Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Cesta do okolí Miličína za Foglarem a záhadami

Dnes bych vám chtěl vyprávět o své cestě na Českou Sibiř, kde jsem navštívil bývalé tábořiště Pražské Dvojky a město Miličín, kterému se přezdívá český Roswell, neboť se k němu váže mnoho záhad, včetně pozorování UFO.

Je to sice až po roce, ale to snad nevadí, když vám budu vyprávět o dalším z mých výletů až teď. Byl jsem totiž zaneprázdněn tvorbou oddílového časopisu pro děti z mých kroužků a pro všechny ostatní, kteří o něj projeví zájem. A proto jsem ani v posledních měsících netvořil na blog. Kdo si to někdy vyzkoušel, není to nic jednoduchého tvořit každý měsíc čtyřicetistránkový časopis pro děti a jejich rodiče. A navíc si ještě přes prázdniny připravovat kostry čísel pro příští školní rok.

Přesto to dělám rád, dobrovolně a pouze jako bonus ke svým kroužkům, protože mne k tomu inspirovala práce spisovatele a skautského vůdce Jaroslava Foglara, který také vytvářel pro své svěřence oddílový časopis Čigoligo. A ostatní vedoucí oddílů k časopisecké tvorbě prostřednictvím svých knížek také vybízel (Tamtam Rychlých šípů nebo "Tapinův pejsek" oddílu Devadesátka atp. Však jsem také Jaroslavu Foglarovi věnoval i část tohoto svého výletu, který jsem v loňském srpnu podnikl.

Vlakem jsem se vydal z Prahy a s přestupem v Benešově do Heřmaniček. A tady jsem si dal za cíl, vyhledat místo dávných táborů Pražské Dvojky u potoka Mastníku.

Z Heřmaniček je nutné se dát po hlavní silnici směr na Votice a hledat boží muka. Tyto ještě nejsou ty správné, tyto se nalézají ještě v Heřmaničkách.

Teprve až se přejdou závory a sejde se z kopce, je po levé straně další kříž a za ním je třeba uhnout do leva na polní cestu.

Jako nápovědu, že jste správně, vám označí i potok Mastník, který tu teče a nedaleko od něj bývalý mlýn. Ten ovšem nedoporučuji fotografovat, neboť tu jsem kvůli tomu měl menší konflikt s jeho majitelem. Vše ale dobře dopadlo, a já jsem se mohl vydat vstříc dalším dobrodružstvím v okolí Heřmaniček a Miličína.

Na cestě k Foglarovu tábořišti mně také překvapilo toto stádo krav.  A jedno tele dokonce stálo na cestě. Bál jsem se, opatrně jsem kolem něho prošel, ale nic se nedělo.

Až jsem konečně dorazil ke kamenu, připomínající tábory Pražské Dvojky v letech 1929 a 1930.

A tento tábor z roku 1930 se stal inspirací pro Jestřábovu (skautská přezdívka Jaroslava Foglara) knížku, která se jmenuje právě „Tábor Smůly“. Je to vlastně humoristická knížka. Kdo se chce při foglarovkách hodně zasmát, tak mu tuto knížku doporučuji. Ve skutečnosti je to soubor povídek, které Foglar vydal v letech 1927–1937 v časopise Skaut – Junák a přidal povídky další, například na svůj pobyt ve Švýcarsku s Červeným křížem, kde byl ve třinácti letech.

Tato kniha skautských taškařic vyšla poprvé v roce 1938 v nakladatelství Kobes. Byla doplněna kresbami K.T. Neumanna. Druhé vydání přišlo už v roce 1940 a i pro tento úspěch byla o rok později dotištěna.  Další vydání chystala Olympia na rok 1971, avšak vzhledem k politickému vývoji byla edice zastavena. Ale i tak se několik kapitol z knížky dostalo v roce 1968 do ABC a v roce 1970 do Junáka.

Na této fotografii jsou hned dva Čermákové. Najdete je oba?

