Beltainový výlet ze Sedlčan na keltské oppidum

Máme období keltského svátku Beltine. Tak proč se nepodívat na keltské oppidum u Hrazan? A nejen tam. Ale na zříceniny větrného mlýna, hradu Ostromeč a Kozí hřbet. A pak kolem Mastníku Do Sedlčan. Moje letošní první pěší třicítka.

A tak jsem ráno vyrazil vlakem do Sedlčan. Byl jsem tady už před čtyřmi roky na výletu "Pěší výlet po Sedlčansku", a tak jen připomenu, že první písemná zmínka o Sedlčanech je z roku 1057 (doba vlády knížete Spytihněva II.). Ve 14. století patřily Sedlčany Rožmberkům, kteří zde dokonce měli zlaté doly. V 16. století město získal známý stavitel rybníků Jakub Krčín z Jelčan. Dnes má město cca 7500 obyvatel. Dominantou náměstí je radnice z roku 1903. Zdroj: https://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=406802

Já jsem se tentokrát vydal po červené turistické značce směrem na Příčovy.

Dovedla mne nejprve na okresní silnici, kde byla nádherně rozkvetlá alej.

A vlevo, Cihelný vrch s hvězdárnou sedlčanského radioklubu (viz má návštěva "Pěší výlet po Sedlčansku")

Došel jsem až do obce Příčovy, o kterých první zmínka pochází z roku 1365 (doba vlády Karla IV.). Je zde i barokní zámeček z počátku 18. století. Během 2. světové války se Příčovy staly součástí Vojenského cvičiště zbraní SS, a tak se obyvatelé museli vystěhovat.

Ovšem na vrchu nad Příčovami se nalézá něco, co se hned tak u nás nevidí.

Zřícenina větrného mlýna holandského typu z roku 1617, který byl opuštěn koncem 18. století.

Něco takového jsem si samozřejmě nechtěl nechat ujít.

A pak jsem po červené turistické značce pokračoval dál. Nejprve k rybníku Musíku.

Prošel jsem vsí Červená, kde mají takovouto nádhernou památnou lípu.

Došel jsem do obce Nalžovice. První zmínka je z roku 1364 (tedy o rok měně než u Příčov). Za 2. světové války se též musela kvůli cvičišti SS vystěhovat. A je tu i zámek, který byl postaven na místě tvrze ze 14. století. 

V Chlumu, což je část Nalžovic, stojí kostel sv. Václava. Původně gotický ze 14. století, jenž byl v roce 1790 přestavěn barokně.

Protože byla neděle a já jsem kvůli výletu nebyl na žádné mši, tak jsem se tady alespoň trošku pomodlil. A vyrazil nejprve do restaurace naproti kostela na oběd.

A pak dál. "Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte..."

Červená turistická značka teď vedla údolím potoka Musíku.

Takovýchto dřevěných lávek přes potok je tu hned několik.

Takže nemotorům nedoporučuji. Ale pro ostatní je to alespoň zážitek.

Potok mne dovedl až k tomuto. A teď schválně, jestli uhodnete, co to je. a) rybník, b) přírodní jezero, c) Slapská přehrada.

Budete se divit, ale je to skutečně jedno z postranních ramen Slapské přehrady.

Dokonce na barevný totem a kostru indiánského teepee jsem tu narazil. Ale pak začalo opravdové velké stoupání do kopce, kde si člověk opravdu protáhne svaly a propotí se.

Ale vystoupal jsem až do vísky Hrazany, o níž je první písemná zmínka z roku 1408 (doba vlády Václava IV.). Ale jestli pak víte, čím je tato ves nejznámější? Pokud ne, tak teď se to dozvíte.

Vydal jsem se po žluté a modré turistické značce a odměnou mi byl nádherný rozhled. Kopce dálce i v blízku, další rameno Slapské přehrady (tentokrát rameno potoku Mastníka) a rozkvetlé stromy. Ale nejdůležitější jsou ty louky před tím.

Tady totiž bývalo ve starověku keltské oppidum, jedno ze šesti hlavních keltských hradišť v Čechách.

Jeho plocha činí asi 40 hektarů a vedlo do něj několik brán. První významnější osídlení zde bylo již kolem roku 550 před naším letopočtem a obdobně jako Závist později lehlo popelem. Ve 2. století pak vzniká samotné oppidum, které bylo úzce spjato se Závistí. Konec jeho historie nebyl tak dramatický jako u jiných hradišť. Z důvodu pronikání germánských kmenů se ho obyvatelé rozhodli sami opustit. Jako zajímavost uvedu ještě to, že po tomto oppidu byla pojmenována i jedna z objevených planetek na Kleti s číslem 13804. (Hrazany (oppidum) (Zdroj: https://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=127731).

Akorát mne napadá, že když je teď ta doba keltského svátku beltine, tak i někde tady určitě před těmi 22 stoletími též musely v této době (na přelomu dubna a května) vzplát posvátné vatry, jež vítaly teplé období roku.

Došel jsem až na rozcestí Hradnice, kde jsem se rozhodl, že po žluté cestě navštívím ještě dvě zajímavá místa.

Nejprve vyhlídku opata Zavorala. Je to hezká vyhlídka na meandr Slapské přehrady.

