Inlajnový duch: Hodně tvrdý trénink

Rosťa se s Davidem spřátelil tak, že za ním chodil snad každý den. Například vždy odpoledne, když přišel ze školy. A také o sobotách a nedělích. Bruslili spolu a trénovali, jak to jen šlo.

Tato kapitola navazuje na předchozí díl: Inlajnový duch: První trénink s duchem

Občas se dokonce přidal i Martin. Ten ale zatím netušil, co je David vlastně zač, že je to bytost nadpřirozená. Jen v úterý Martin nemohl. Byl totiž členem zálesáckého oddílu, a tehdy měl zrovna oddílovou schůzku. I Rosťa tam chtěl kdysi chodit, ale nepodařilo se mu splnit vstupní zkoušku. A tak musel zůstat dál mimo oddíl. Bylo mu to opravdu líto, protože dobrodružství v přírodě měl rád. Ale teď díky inline bruslím přišel na dostatečnou náhradu. A navíc tu má i Davyho. Skvělého vedoucího a kamaráda k nezaplacení. Přesto se však jednou vyskytla věc, která měla jejich přátelství pořádně prozkoušet. Davidovi se totiž začalo zdát, že Rosťa má slabou výdrž. Tak si řekl, že mu občas musí dát na zkoušku pořádně do těla.

Rosťa samozřejmě nic netušil. A tak opět celý natěšený přijel k altánu.

„Ahoj Davy! Tak můžeme začít jezdit?“

„No to víš že jo. Trénovat musíme. A to pořádně! Dneska se zaměříme hlavně na vytrvalost.“

„Tak jo.“ souhlasil Rosťa a prohlásil, že půjde do toho.

David pak vysvětlil okruh, který bude Rosťa jezdit. Ten povede od altánu ke hřišti. A od něj další cestičkou hlouběji do parku. Tam kde má klubovnu Martinův zálesácký oddíl. A od něj zase zpět sem.

„Tak Rostíku! A zkus to ujet bez zastavení. A třikrát za sebou. Tak se připrav! Ke startu, připravit, pozor, teď!“

Hoch vyjel jak namydlený blesk. A za chvíli byl u hřiště, kde byly prolejzačky opět plné dětí. Pak dojel ke klubovně. Ta se ale nalézala ještě dál za potokem. Ale i tak si Rosťa všiml, že tam kluci z oddílu zrovna hrají nějakou hru. „Co to asi je?“ Problesklo mu hlavou. A pak si to zamířil zpět k altánu. Když to dojel, vydal na druhý okruh. A nakonec ještě na třetí.

„Tak co, Davy, jaké to bylo?“ zeptal se ho Rosťa.

„Abych pravdu řekl nic moc, čekal jsem, že to bude rychlejší. Dej si to ještě jednou.“

„Tak dobře.“ Rosťa se rozjel. Za chvíli opět zvládl první kolo, pak druhé a potom třetí.

„Už to bylo trochu lepší“, zavolal David, „teď si zkus těch kol dát pět!“

„Co?“ Vyhrkl Rosťa, ale poslechl a dal se do jízdy. Když dojel, celý udýchaný si sedl na lavičku.

„Dobře, kámo, za chvíli pokračujeme.“

To už se cítil Rosťa tak unavený, že už chtěl jet domů. Jenže David ho nikam nepustil. Místo toho mu dal udělat dvacet kliků. A pěkně s bruselma na nohou. Rosťa tedy položil dlaně na zem a pustil se do kliků. A teď to bylo něco úplně jiného než v obyčejných botách! U normálních kliků obvykle Rosťa trochu přišvindlovával, protože pokaždé moc vystrkoval zadek. Ale s inlajnami na nohou tohle zkrátka nejde. Klidně si to, čtenáři, můžeš zkusit. Při takovýchto klicích totiž máš nohy o zem opřené pěkně na kolečkách. A ty ti sami brání, abys ten zadek vystrkoval. A ruce se pak do těch kliků můžou opřít, tak, jak správně mají.

„No vida,“ pochválil ho David. „Když takovéhle kliky budeš dělat častěji, tak zesílíš. A kromě toho se odnaučíš dělat ty špatné. A teď ještě další tři kolečka.“

Když to Rosťa vše měl za sebou, už měl dnešního doslova tréninku doslova plné zuby. Prohlásil: „Už ne. Už jsem celý zpocený a udýchaný. Už nemůžu. Teď už jdu domů a nikdo mě nezastaví.“

„Ale prosím tě, kam bys chodil“. Chtěl ho povzbudit Davy. „Vždyť jsme ještě neskončili.“

„Počkej! To jako chceš říct, že tu ještě budu muset takhle šíleně jezdit dál?“ vyhrkl Rosťa.

„Klidně si na lavičce pár minut odpočiň a jdeme do toho znova.“

„Znova?, tak to ne! Já už nemůžu. Chodidla mne bolí a už chci jít.“ Naříkal.

„Ale to přeci nic není! Pojď se postavit na start a já budu jezdit před tebou a ty za mnou!“

„Víš co? Já jsem si vždycky, Davide, myslel, že budeš dobrý kámoš. Ale dneska je to týrání!“

„Jaké pak týrání? Jenom obyčejný, o trošku těžší trénink.“

„Jestliže tomuhle říkáš obyčejný trénink, tak já s tebou končím. Ať si tě vysvobodí někdo jiný. A vůbec, že jsem se začal přátelit s duchem. To nechápu, Čau, já jdu!“

Rosťa se tedy naštval a odešel. David se za ním, ještě chvíli koukal, jestli ho nenapadne se vrátit. Ale nestalo se tak. Dokonce se za ním ani nepodíval. Tak tohle tedy David dneska nečekal. Rosťa, že se naštval jen pro to, že spolu dělali o trošku tvrdší cvičení, než normálně? Kdo mu teď pomůže? Někoho takového, jako je Rosťa, teď bude jenom těžko hledat. Ale ne, David věděl, že ho to přejde a že za nějakou dobu je tu znova. To ho už také trochu poznal. Ovšem, to co mu Rosťa řekl, že ať si ho raději vysvobodí někdo jiný, to ho docela naštvalo. A tak se rozhodl, že to Rosťovi přeci jen trochu osladí, aby se neřeklo.

Pokračování příště:

Předešlé díly seriálu Inlajnový duch (seriál):

6. díl: První trénink s duchem

5. díl: Setkání s duchem Davidem

4. díl: A zase ti Železňáci!

3. díl První krůčky na bruslích

2. díl: Dárek k narozkám je tu!

1. díl:  Rozmíška v parku

Inlajnový duch (úvodní písnička)

A nebo rubrika Inline bruslení