Třetí vydání knížky je až z roku 1990 z nakladatelství Novinář, kde však vyšlo bez ilustrací. A čtvrté vydání vyšlo v Olympii v roce 1994. Byly v ní opět použity kresby od K.T. Neumanna a titulní stránku nakreslil Marko Čermák. V Olympii pak následovalo 5. vydání v roce 1996, šesté vydáni v roce 1998, dotisk šestého vydání z roku 2000, jehož jeden výtisk vlastním i já, když jsem si ho koupil v knižním velkoobchodě, kde jsem tehdy pracoval. Zatím poslední vydání bylo též v Olympii, a to v roce 2007. Tak uvidíme, zda s dalším vydáním přijde i nakladatelství Albatros, která foglarovky vydává v současné době. (zdroj 1)

Které skautské taškařice, jsou z Tábora smůly těmi nejznámějšími? Tak třeba si sebou tehdy Pražská dvojka vozila velkou bednu na věci, které říkali „dědečkův kufr“. A když se o něm v táboře mluvilo, nestačilo říci jen „kufr“. Kdo zapomněl říci slovo „dědečkův“, tak nedostal ten den polévku.

Pak například Jestřáb zavedl na Táboře smůly (ale i na jiných táborech) takovou zajímavou věc, že každý rozkaz musel být vykonán do třinácti vteřin. Pak začal počítat do třinácti a ve třinácté vteřině musel být u něj na nástupu. A prý se toho za těch třináct vteřin dá stihnout opravdu hodně! Jaroslav Foglar píše: „Tak například při povelu k nástupu před státní vlajku se jeden výtečník začal teprve oblékat. Před čtvrtou vteřinou měl na sobě kalhoty, košili a jednu ponožku. Při šesté vteřině byl hotov se šněrováním tenisek. Sedmou vteřinu ztratil hledáním spínátka na šátek, které mimochodem nalezl pod postelí, kam se bleskurychle vrhl. Při osmé a deváté vteřině byl už dokonce učesán s kloboukem švihácky posazeným na stranu. A ve třinácté vteřině stál již skautík před stožárem ve vzorném stejnokroji, jak to káže Táborový řád. A to se, prosím, ještě zastavil u kamen napít se a přečetl si z denního rozkazu, co bude dnes k obědu.“

A tomu, komu se to do třinácti vteřin nepodařilo, tak mu byl udělen trest Černé skřínky. A to prý byla nejobávanější věc v táboře. Malá bednička, do které se házely lístečky těch hochů, kteří se nějak provinili proti Táborovému řádu. A když bylo třeba něco v táboře udělat, tak se sáhlo do Černé skříňky a vytáhlo se jeden lístek se jménem. A ten, kdo na ní byl napsaný, nesměl ani pípnout, že to dělat nebude. (zdroj 2)

Když jsem si připomněl Jaroslava Foglara, vydal jsem se dál po modré turistické značce přes Karasovu Lhotu.

Přešel jsem les Spodní Žár, kde mne překvapilo velké množství malých vysemeněných smrčků. Nejen zde, ale i v jiných lesích. Rok byl na malé semenáčky asi mimořádně bohatý. Mimochodem, když už jsem mluvil o svém oddílovém časopisu, tak do nového ročníku mám do rubriky "Z přírody" připravený příběhový seriál o životě smrčku.

Dále jsem přešel vísku Smilkov (pomník padlým a kaple), kde jsem odbočil na zelenou turistickou trasu.

Přešel jsem Báňov

A vychutnával jsem si rozhledy do dálky.

Teď jsem ve vísce Třetužel

Za ní jsou opět nádherné výhledy do okolí a také turistický rozcestník, kde jsem odbočil na modrou turistickou značku.

Konečně se blížím k Miličínu, o čem je důkazem tato cedule, označující staré miličínské lomy.

Dnes už se v nich dávno netěží, ale vede skrz ně naučná stezka, která zahrnuje i další zajímavá místa tohoto vrcholu Kalvárie.

A vede i kolem zdejší tajuplné skály, které se říká Miličínský lev. Tento skalní útvar je opředen mnoha záhadami a pověstmi.

