Jak jsem šel 50. ročník zimního přechodu Brd

Nejen setkání skautů a ohlédnutí se za 50 let starou historií. Ale i pohádkově krásné výjevy lesů zapadaných sněhem. To byl včerejší 50. ročník zimního přechodu Brd. Vydal jsem se z Mníšku pod Brdy přes Kytínskou louku do Řevnice.

Na zimní přechod Brd jsem se vydal po druhé v životě. Poprvé ty bylo v lednu 1990, kdy jsem se tam vydal, co by jedenáctiletý s uhříněveskými skauty. A i tehdy jsme vyjížděli vlakem z Vršovic. Tenkrát jsme jeli do Dobříše a pak pěšky do Hostomic.

Nyní jsem se vydal s přáteli z 48. klubu oldskautů Jestřábi. A startem naší cesty byla tentokrát Rymáně u Mníšku pod Brdy.

Je již letitou tradicí, že si účastníci vyměňují tzv. brděnky. Jednu jsem připravil i já. Skládá se ze symbolické mapky Brd v podobě skautské lilie a luštěnky s tajenkou.

První zmínka o Rymáni, je z roku 1603 (doba vlády Rudolfa II.). U vlakové zastávky se tu nalézá kaplička Panny Marie Svatohorské z roku 1923.

Odtud jsme se všichni vydali po žluté turistické značce do Mníšku pod Brdy. A to i tímto tunýlkem, který vede pod dálnicí.

Kostel sv. Václava. Ten tu stál už od přelomu 13. a 14. století. A po třicetileté válce prošel barokní rekonstrukcí.

Zámek v Mníšku. Od nejstarších dob tudy vedla Zlatá stezka z Prahy do Bavor. A tu tady střežila středověká tvrz. Za vlády posledních Přemyslovců byla přestavěna na lovecký zámek. V roce 1487 se majitelé Mníšku stávají Vratislavové z Mitrovic, kteří ho opět přestavují, a to na zámeček. Jenomže přišla třicetiletá válka a po ní zámek zůstal zpustošen. A tak je prodán Engelům z Engelsflussu. A ti ho v letech 1655-1672 přestavěli do současné podoby, a to po vzoru pozdní severské renesance. Podle návrhu barokního architekta Carla Luraga ho vystavěl ho pražský stavitel Martin Reiner. Poslednímu majiteli zámku baronu Kastovi byl zámek za kolaboraci s Němci zestátněn. Byl zde například umístěn archiv Ministerstva vnitra. Od roku 2000 patří Státnímu památkovému ústavu Středních Čech.

Došli jsme až k zamrzlému Zámeckému rybníku. A jeho led využívali jak místní děti, tak účastníci pochodu.

Ledu jsem využil i já, abych si udělal obrázek zámku přímo z rybníka, a to z takového úhlu, ve kterém je vidět, že zámek má skutečně jen tři věže. Proč? Existuje pověst o tom, že se jednou přihnala obrovská vichřice, a to tak velká, že si sní vyšel na procházku i sám kníže pekel. Když letěl nad mníšeckým zámkem, popadl jednu z věží. Když byl nad příbramskou Svatou horou, tak tam zrovna zvonili klekání. Toho se čert lekl a sloup tam upustil přímo nad studánkou s léčivou vodou. Je to sice jen pověst. Ale kdo ví, co naši dávní předkové viděli letět, že si k tomu domyslili rovnou čerta? Dnes bychom tomu možná řekli UFO. Jak to však s věžemi bylo doopravdy? Engel majitel mníšského zámku byl příslušníkem nižší šlechty, a tak si údajně nemohl dovolit porušit dobové zvyklosti, že by postavil zámek ze čtyřmi věžemi. (https://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=465637)

A další hezký obrázek, který se mi tu povedl. Hladová kachna.

Pak jsme dorazili do Stříbrné Lhoty.

Ale to už se celý dav z nás i malých a větších skautíků začal stoupat k Rovinám.

Konečně jsme v lese. A tady bylo vidět, jak čerstvě napadaný sníh proměnil zdejší přírodu doslova v pohádku.

A i studánka pro pocestné.

A konečně jsme na Kytínském louce, kde se za chvíli bude konat společný nástup všech účastníků. A také se tu připomnělo 80. výročí Rychlých šípů.

Také tu byl stan s občerstvením, upomínkovými předměty a také vojenské džípy.

Byl tu i další stan, kde se připomínaly dřívější ročníky Zimních přechodů Brd. Proč se vlastně konají, o tom se zmíním za chvíli.

Tady ohýnku se bylo možné ohřát a též si upéct hady s těsta.

Ale to už se blížilo vyvrcholení, slavnostní nástup.

Při něm se nejprve vztyčila vlajka Zimního přechodu Brd.

