Exoměsíce planet u červených trpaslíků by mohly být životu příhodnější,

a to možná víc, než si umíme představit u jejich planet. To protože narozdíl od jejich planet se na jejich povrchu střídá den a noc. Jen si teď společně se mnou zkuste procvičit představivost. A hned to uvidíte!

Většina dosud objevených planet u hvězdy typu "červený trpaslík", které se nalézají v zóně života hvězdy, obíhá svojí hvězdu velmi blízko. Řádově je to v počtech dnů. A nalézají se tam o hodně blíž hvězdě, než ve sluneční soustavě Merkur Slunci. Takové planety mají zpravidla váznou rotaci. Ke své hvězdě jsou otočeny stále jednou stranou, což znamená, že na jedné straně planety je věčná noc a na druhé straně zas věčný den. A jejich slunce tam svítí stále z jednoho bodu na obloze. Ovšem ani to, nemusí být pro život na planetě překážkou. Pokud je svojí velikostí podobná Zemi a má kamenný povrch, proč ne. Zabýval jsem se tím kdysi ve článku "Život na planetách s vázanou rotací?"

Ale občas hledači exoplanet narážejí na případy, že v obyvatelné zóně hvězdy se nalézá planeta větší, svojí hmotností odpovídající Neptunu, Saturnu či dokonce Jupiteru. Na povrchu těchto planet pravděpodobně nebude žádný život podobný zemskému, protože jsou to planety plynné. Nicméně se předpokládá, že by takovéto planety mohly mít své kamenné měsíce, jako je tomu u nás ve sluneční soustavě. Problematikou obyvatelnosti exoměsíců jsem se kdysi zabýval v článku "Exoměsíce a mimozemský život". Nyní mne však v souvislosti s exoplanetami blýzkými červeným trpaslíkům napadlo ještě něco dalšího podobného, co jim dodává obyvatelnost podobnou naší planetě.

Představme si planetu, která svojí centrální hvězdu oběhne za (a teď jen příklad) sedm dní. Pravděpodobně bude mít vázanou rotaci a tudíž své hvězdě bude nastavovat stále jednu a tu samou stranu. Teď si však představme, že planeta bude mít také svůj měsíc, který ji bude v nějaké periodě obíhat. A jak je známo i z naší sluneční soustavy, i ten bude mít zas vázanou rotaci, avšak ke své planetě a bude ji nastavovat stále jednu tvář jako Měsíc vůči Zemi. Jenže pokud ji bude obíhat, tak na tom exoměsíci však nebude žádná věčná tma a žádné věčné světlo! Ale budou se tam pěkně střídat dny a noci, a to v závislosti na oběžné době měsíce kolem planety. Podobně jako u našeho Měsíce, o čemž budou svědčit jeho fáze obdobně jako u našeho Měsíce.

To znamená, kdyby měsíc obkroužil planetu jednou, co planeta obrkouží svojí hvězdu, střídaly by se na takovémto měsíci dny a noci s periodou sedmi našich dnů. Pokud však oběh měsíce kolem planety bude rychlejší, pak by se tam i ty dny a noci střídaly také rychleji. A je to vůbec možné, aby se oběh měsíce kolem planety blížil délce našeho pozemského dne?

Ano, je to možné! I ve sluneční soustavě se nalézají měsíce, které svoji planetu oběhnou cca za méně něž jeden, jeden až dva pozemské dny. A tak přináším jejich výpis, aby bylo vidět, že to není nic ojedinělého. U Marsu je to například Phobos (8 hodin) a i Deimos (30 hodin).

U Jupiteru to jsou měsíce Metis (cca 8 hodin), Adrastea (cca 8 hodin), Amalthea (cca 12 hodin), Thebe (16 hodin) a Io, jeden z největších měsíců ve sluneční soustavě (cca 42 hodin), 

U Saturnu to jsou měsíce S/2009 S1 (cca 12 hodin), Pan (cca 14 hodin), Daphnis (cca 14 hodin), Atlas (cca 14 hodin), Prometheus (cca 15 hod), Pandora (15 hodin), Epimetheus (cca 17 hodin), Janus (cca 17 hodin), Aegaenon (cca 19 hod), Mimas (cca 23 hodin), Methone (24 hodin), Pallene (cca 27 hodin), Enceladus, jeden z těles ve sluneční soustavě, kde se nejvíce předpokládá výskyt případného života (33 hodin), Telesto, Thetys a Calypso (ve všech třech případech cca 45 hodin)

U Uranu to jsou měsíce Cordelia (cca 8 hod), Ophelia (cca 9 hodin), Bianca (cca 10 hodin), Cressida (cca 11 hodin), Desdemona (cca 11 hodin), Juliet (cca 12 hodin), Portia (cca 12 hodin), Rosalind (cca 13 hodin), Cupid (cca 15 hodin), Belinda (cca cca 15 hodin), Perdita (cca 15 hodin), Puck (cca 18 hodin), Mab (cca 22 hodin) a Miranda (cca 34 hodin).

U Neptunu to jsou měsíce Naiada (cca 7 hodin), Thalassa (cca 7,5 hodin), Despina (cca 8 hodin), Galatea (cca 10 hodin), Larissa (cca 13 hodin), S/2004 N 1 (cca 22 hodin) a Proteus (cca 27 hodin) (zdroj wikipedia).

To znamená, že když to sečteme, tak cca 1/4 všech měsíců ve sluneční soustavě má kolem své planety oběžnou dobu 0, jeden až dva dny. A to je přeci poměrně blízké i délce pozemského dne. A pokud se budou takové měsíce nalézat u planet v oblasti života červeného trpaslíka, mohl by na takovémto měsíci klidně vzniknout život podobný našemu. Když se nad tím zamyslíme, jistě se to nedá vyloučit.

Další související články:

Co když vesmírný alkohol vznikl ze zaniklých živých planet?

Jak by asi mohl vypadat život ve vesmíru?

Vzhůru do vesmíru za obyvatelnými planetami!

rubrika  Vesmír a život v něm