Inlajnový duch: Rozmíška v parku

Určitě víš, jaké je to hezké, když začne nastupovat jaro. Sníh, který po sobě zanechala krutá zima, nenávratně mizí z ulic, parků i zahrad. A místo něj se o slovo přihlásí sluníčko, ptáčci a květiny.

Ulice, hřiště i parky zaplavují desítky lidí. Tak třeba támhle si vyrazila parta kluků na cyklistickou vyjížďku za město. Jinde se blbne na prolejzačkách nebo hraje na schovávanou. Kousek od nich zkouší svoje umění inlinebruslaři a skateboardisté.

Ale jsou tu i takoví podivní starší kluci, kteří se s ostatními prostě smířit nechtějí. Jak to je možné? Jednoduše. Tito hoši sem chodí už dlouho a vůbec se jim nezamlouvá, že se tu objevily jiné mladší partičky.

A tak jim říkají: „Jděte si jezdit na svých okolečkovaných botičkách někam jinam. Tenhle park patří nám - Železňákům“.

Samozřejmě, že se to těm mladším klukům vůbec nelíbilo. A tak se ozvali, že park je přeci hodně veliký a že se sem jistě všichni vejdou.

„Tak víte, co, vy krasobruslaři?“ Prohlásil puberťák, jenž si říkal Blek. „Támhle tím směrem pořád za altánem, tam na konci parku, máte cyklostezku. Tam si možná můžete dělat ty svoje padající kreace. Ale tady ať vás tady nevidíme!“

„Tak to teda ne!“ Ozvali se někteří. „Je to daleko. A někteří z nás to na inlajnech ještě moc neumí. A jet kolem altánu? Vždyť tam prý straší!“

„Cože? Jediný, kdo tu bude strašit budu já. A to když tam neodtáhnete. Bububu.“ Odpověděl jim další výrostek Čárlí.

Kluci z toho byli smutní. Pohodu na ježdění tu prostě nemají. Smutný z toho byl i Rosťa, který to všechno z prolejzaček sledoval. Tenhle tmavě blonďatý kluk se těšil. Bude mít narozeniny a k nim má slíbené právě jednořadé kolečkové brusle. Slezl tedy z jednoho žebříku a namířil si to ke klukům. Inlajnistů se bát nemusel. Vždyť to většinou byli jeho kamarádi ze školy.  Třeba Martin. Jezdí už od loňska a za tu dobu se to docela dobře naučil. Sáblíková to sice pořád není. Ale kdyby chtěl, určitě by si troufl i na nějaký ten závod. Rosťovi bylo smutno, že si nemá s kým hrát. A tak se ho zeptal, jestli si také nechce odpočinout u něj na hřišti.

„Nejde, to“, odpověděl Martin, „až budeš mít i ty svoje brusle, tak to poznáš sám. Na hřišti máš písek a kamínky. A představ si, že ti to vleze do koleček! A pak už to bruslení za nic nestojí.“ A odjel si projet další kolečko.

Tento park je obrovský. Málokterý kluk ho měl prozkoumaný celý skrz naskrz. Rostl tu už dlouho. Snad prý už několik staletí. Patří totiž k zámečku, který odtud je až na druhé straně parku. Přitom na každém místě to tady vypadá trochu jinak. Někde jsou trávníky, jinde rostou různé květiny a jinde zas park přechází skoro až v les. Tam se také nalézají velice staré, vykotlané či různě rozeklané stromy. Také se tu vypráví hodně pověstí, a to stejně tajuplných jako on sám. Ne nadarmo se plno místních dětí bojí chodit k altánku uprostřed parku. Nejednoho bázlivce tam totiž přepadne takový divný skličující pocit. A dokonce už tu mnoho lidí zažilo prý i takové podivné a nevysvětlitelné zážitky. A před pár lety se tam jeden kluk na bruslích dokonce i zabil, což místu zrovna na tajuplnosti neubralo. Spíš naopak. Proto se mu každý vyhýbá, jak to jen jde.

„Hej, pojď sem“, zavolal Čárlí na Rosťu.

„Proč?“ zeptal se ho Rosťa.

„Chceš být přeci pořádnej chlap, ne? Půjčím ti svoje prkýnko a ty nám ukážeš, co umíš!“

Rosťa si tedy zkusil vlézt na skateboard. Odrazil se, ale za moment se mu smekla noha a on skončil na zadku. Záhy se proto stal terčem posměchu oněch starších kluků. Rosťovi to přitom nebylo zrovna příjemně a smích starších nijak neustával. 

„Počkej, až dostanu k narozkám svoje inlajničky!“, odpověděl Rosťa, „tak vám tu všem ukážu, jak jezdí profík.“

„Tak na to jsem teda zvědavej! Ještě jsem tě na nich v životě neviděl“, odpověděl Blek. A Čárlí k tomu přidal: „Jó, přijdu se podívat, jak si na prvním kopečku rozbiješ kokos.“

„To, já bych věděl ještě o něčem lepším!“ zakřičel Blek, „já si ho rovnou nafilmuju a pošlu to do televize a na internet. Ať se pobaví i ostatní!“

Rosťovi bylo trapně. Přitom začal přemýšlet, zda do těch bruslí vůbec půjde. Zda si nemá přát raději něco jiného. Ale jak zahlédl v dálce Martina a další kamarády na bruslích, věděl, že je to právě to, co chce.

Pokračování příště

Předešlé díly seriálu Inlajnový duch (seriál):

Inlajnový duch (úvodní písnička)

A nebo rubrika Inline bruslení