Slávek Janov - Nashville připomněl historii Zimních přechodů Brd. První přechod Brd se uskutečnil 8. února 1969, a to jako skautský protest a vyjádření nesouhlasu s vojenskou okupací Československa v srpnu 1968. Od té doby se pochod koná každoročně. (viz https://kmendospelych.skauting.cz/aktuality/uz-50-let-si-skauti-a-skautky-pripominaji-srpnovou-invazi-z-roku-1968-prechodem-brd/)

A byl tu také přivítán i nejstarší český skaut Eda Marek s přezdívkou Hroznýš (pán v černém uprostřed. Tento muž prožil krušný život. Byl například vězněn za 2. světové války za pomoc svému židovskému kamarádovi. A po komunistickém převratu byl odsouzen za údajnou protistátní činnost. V komunistických lágrech, včetně těžby uranu, strávil celkem sedm let. A i přesto všechno by mu dnes nikdo nehádal jeho úctyhodných 101 let. (viz http://ttps://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/3110-bratr-eda-marek-hroznys-dnes-slavi-100-narozeniny-gratulujeme?autologin=1)

Kromě nástupu jsme si tady také prohlíželi vše, co tu bylo.

A také vyměňovali kartičky - brděnky. Toto je moje sbírka z letoška.

A potom jsme se vydali dál tím sněhem zapadaným brdským královstvím směrem k Řevnici.

Tady na Kytínské louce se nalézá i trampská osada "Na Rovinách". Tuto osadu jsem navštívil už před devíti lety při mém výletu „Putování po trampských Brdech“ a před čtyřmi lety viz "Pěší výlet přes Brdy". Dle Boba Hurikána zde první chaty byly postaveny roku 1929. Vzniklo zde několik osad, které v roce 1934 utvořilo klub „Trampské osady Kytín“.

A pak ty krásně zasněžené stromy.

To s foťákem nejde odolat.

Trampská osada El Paso, která vznikla u jezírka v roce 1925. Nejhezčí pohled na ni je z výšky od pomníku p. Maršálka, což byl myslivec, který zde byl nešťastnou náhodou zastřelen při honu v roce 1918. Byl jsem zde už při svém výletu "Putování po trampských Brdech". Jenže to bylo v létě. A tak můžete na mých snímcích porovnat osadu ze stejného pohledu jak v létě, tak v zimě.

A další zasněžené stromy. Smrčky.

A tady malé modřínky.

Pomalu jsme sešli od jezírka dolů, kde už bylo tepleji a ona sněhová pohádka se tam začala pomalu ztrácet. 

Tady je vrchol Píšťák, na jehož vrcholu se nalézá pravěké hradiště.

A pod ním další jezírko se zamrzlým splavem. Já jsem se tady odpojil od ostatních, protože jsem potřeboval chytit o něco dřívější vlak.

Velký krmelec při cestě do Řevnice.

A koníci.

Lesní divadlo nad Řevnicí, známé například tím, že se tu koná Porta.

Skoro za šera jsem dorazil do Řevnice. Toto je zdejší barokní kostel sv. Mořice, vystavený v polovině 18. století.

Na nádraží v Řevnici jsem dorazil jen tak tak, protože fotoaparát už mi při větším šeru tak dobře nefotí.

Tak jsem se po 29 letech zúčastnil Zimního přechodu Brd. Bylo to nejen setkání s přáteli, ale i dobrodružství v nádherné zimní přírodě.

zdroje: odkazy použité v článku, dále Hurikán B., Motl S.: Dějiny trampingu, Novinář, Praha, 1990

Další výlety: 160: Předvánoční výlet kolem Třebechovic pod Orebem, 159: Můj letošní adventní výlet Prahou, 158: Pěší výlet Prahou ke 100. výročí vzniku republiky, 156: Řopíkový pěší výlet po Kladensku, 155: Pěší výlet do Uhlířských Janovic, 154: Pěší výlet z Nového Města nad Metují do Náchoda, 153: Pěší výlet přes Olešnici v Orlických horách, 152:, Pěší výlet kolem Rokytnice v Orlických horách 151: Na třicet let starém kole podél Berounky, 150: Peší výlet na Šerlich a Velkou Deštnou, 149: Pěší výlet po Kačenčině stezce kolem Deštného v Orlických horách, 148:Pěší výlet lánskými lesy, 147: Foglarovský pěší výlet do středu České republiky, 146: Beltainový výlet ze Sedlčan na keltské oppidum, 145: Pěší výlet ze Ctěnic do Měšic, 144: Pěší výlet z Prokopského údolí na Vidouli, 143: Předvánočně foglarovská procházka Prahou, 142: Pěší výlet po Slavkovském lese, 141: Peší výlet z Chebu do Františkových Lázní, 140: Výlet po Mariánských Lázních a jeho okolí , 139: Pěší výlet kolem Františkových Lázní, 138: Výlet po hrázděných domečkách Chebska, 137: Na třicet let starém kole podél Vltavy, 136 a níž: viz rubrika výlety a tramping