Povídá se například, že když se kníže sv. Václav se svou družinou šel uchýlit do hory Blaník, doprovázel ho lev.  Ten s ním ale do hory nešel, ale uchýlil se tady na vrcholu Kalvárie, otočen k jihu, aby hlídal. Až zpozoruje přicházející nepřátele, tak zařve a probudí tím spící rytíře. Podle dalších pověstí se má mezi Kalvárií a Blaníkem nalézat 17 kilometrů dlouhá podzemní chodba. Když se tak na toho Miličínského lva koukám, připadá mi, že už tu chybí snad jen pyramidy. Ale dalších záhad je i přesto v okolí plno (zdroj 3 a 4). A aby tomu nebylo málo, tak se slavnou Sfingou v Gíze tvoří jeho osa 90 stupňů, protože ta je zase otočená přesně na východ. A to že Miličínský lev je skutečně otočený přesně na jih, si můžete ověřit i na googlemapě: (https://mapy.cz/letecka?x=14.6589229&y=49.5781154&z=20&l=0)

Ovšem Miličínský lev je jen první z řady tajuplných a záhadných míst v okolí Miličína. Za nedlouho jsem dorazil ke křížové cestě.

V roce 1748 byla na hoře Kalvárii postavena kaple Utrpení Kristova, ke které roku 1796 přibyla ještě křížová cesta. Pověst říká, že v Miličíně sídlila bohatá rodina, které se ztratil malý synek. Jeho rodiče neviděli jinou pomoc, než se obrátit k Bohu a prosit jej, aby jim syna vrátil. Bůh jejich modlitby vyslyšel, a to tak, že se jim ve snu zjevil anděl a sdělil jim, že syna najdou v lesích na zdejší hoře. A protože tam synka skutečně nalezli, dali tam zbudovat kapli. Byly snad události z 18. století předehrou toho, co se v okolí Miličína odehrávalo v 90. letech století dvacátého? Zřejmě to ale svědčí o tom, že tato oblast byla s tajuplnými jevy a s tajuplnými úkazy nejspíš spojena už odedávna. (zdroj 3) A já mám do své záhadologické sbírky další český případ údajného zázraku zjevení. Podobných případů mám v celé republice ve své databázi kolem sedmdesáti.

Podíval jsem se ještě na jezírko v lomu a vydal se dolu do Miličína na oběd.

Současné město Miličín vzniklo jako osada na zemské silnici a křižovatce obchodních cest. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1283 (doba vlády Václava II.). Zhruba o sto let později byl vystaven současný gotický kostel Narození Panny Marie (1380-84). (zdroj 5)

Ovšem v 90. letech město proslulo jako oblast velmi častého výskytu UFO a dalších tajuplných jevů. A tak, jak jsem procházel Miličínem, sedl jsem si občas na lavičku a pouštěl si na mobilu videa z badatelské dílny Jaroslava Mareše s přímými svědectvími zdejších lidí. Tato videa jsem vám dal do zdrojů jako zdroj č. 6 a 7. Z nich jsem čerpal i následující popis tehdejších zdejších událostí:

