Co když nebe a peklo probíhají v jiném, než v našem časovém rozměru?

V posledním čísle Magazínu 2000 záhad mne zaujal článek "Jak dlouho žije useknutá hlava". Zatímco mnozí tento trest považují za rychlou a bezbolestnou smrt, opak se zřejmě pravdou.

Trest sekání hlav, jak známo, dnes používá hlavně nejhorší politicko-náboženský režim v celé historii naší civilizace, tzv. "Islámský stát". A jak vyplývá z výše popsaného článku, o žádnou rychlou a bezbolestnou smrt se v žádném případě nejedná. Hlava odsouzeného prý ještě tři minuty po popravě vnímá. Ale jak? Článek se zmiňuje o pokusu, který provedli 18. února roku 1848 v Bruselu společně s jedním hypnotizérem jistý malíř Antoine Joseph Wiertz. Experoment spočíval v tom, že Wiertz se měl v hypnóze napojit na mysl odsouzence, který měl být za vraždu své bytné popraven gilotinou. A to, co popisoval a co dotyčný odsouzený prožíval, se dá popisovat jako nejhorší noční můra. Už prý jen pohled odsouzeného na nabroušený nůž gilotiny prý způsobuje obrovský duševní muka. Když sekera slétla dolů a odsouzenci uřízla hlavu, vypadalo to, jako by ho do ní zasáhl blesk. Přitom odsouzený měl pocit, že mu hlava stále drží na těle, ale vše ostatní vypadalo, že mu celé tělo najednou drtila velká tíha, která mu zabraňovala dýchat. Hlava odsouzeného kupodivu pořád dokázala sledovat okolí. Ale vše prý bylo zbarveno do ruda. V druhé minutě po popravě, to prý vypadá, že vás bolí každý nerv v těle, a to naprosto příšernou bolestí. Když pak jeho hlavu vzal přítomný lékař, každý dotyk prý vypadal, jako by ho někdo celého vhodil do vařícího oleje. Přitom se mu objevovaly příšerné obrazy ohně a pekla a vše je v jakési červené mlze. Je to jen pouhá druhá minuta, ale umírajícímu to prý připadá jako tři sta let. Dotyčný si prý nepřeje nic jiného, než co nejrychleji zemřít. Teprve až poté, ve třetí minutě, se mu objevil onen proslulý tunel s božským světlem na konci, do kterého jeho vědomí vplulo.

Tolik asi v kostce o tom, o čem píše zmíněný článek v Magazínu 2000. Ale mne při jeho četbě napadla jedna věc. Minuta prý takovémuto umírajícímu připadá prý asi jako tři sta let. Nemůžu si pomoci, ale vždy, když narazím na něco, kde se čas nerovná času, tak mi to zkrátka vnucuje myšlenu, že čas může být vícerozměrný. Odsouzený v něm navíc prožíval doslova peklo. A tak se ptám, co když vlastně všechna ta nebe a pekla, co popisují jak pozemská náboženství, tak lidé, kteří prošli klinickou smrtí, vlastně probíhají v nějakém jiném časovém rozměru, který je na ten náš čas kolmý? Jsem přesvědčený, že o skutečné struktuře časoprostoru a celého časoprostorového kontinua toho víme zatím jen naprosté minimum. 

Zdroj: Červinka V: "Jak dlouho žije useknutá hlava", Magazín 2000 záhad č. 8, roč. 2016, Etna, Praha

Související články: 

Jaké můžou být druhy paralelních vesmírů? (http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=402629)

Mýtická svědectví o paralelním časoprostoru: (http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=193027)

Má čas více rozměrů? (http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=145609)

Rubrika "Multidimensionální prostor" (http://liborcermak.blog.idnes.cz/?us=8160)