Hrad Kost

Další mé zastavení v Českém ráji je gotický hrad Kost, jeden z nejznámějších skvostů tohoto kraje. Jako jeden z mála českých hradů se nenalézá na kopci, ale na pískovcovém ostrohu v údolí. 

A to rovnou na křížení údolí tří. Jedno údolí sem vede ze severozápadu. Ze severovýchodu se sem napojuje údolí Prokopské (nezaměňovat s tím pražským) a z jihu sem navazuje údolí Plakánek.

Hrad založil někdy kolem roku 1349 Beneš z Vartenberka

Během let ho vystřídalo mnoho majitelů.

Například Mikuláš Zajíc z Hazmburka

Zdeněk Lev z Rožmitálu 

V letech 1497-1524 ho vlastnili páni ze Šelmberka

V letech 1524-1551 Páni z Biberštejna

Také knížata z Lobkovic

A mezi léty 1632-34 i Albrecht z Valdštejna

V letech 1637-1738 ho vlastnili Černínové z Chudenic

Po nich hrabata Netoličtí

A roku 1769 ho dědí dal Borgo - Netoličtí, kteří hrad (s výjimkou let 1948-92) vlastní hrad dodnes. 

Osobně doporučuji jeho návštěvu, kdy si můžete vybrat z několika návštěvních okruhů.

Zajímavá je třeba mučírna, kde se třeba dozvíte něco o středověkých katech. Pro zajímavost, červenou kápi na hlavě prý nikdy nenosili.

Tam se také můžete seznámit s trestním právem od středověku do 18. století.

Muset nosit tohle na rukou či na nohou byl asi "zajímavý" zážitek. To je pak asi slyšet každý váš pohyb. Ale pro zajímavost, prý jsou to jen repliky. 

Zajímavá je i kaple sv. Anny

Kde zřejmě nejstarším dochovaným kusem je toto klepadlo.

Také návštěva paláců

Nebo černé kuchyně. 

Věž, která dominuje celému hradu je lichoběžníkového tvaru

Zpestřením jsou jistě i rytířské turnaje pod hradem.

Nebo zdejší hradní poštolky.

K hradu se váže i několik pověstí.

Například pověst o vzniku tohoto a dalších hradů v Českém ráji. To prý jeden chalupník při výlovu jičínského rybníka nalezl v bahně lahvičku, v níž byl ukrytý mocný duch. Když ho vysvobodí, tak mu prý duch slíbil, že tři věci, kterých se chalupník dotkne, se mu stonásobně zvětší. Jenomže ten mezitím nedopatřením odhodil nejprve kost z masa, pecku z třešně a usedl na pařez - pahýl nějakého stromu. Všechny tři věci se tak nedopatřením stokrát zvětšily a v vznikly z nich hrady Kost, Pecka a Pařez.

Nebo pověst o údolí Plakánku. Jednou se do dcery majitele zdejšího hradu zamiloval chudý mládenec. A její otec ji tak před ním chránil tak, že ji zavíral na hradě. Mládenec tak chodil kolem hradu a plakal pro ni. Z jeho slz vyrostly skály a jeho duch tu dodnes bloudí a naříká. Když se však nad tím zmyslím, je na této pověsti i trošku něco zvláštního. Dnes víme, že okolní pískovcové skály vznikly usazením písečného dna druhohorního moře. A mimochodem, slané nejsou jen slzy, ale také moře. Tušili snad naši dávní předkové, jak to mohlo být ze vznikem pískovcových skalních měst?

Použité zdroje: wikipedia,  Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991