Hlavní události směřují k pátku 12. července 1991. Tak například dvě ženy, které pracovali na poli mezi Miličínem a Meznem spatřili jakousi zářící kouli. Měsíc to být nemohl, ten byl zrovna v novu, co jsem si ověřil na mém kalendářovém PC programu. Sice z dálky, ale viděli z ní vystupovat jakési dvě třímetrové postavy a ještě cosi, co jim připomínalo něco jako velkého psa. A směrem k ženám to vyzařovalo nějaké paprsky. Koule byla pozorovaná i z vlaku, který jel z Votic do Střezimíře a z chalupy u Miličína, kde jedna paní spatřila pruh dopadajícího bílého světa. A svědectví opět popisují obrovskou světelnou kouli, která k zemi vysílala silné stříbrné záření. Objekt místní obyvatele dokonce i pronásledoval. Paní Z.I. o svém zážitku, když ještě z druhou pejskařkou venčila svého psa za Miličínem, promluvila i v České televizi. Viděla, jak cosi osvítilo pole. A když pátrala, o co se jedná, vznesla se za ním vzhůru jakási červeně zářící koule, která ze sebe vypouštěla nějakou energii. Lekly se a běžely zpět k Miličínu a doběhly k paní K. Ta tomu nejdřív nevěřila, ale když se podívala, pohybovalo se to proti nim. A pořád je ta koule jako pronásledovala. Na závěr to prý bylo bílé s černými fleky ve tvaru obličeje. Objekt prý měl i hypnotizující účinky na jednoho zdejšího občana, který se proti své vůli vydal k objektu, který proti němu střílel nějaké paprsky. A co víc, muž si nepamatoval prý celou jednu hodinu. Že by snad klasický únos do UFO? Objekty se tady vyskytovaly celou noc a byly v nich vidět obrysy připomínající lidské postavy. Zmizely prý až k ránu. K jedné starší paní prý přišly dokonce bytosti až domů a chtěly s ní cosi dělat. Ona se jim vzpírala a říkala jim, ať na ní nesahají. Přitom se modlila a ony prý zmizely.

Podle dalšího svědectví prý podivná koule přistála na střeše jedné z chalup, z ní vystoupily dvě postavy a cosi opravovaly. Majitel chalupy tam zrovna nebyl, ale prý mu to nahlásili všichni sousedé. A tak, když slyším o této příhodě, možná bych dokonce případ Miličín mohl zařadit do své bohaté sbírky údajných havárií UFO. Vždyť co jiného by to mělo být, když se těm bytostem na tom jejich UFO něco rozbilo? Možná havárie, která však zřejmě byla opět opravena. Prý se sem vrátily ještě v zimě a zanechaly zde stopy ve sněhu, které prý nevedly odnikud nikam.

Podle mého názoru, jak dosvědčuje událost se zjevením anděla v 18. století, záhadné jevy nenavštívily Miličín poprvé. A ani naposled. Například v roce 2012 spatřil pan V.P. podivnou načervenalou kouli nad Miličínem.

Jak říká pan Vladimír Šiška z Projektu Záře, tak zde se určitě nejedná o výmysly lidí, protože těch svědků bylo desítky.

Jak jsem sledoval zdejší události, napadla mne ještě jedna souvislost. Který že to den se odehrálo nejvíc zdejších událostí? 12. července 1991. A přesně o čtyři roky dřív, 12. července 1987 došlo k jinému slavnému pozorování UFO na našem území, a to, když vojenská letadla sledovala UFO nad jižní Moravou a Slovenskem. Tomuto slavnému československému UFO případu se dostalo té cti, že m u je věnována i samostatná stránka na wikipedii (viz zdroj 8). Já jen podotýkám, že když se něco stane v určitý den v některých rocích, tak je vždy stejná pozice planety Země vůči Slunci a hvězdám. Že by možná souvislost?

Z Miličína jsem se vydal po červené turistické značce směrem na Vestec

Přešel jsem vísku Žibkov a u Vestce zahnul na žlutou turistickou trasu.

A ta mne nejdřív dovedla do lázní u Stupčic. Tedy do bývalých Lázních doktora Ladislava Krouského. Ten tyto lázně založil v roce 1899. Svým pacientům nabízel masáže, elektroléčbu, bahenní léčbu a lékařsky upravenou dietní stravu. Ze známých osobností se tu léčil například básník Jaroslav Vrchlický. Dnes jsou ale lázeňské budovy ve zuboženém stavu. (zdroj 9)

A konečně jsem dorazil do Střezimíře. Tady jsem si na nádraží počkal na vlak a s ním odjel přes Benešov domů.

Myslím si, že, jsem si výlet užil. Navštívil jsem jednak místa spojená s Jaroslavem Foglarem a také místa tajuplná, záhadná. A takové výlety já mám nejraději.

