenberk s Hajným předpověděli problémy českého internetu

Modré pondělí: Proč se Velikonoční ostrov jmenuje „Velikonoční?“

Šedivé úterý: Velikonoční Zlatá ulička

Škaredá středa: Velikonoční inspirace

Zelený čtvrtek: Je to pití vína zdravé a nebo ne?