Pandora Papers, měsíc poté

Je to necelý měsíc, co bylo zveřejněna část ze seznamu politiků a podnikatelů z celého světa známém jako Pandora Papers. Ti se mají údajně dopouštět obcházení daňových zákonů, praní špinavých peněz a podobných finančních deliktů.

K jeho zveřejnění došlo zhruba týden před našimi parlamentními volbami, a přestože na něm má figurovat 300 českých jmen, dozvěděli jsme se jen jedno jediné – Andrej Babiš. Vzhledem k načasování je evidentní, že motivací pro tento krok byla snaha volby ovlivnit. Jinak by se totiž na veřejnosti objevil seznam úplný, a ne jenom jméno jednoho z jejich největších favoritů. 

Tuto motivaci ostatně nepřímo přiznává i Pavla Holcová ze serveru Investigace.cz, který v Česku za touto akcí stojí (zde). A přiznává i to, že jméno pana Babiše zveřejnili redaktoři přesto, že neměli o případném deliktu žádný důkaz a daňoví experti jim potvrdili, že o daňový únik nešlo. Později navíc ředitel Finančně analytického útvaru potvrdil poslancům, že nešlo ani o praní špinavých peněz (zde). Takže bublina, které se krátce před volbami nafoukla, hned po nich zase splaskla.

Přesto si nemyslím, že volby nějak zásadně ovlivnila. Voliče, kteří už rozhodnuti byli, to v jejich rozhodnutí nezviklalo. Ti váhající pak nevybírali mezi tím, zda mají podpořit ANO, respektive jeho potenciální spojence, nebo některou z protibabišovských koalic, ale „stranu barikády“ už měli vybranou a přemítali, kterému ze subjektů na ní stojící to mají hodit. Leda snad, že tato pseudoaféra zmobilizovala voliče obou koalic k volbám přijít v hojnějším počtu a díky tomu získala vznikající vláda výraznější parlamentní většinu. Což má ten příznivý dopad, že po čtyřech letech může opět vzniknout kabinet nezávislý na hlasech extrémní levice, protože se obejde i bez čtyř poslanců z řad Pirátů.

Ale zpět k Pandora Papers. Novináři serveru Investigace.cz při zveřejnění jména Andreje Babiše avizovali, že další se dozvíme ještě do voleb. Pak tvrdili, že týden po volbách a pak už raději neříkali vůbec nic. Pravda, jedno jméno z nich vypadlo – Radovan Vítek (zde). Ale stále nám dluží těch zbylých 298. Kdy je zveřejní, není jasné. Ostatně to, že s tím nebudou pospíchat a že nikdy nechtěli dát na veřejnost jména všechna, potvrdila i paní Holcová.

To, že tu má nějaká skupina novinářů „kompro“ na politiky a podnikatele a netají se tím, že je bude zveřejňovat tak, jak se jí to bude zrovna hodit, je samozřejmě krajně znepokojivé. Na pana Babiše nejspíš už nic nevytáhnou, a tak by měli být nervózní především politici vznikající vládní koalice. Nelze totiž vyloučit, že na seznamu nefigurují také jména, která s nimi lze spojit. Ostatně ODS a TOP 09 jsou vazbami na podnikatele „nepevných mravních zásad“ docela dost proslulé.

Ale tohle vážně chceme? Opravdu je dobře, že tu má nějaká partička k dispozici informace, jejichž prostřednictvím je schopna vybrané politiky „odstřelit“? Někteří lidé si myslí, že ano, a ještě tomu tleskají. Pravda, jen v případě, když někdo vytáhne kostlivce ze skříně politika, kterého zrovna dvakrát nemusí. Podle mne je to však velmi krátkozraké. Nevíme totiž, odkud tito lidé informace získali, nakolik jsou věrohodné a jestli nám říkají celou pravdu, nebo jenom tu část, která vyhovuje jejich záměru. Jinak řečeno, jestli tady s námi někdo nemanipuluje.

Netýká se to samozřejmě jen serveru Investigace.cz. Vzpomeňme třeba na skupinu investigativních novinářů říkající si Bellingcat. Ta přišla s rekonstrukcí činnosti ruských agentů a jejich podílu na výbuchu ve Vrběticích (zde). Ne, že by jejich informace působily nevěrohodně, ale je překvapivé, jak detailní byly. Tedy například, kam oba agenti přiletěli, kdy a kde se přesně pohybovali, čím jezdili, kde spali a podobně. Přemýšlela jsem, kde k nim mohli přijít a pamatuji se, jak jsem v televizi koukala na rozhovor s jedním z těchto novinářů a bylo mi divné, že se ho na jejich původ nikdo nezeptal. Přitom právě to je pro jejich věrohodnost klíčové. 

Stále kolem sebe slyšíme o nebezpečí šíření dezinformací, nutnosti proti nim bojovat a naučit se je rozpoznávat. Základem je přitom znalost (původního) zdroje každé informace a ověření si jeho věrohodnosti. A teď tu máme skupiny jako Investigace.cz nebo Bellingcat (a různé další), které přicházejí s informacemi získanými pokoutně ze zdrojů neznámých, případně nedostupných a tedy neověřitelných. Těm jako máme najednou věřit? Na základě čeho? Jak je vůbec možné, že jsou považovány za důvěryhodné, když splňují hned několik kritérií, podle kterých by měli být prohlášeny za přímo učebnicově dezinformační? 

Jsou to otázky znepokojující, na které si neumím odpovědět. Nicméně jsem přesvědčena, že se mýlí ti, kdo si myslí, že členové těchto skupin dělají odhalováním nepravostí záslužnou činnost pro společnost a jednají v jejím zájmu. A tedy že bychom měli být k jejich netransparentnosti a porušování pravidel důvěryhodnosti tolerantní, protože účel světí prostředky. Dle mého soudu je to cesta však do pekel. Zájem společnosti je jim totiž úplně ukradený a jediný zájem, který hájí, je ten jejich. Respektive toho, kdo jim posílá výplatu.

A co tedy ve světle těchto úvah a otázek se seznamem serveru Investigace.cz a s těmi 298 jmény, která nám jeho novináři stále ještě tají? Ať si je strčí za klobouk a táhnou do Paďous...