Použitá literatura a zdroje: Zdroj 1: https://foglarweb.skauting.cz/clanky.php?id=57,    Zdroj 2: Foglar J: Tábor Smůly, Olympia, Praha, 2000,    Zdroj 3: místní informační tabule,    Zdroj 4: Stejskal M: Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991,   Zdroj 5: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mili%C4%8D%C3%ADn,    Zdroj 6:https://youtu.be/rVHKWpZnoGY,     Zdroj 7: www.televizeseznam.cz/video/tajemno/milicinske-svetelne-koule-navsteva-ufo-kterou-videlo-nejvic-lidi-u-nas-323677,     Zdroj 8: https://cs.wikipedia.org/wiki/UFO_nad_Vranovem,    zdroj 9: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stup%C4%8Dice

Předešlé výlety

169: Pěší výlet po válečných památkách Benešovska, 168:Předjarní pěší výlet po pražských rozhlednách, 167:Bezrouškový cyklovýlet do Mnichovic a zpět, 166: Pěší výlet trampským Údolím stínů, 165: Pěší výlet Českým krasem ze Srbska do Srbska, 164: Pěší výlet Kokořínskem přes hrad Houska,163: Velikonoční pěší výlet do okolí Hlinska

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Libor Čermák | úterý 16.8.2022 11:04 | karma článku: 17,30 | přečteno: 548x
  • Další články autora

Libor Čermák

Ve srubu pod skálou

Po zázračném osvobození z indiánského zajetí se naši přátelé dostávají do srubu trapera Donalda, kde je jednak čeká odpočinek s idylkou, ale také se dozvědí jedno velké překvapení.

28.10.2023 v 7:46 | Karma: 8,57 | Přečteno: 156x | Poezie a próza

Libor Čermák

Zázračné vysvobození z indiánského zajetí

Cesta našich přátel za tajemnou čelenkou pokračuje přes Brazelovu farmu, kde si budou vyprávět staré indiánské legendy. Nakonec ale padnou do indiánského zajetí. Ale i zde najdou spojence, který jim spolu s Manitouem pomůže.

12.8.2023 v 7:50 | Karma: 7,58 | Přečteno: 233x | Poezie a próza

Libor Čermák

Indián v Roswellu

Naši čtyři přátelé Tom, Jack, Dan a indiánských hoch Tokakua se ukryli ve vesnici Apačů. Proč? Když byly u petroglyfů Tří řek, všimli si, že je pronásledují čtyři banditi ze strýcova gangu. Morgan, Hill, Smith a Dark.

17.6.2023 v 10:23 | Karma: 6,39 | Přečteno: 177x | Poezie a próza

Libor Čermák

Tajuplnosti indiánských souhvězdí

Ve scifi westernu "Putování za tajemnou čelenkou" teď naše bandity pronásledované hrdiny převede sám velký Manitou přes hory a dostanou se tak do apačské vesnice, kde mimo jiné budou rozjímat nad indiánském pojetí hvězdné oblohy.

29.4.2023 v 13:34 | Karma: 8,77 | Přečteno: 187x | Poezie a próza

Libor Čermák

U Petroglyfů Tří řek

Dnes vás hrdinové mého seriálu přivedou na málo známé posvátné místo severoamerických indiánů, které je jistě zajímavé i z hlediska záhad a archeoastronautiky. K Petroglyfům Tří řek v Novém Mexiku.

5.3.2023 v 7:47 | Karma: 9,88 | Přečteno: 202x | Poezie a próza
  • Nejčtenější

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci

18. května 2024  17:57

Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají

19. května 2024,  aktualizováno  22:16

Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...

Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace

26. května 2024

Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...

Čechů ubývá, rodí se méně dětí. Není čas na sex a vztahy, vysvětlují odborníci

26. května 2024

Premium Stále více žen v Česku nemůže otěhotnět nejen z důvodů onemocnění, ale i kvůli odkládaní...

První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí

26. května 2024

Seriál Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné...

V metru ve stanici Náměstí Republiky spadl do kolejiště člověk, provoz byl zastaven

25. května 2024  22:38,  aktualizováno  23:28

„Na stanici metra B spadl do kolejiště člověk. Provoz metra je přerušen v úseku Smíchovské nádraží...

  • Počet článků 2384
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1894x
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám