Hrdinové Čeksasu – Oběd u Algoniků

Bylo po vítězné bitvě. Kluci využili pozvání Algoniků a spěchali si do svého tábora pro jídelní soupravy. Naštěstí to nebylo nijak daleko. Pouze asi kilometr po proudu Brčnice.

Tento příběh navazuje na předešlý díl: Hrdinové Čeksasu – Zázračné vysvobození

Vedla tam sice jen vyšlapaná cesta lemovaná vysokou trávou a kopřivami, ale i taková cesta vede k cíli. Když kluci přišli do svého tábora, rychle si vyhledali své lžíce a ešusy. A seřadili se na cestu k Algonikům. Protože luštění zprávy, cesta  a bitva je zaměstnaly na dlouho, bylo již poledne docela pozdní. Proto se kluci nemohli dočkat, až přijdou ke skautům na oběd. A tak se vydali. Cesta již pro ně nebyla neznámá, a tak šli rychle, dokud nepřešli rozcestí a po chvíli v dálce viděli skautský tábor. Však je už hlídka na strážné věži vyhlížela. A po příchodu je přivítal samotný náčelník Velký Lišák.

„Tak vás tu vítám, naši bílí bratři. Rychle si dojděte do kuchyně a oni vám tam nandají knedlo, vepřo, zelo.“

„No pěkné,“ řekl Vojta, „já mám hlad, že bych jedl snad i hřebíky, ale pokud bude knedlo, vepřo, zelo, to si dám chutnat.“

A tak si všichni šli pro oběd. Pak se posadili se ke stolům a najedli se. Samozřejmě, že zde byl i lavor na umytí nádobí.

„Představ si, že bys teď musel mýt nádobí padesáti lidem z New Old City.“, řekl Třináctkovi Rajče.

„Hm to bych asi nepřežil. Odpověděl.

Já mám co dělat, abych si umyl svůj.“ Řekl mu Rajče.

„Máš si pořídit nerezovej ešus, jako já. A ten se myje o dost líp, než ten tvůj hliník.“

Když byli všichni po obědě, Velký Lišák je všechny posadil k ohni.

„Vážení přátelé, nastává nám polední klid, a tak budeme společně v klidu tady u ohně. Nejprve bych chtěl poděkovat, tadyhle kovbojům za vydatnou pomoc. Protože nebýt vás, nepřátele bychom neporazili. Ovšem všiml jsem si, že máte ještě co dohánět, proto vám radím, abyste v táboře ve volných chvílích trénovali pohyb a střelbu na cíl. Nyní si však vychutnejte polední klid. Můžeme hrát na kytary, deskové hry či si číst, to je na vás. Ovšem napadla mne jedna věc. Když už máme zpět své drahocenné nástroje, můžeme vám zahrát. Co vy na to?“

A protože se to všem líbilo, Velký Lišák, Rudý Brk a další tři indiáni si připravili kytary a naladili a pak řekli: „Nejdřív bychom vám zahráli naší vlastní skladbu, se kterou jsme letos dokonce vyhráli skautskou soutěž. Píseň se jmenuje se „Indiánský náčelník“.  Tak poslouchejte:“

	Ref:Ref:

Písnička to byla velice pěkná. A po ní následovali další, známější. Někteří malí indiáni přinesli ze stanů šachy, dámu, ježky v kleci, karty a nabídli našim kluků, zda by si s nimi nechtěli zahrát. Samozřejmě, že chtěli. Na takovou dámu, to byl přeborník Vlčák, a tak zde kde koho porazil.

pokračování příště

 Hrdinové Čeksasu (seriál)

1.díl: Cesta do Čeksasu 2.díl: Zkouška čeksaských pušek 3.díl: Kde budeme spát? 4. díl: Večer pod širákem 5. díl: Bude tábor náš? 6. díl: Úvodní táborák 7 díl: Co pozorovala noční hlídka?, 8. díl: Podivný nález, 9. díl: Jak se vážou autíčka?, 10. díl: V indiánském táboře, 11. díl: Na válečné stezce, 12. díl:  Bitva u New Old City, 13. díl: Zázračné vysvobození

Další příběhy na mém blogu

Seriál „Inlajnový duch“Výročí havárie UFO (seriál)	Jak inlajny chtěly být čistéJak se planety učily bruslitPohádka o (ne)šťastné TřináctceO zakleté královně a kouzelném amuletu (vánoční speciál s pohádkou)O Honzovi a říční víle Stříbravě