Zajímavost je jistě i to, že na vrcholu, který jsem teď měl po levé ruce, je další tentokrát trojúhelníkové hradiště, ovšem nejasného původu.

Ovšem, když jsem se vydal na samotný konec žluté trasy, nad soutok Mastníku z Vltavou, tam se nalézá zřícenina hradu Ostromeč.

Hrad zde stával minimálně v roce 1369. Jenomže od 15. století, v důsledku husitských válek, je uváděn už jako pustý. Dodnes se zachoval spodek paláce a příkop, který hrad obklopoval.

Já jsem se pak vrátil na rozcestí Hradnice a pak jsem se dal po modré značce přes chatovou oblast Paseka.

A chatovou oblast Kasárna.

A došel jsem až ke zřícenině hradu Kozí Hřbet, která se nalézá nad meandrem potoka Mastníku.

Hrad byl pravděpodobně založen už ve 13. století, ale jeho první známý majitel byl mezi roky 1369-1375 Volkéř z Hrádku.

Roku 1475 byl prodán a později i opuštěn. Jako pustý je uváděn v roce 1541.

Cesta mne teď zavedla až dolů k potoku Mastníku. Tento potok znají dobře hlavně foglarovci. Pramení poblíž města Sedlec-Prčice a protéká též Heřmaničkami. A nedaleko Heřmaniček na tábořišti u potoka Mastník se konaly v letech 1929 a 1930 dva tábory Pražské dvojky, kterou vedl spisovatel a skautský vůdce Jaroslav Foglar (viz https://www.bohousek.cz/clanek-2012090008-na-mastniku-u-hermanicek-byl-odhalen-pametni-kamen-pripominajici-tabor-na-bobri-rece-1929-a-tabor-smuly-1930-prazske-dvojky-vedene-jaroslavem-foglarem.html). Místo je sice odtud vzdálené asi 15 km, ale o letních táborech u Mastníku za chvíli ještě bude řeč.

Já jsem dorazil do obce Radíč, o níž první písemná zpráva pochází z roku 1333 (doba vlády Jana Lucemburského). Je zde zámek z roku 1680, který je zajímavý tím, že zde v 19. století žil matematik Bernard Bolzano.

A opět jsem šel kolem Mastníku.

Louky u potoka obklopené zalesněnými svahy přímo vybízí k letním dětským táborům.

Však jsem tady také na několika místech spatřil louky, které jsou evidentně i táborovými základnami. Takže k Mastníku nejezdil jen oddíl Jaroslava Foglara, ale jezdí se sem zřejmě dodnes. A jak je vidět, naštěstí jde o ty pravé klasické tábory, kde se nespí v žádných chatičkách, ale pod stanem a vaří se v polní kuchyni.

Tohle je hezká skalka u prostřed louky.

To už se ale blížím k Osečanům, kde je už z dálky vidět zdejší barokní zámek s novogotickými úpravami.

První písemná zmínka o Osečanech je z roku 1383 (doba vlády Václava IV.). A je to další obec, která byla za druhé světové války vystěhována kvůli cvičišti SS.

Já jsem tady odbočil na červenou turistickou značku, která mne dovedla nejprve do osady Brožná.

A pak na most přes Mastník u Sestrouně.

Cestu tu lemují i hezké skalky.

A tady hezky hučel jez na Mastníku, který připomíná skoro až vodopád.

Ten komín uprostřed louky mne docela dostal.

Teď jsem došel do osady Na Chaloupkách, kde mne rozcestník upozornil, že do Sedlčan je to už jen 2,5 kilometrů.

Konečně jsem došel do Sedlčan. Nejprve kolem motokrosu a pak kolem fotbalového hřiště. Tam se hrálo zrovna nějaké fotbalové utkání, ale já jsem si to namířil přímo k nádraží.

Tohle jsou kaktusy na přístřešku pro kozy nedaleko nádraží. Ale protože jsem měl ještě přes hodinu čas, došel jsem si na naměští na večeři. A pak ve 20:00 hodin na vlak, abych se vrátil zpět domů.

Domů jsem přijel sice až v půl desáté večer. Ale to nevadí. V nohách mám svojí první letošní třicítku, protože, jak jsem počítal, vyšla mi trasa mého výletu na cca 32 kilometrů.

Zdroje: wikipedia, místní informační tabule, odkazy použité v článku

Další výlety:145: Pěší výlet ze Ctěnic do Měšic, 144: Pěší výlet z Prokopského údolí na Vidouli, 143: Předvánočně foglarovská procházka Prahou, 142: Pěší výlet po Slavkovském lese, 141: Peší výlet z Chebu do Františkových Lázní, 140: Výlet po Mariánských Lázních a jeho okolí , 139: Pěší výlet kolem Františkových Lázní, 138: Výlet po hrázděných domečkách Chebska, 137: Na třicet let starém kole podél Vltavy, 136: Pěší výlet po rozhlednách nad Slapskou přehradou, 135: Moje cesta s plnou polní v Českém ráji, 134 Pěší výlet Čertovou brázdou, 133: Pěší výlet po Kladensku, 132: Inlajnový výlet do pražských Vysočan, 131: Beltainový pěší výlet přírodou z Benešova do Týnce nad Sázavou, 130 a níž: viz rubrika výlety a tramping