Inspirace v Dobrodružství v Zemi nikoho

Před několika týdny vyšlo v nakladatelství Albatros 6. vydání románu Jaroslava Foglara "Dobrodružství v Zemi nikoho". Dovolte tedy, abych jako skalní foglarovec napsal několik postřehů a inspirací, které jsem v knížce nalezl.

Jaroslav Foglar, skautskou přezdívkou Jestřáb, tuto knížku začal psát v roce 1966. A i samotný děj je umístěn do 60. let 20. století. Nakonec vyšla v roce 1969 v nakladatelství Olympia, a to s ilustracemi Bohumila Konečného. Další vydání knížky vychází až po revoluci v roce 1990, a to ve Státním nakladatelství technické literatury. Třetí vydání je pak z roku 1995, a to opět nakladatelství Olympia. A tam též vyšlo i 4. (1998) a 5. vydání (2006). A nejnovější 6. vydání je tedy z Albatrosu (2019), a to s ilustracemi Jindřicha Janíčka.

Knížka vypráví o chlapci Vláďovi Denkovi, který si jednou všimne, že v okně protějšího domu někdo vysílá baterkou morseovku. Se svým kamarádem Vinckem, najdou další dva chlapce Bóžu a Pepína, kteří si takto vysílají vzkazy. Seznámí se s nimi a zjistí, že za městem se nalézá úžasný nedotčený kraj plný skal, roklí, jeskyní, jež je velmi málo dotčený lidmi. Nazvali ho Zemí nikoho. A aby to bylo ještě zajímavější, jejich dva kamarádi vlastní deník, ze kterého se dozvěděli, že v jejich zemi Nikoho se má někde nalézat jeskyně s obřími trilobity. A tak ji začnou hledat. A přitom zažívají další a další dobrodružství nejen spolu, ale i s nimi soupeřícím chlapeckým klubem Ontario. Zda se jim jeskyni povede nalézt, to prozrazovat nebudu. To by si měl každý z knížky dovědět už sám. Za nedlouho budou Vánoce a tato foglarovka by tak pro naše děti mohla být přeci i hezkým dárkem.

A nyní několik zajímavých postřehů. 1) Morseovka je jistě zajímavým a užitečným prostředkem, jak si předávat zašifrované zprávy. Mimochodem, já jsem před časem ve svém seriálu "Páťa a kolo Zláťa" navrhl, jak využít Morseovu abecedu i v cyklistice (viz  Mezi trampy a Morseovka na Kocábě), a to díky cyklistickému zvonku, který si však mnoho současných cyklistů z nepochopitelných důvodů na kolo ani nedává. A mimochodem, jízdní kolo, využili i hrdinové Dobrodružství v Zemi nikoho, a to při závodech, tzv. Terasách, které pro ostatní v příběhu zorganizovali.

2) Jaroslav Foglar mne jako aktivního záhadologa velmi mile překvapil ve druhé kapitole knížky "Proč chce Vincek píšťalku?" Cituji: Proti tomu ti druzí, ti bystří podnikavci a Vláďa se mezi ně tajně a trochu nesměle také počítal - měli tisíceré zájmy a sledovali spousty věcí. Sbírali všechno možné, od obalů od žvýkaček a zápalkových štítků až po známky nebo staré mince. Chodili do různých klubů a kroužků, učili se hrát na kytaru, na trubku nebo na harmoniku. Lisovali květiny a listy stromů a keřů. Psali si deníky. Vystřihovali a lepili si do sešitů nejrůznější zprávy z novin a časopisů. Zajímali se o všechno možné i nemožné: o létající talíře, o indické kurzy pěstování silné vůle, o kulturistiku, o potápěčství... atd.  A tak mne jako záhadologa velmi potěšilo, že Jestřáb zmínil v tom velkém spektru kladných chlapeckých zálib i létající talíře. A tak se domnívám, že na rozdíl od tzv. současných skeptiků si zřejmě nemyslel, že by zájem o UFO a záhady mělo být něco společensky negativního.

3) Domnívám si, že je docela možné, že pod "Zemí nikoho" si mohl představovat Prokopské údolí v Praze. Je všeobecně známé, že do něj Foglar chodil rád. A dnes se tam můžeme projít i po skautské stezce Jaroslava Foglara se třinácti zastaveními v místech, které jsou s ním nějak spojeny. Již několikrát jsem ji navštívil i se svým turistickým oddílem. A mimochodem ty zkameněliny prvohorních živočichů jsou v Prokopském údolí také k nalezení.  

4) Na internetových stránkách https://foglarweb.skauting.cz/clanky.php?id=49 jsem na tuto knihu nalezl tento názor. Opět cituji: "Z hlediska zážitkové pedagogiky neshledává Ivo Jirásek (Fenomén Foglar, 2007, s. 433) v této knize nic zásadního: (…) I přes odkazy na KPZ, Modrý život či lov bobříků patří tento román k těm méně vytěžitelným pro uplatnění v rámci vlastních projektů zážitkové pedagogiky." Dovolte, abych s tím ne úplně souhlasil. Protože v knížce jsem nalezl minimálně jednu věc, kterou jsem využil i ve své práci ve vedení turistického oddílu. O co jde? Jeden z klubů, který v příběhu vystupuje, se jmenuje Ontario. A tento klub se stará o svoji vývěsku, kde každý týden vyvěšují pokračování dlouhodobého seriálu jménem Žhavé pomezí. A tak mne napadlo, že bych tento nápad mohl převést i do zpestření činnosti našeho oddílu. A tak jsem dětem navrhl, že ten, kdo bud chtít, může na A4 vymyslet, napsat či nakreslit nějaký svůj příběh o čemkoliv a já bych jim ho na týden vyvěsil do naší vývěsky u klubovny, aby si ho mohli přečíst i ostatní. A též bych jim ho postupně dával do našeho oddílového časopisu. No vida a první příběhy už máme.

5) Velmi se mi líbí, že Albatros společně s výtvarníkem J. Janíčkem vydání doplnili i o rozkládací mapu románové "Země nikoho". Jsem totiž přesvědčený, že když se u příběhu nalézá i mapa oblasti, kde se děj odehrává, dává mu to nový rozměr. Podobně je to například z Tolkienovou Středozemí, Lewisovou Narnií a s dalšími literárními díly. Tak nyní se mezi ně řadí i Foglarovo "Dobrodružství v Zemi nikoho".

A tak i novému vydáni přeji, ať si jako ty předešlá i toto najde mnoho nových mladých čtenářů.

Zdroj: Foglar J.: Dobrodružství v Zemi nikoho, Albatros, Praha, 2019, https://foglarweb.skauting.cz/clanky.php?id=49

Související články:

Pod junáckou vlajkou

Foglarovku "Když duben přichází" by si měl přečíst každý

Proč doporučuji dětem Historii Svorné sedmy?

Postavte si scénu volby velkého Vonta ze Záhady hlavolamu

Kde se nalézá "tajuplná" Řásnovka?

Zajímavé souvislosti Foglarova románu "Modrá rokle"

Jaká je druhá řada "třinácti bobříků"?

I Jaroslav Foglar psal o nesvobodě a nedemokracii

Jak se loví třináct bobříků?

Knížka "Chata v Jezerní kotlině" jako zajímavý dárek pro děti k Vánocům