Dezinformátoři placení státem

„Bojovníci proti lžím“ tvrdí, že řada dezinformátorů pracuje v žoldu nedemokratických režimů a jejich cílem je nám škodit. Služeb placených lhářů využívají ovšem i země považované za demokratické. Dělají to však pro naše „dobro“.

Pamatujete na americké prezidentské volby v roce 2016? Během nich se neustále dokola omílalo, že je Donald Trump napojen na Moskvu a jeho kandidaturu prý platí Rusové. Tato obvinění přitom neutichla ani poté, co volby vyhrál a stal se prezidentem USA. Rozeběhl se nekonečný seriál vyšetřování, ze kterých unikaly jako na běžícím pásu „zaručené“ zprávy o tom, že proti Donaldu Trumpovi existují tak silné „důkazy“, že se bude muset co nevidět z Bílého domu pakovat. Nic z toho se však nastalo, všechna obvinění se ukázala jako vycucaná z prstu a bublina splaskla.

Nyní navíc vyplouvají na povrh podrobnosti o tom, jak to vlastně tenkrát všechno bylo. Veškerá ta obvinění byla totiž vyfabulována ve volebním štábu Hillary Clintonové (zde). V této honičce na Donalda Trumpa přitom zcela zásadně selhala FBI, která až příliš nápadně upřednostňovala důkazy mající jeho údajnou vinu potvrzovat, a naopak ignorovala ty, která ji vyvracely. Bylo to tak okaté, že lze jen stěží uvěřit tomu, že v tom nebyl úmysl. A když k tomu připočteme zveřejňování informací od „nejmenovaných zdrojů blízkých vyšetřovatelům“, lze konstatovat, že to byla právě FBI, která byla jedním ze šiřitelů dezinformací vyrobených ve volebním štábu Hillary Clintonové.

Dehonestace politických a názorových odpůrcích pomocí lží je zkrátka svinstvo. A pokud to dotyčný nedělá „za své“, ale je navíc přisátý na finanční cecíky státu, je to svinstvo dvojnásobné. Takové najdeme i u nás, přičemž někteří z nich se dokonce vydávají za „bojovníky proti dezinformacím“. Jako například spolek Evropské hodnoty. Ten před nedávnem vydal seznam „nejvýznamnějších tváří české dezinformační scény“ (zde). Je to poměrně pestrá směsice osob. I když zase ne tak, jak by být měla. Není na něm totiž jediný koaliční politik. Zato těch opozičních tam najdeme hned několik. A vedle nich i jména takových exotů jako například Jana Peterková, Tomáš Čermák nebo Ladislav Vrábel. Jejich zařazení na jeden seznam spolu s opozičními politiky má však svůj účel. Jeho autoři se tím totiž snaží vytvořit dojem, že mezi nimi existuje nějaká spojitost. Což je jeden z argumentačních faulů nazývaný „nelichotivá asociace“ (zde).

To však není všechno. Evropské hodnoty totiž zařazení některých osob na seznam zdůvodňují pomocí prokazatelně nepravdivých tvrzení. A protože Centrum boje proti hybridním hrozbám definuje dezinformaci jako „šíření záměrně nepravdivých informací“ (zde), lze prohlásit, že dezinformátorem je naopak právě tento spolek. O Václavu Klausovi například píše, že za odmítání nosit roušku v období, kdy to bylo povinné, musel zaplatit pokutu 8 000,-. To ale není pravda, protože mu soud tento trest zrušil (zde). Nebo paní senátorku Zwyrtek-Hamplovou zařadil na seznam na základě dvojice jejích výroků, které sice byly skutečně nepravdivé, ale v jednom případě (o posílání pozvánek na vyšetření na tuberkulózu údajně šířenou ukrajinskými vojáky) paní senátorka svůj omyl uznala a omluvila se za něj, a ve druhém (o odpojování elektroměrů na jižní Moravě) dokonce ani netvrdila, že je to pravda, ale jen to, že celou situaci nechá prošetřit. Ani v jednom z těchto případů se tedy nedá hovořit o „záměrném šíření nepravdivých informací“, nejde tedy o dezinformace a paní senátorka tak nemůže být jejich šiřitelkou. A dezinformací je naopak její zařazení na seznam Evropských hodnot.

Některá jména na něm naopak chybí. Například místopředsedkyně sněmovny za Piráty Olga Richterová, která před časem o Alianci pro rodinu opakovaně prohlásila, že je placená z ruských peněz. Když se pak ukázalo, že je to výmysl, tak nejenom, že svá slova nevzala zpátky a neomluvila se za ně, ale dokonce označila úsilí Aliance bránit se soudně za „šikanózní jednání“ (zde). Paní Olga Richterová je tedy evidentně dezinformátorkou a protože je místopředsedkyní sněmovny, je tedy navíc dezinformátorkou placenou z erárních peněz. A na seznam Evropských hodnot patří i paní ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová. Ta totiž šířila stejné tvrzení jako její koaliční kolegyně. Na rozdíl od ní se sice po zjištění, že je to celé lež jako věž, omluvila (zde), ale to udělala paní Zwyrtek-Hamplová taky a stejně nálepku dezinformátorky dostala.

Seznam Evropských hodnot je tak sám o sobě jednou velkou dezinformací a manipulací. Jeho cílem je totiž dehonestovat pouze vybrané politiky vytvářením neexistujících spojitostí a nelichotivých asociací a v některých případech i pomocí nepravdivých tvrzení. Navíc tím, že na seznamu chybí politici koaliční, vytváří falešný dojem, že ti žádné lži nešíří. A proč je vlastně spolek Evropské hodnoty zmiňován v souvislosti s dezinformátory placenými státem? Odpověď se skrývá v jeho výročních zprávách (zde). I on je totiž na erární penězovody napojen. Například v roce 2019 dostal od Ministerstva zahraničních věcí ČR milión, o rok později 2,8 miliónu a v roce 2021 dokonce 3,5 miliónu.

Cílem zahraničních dezinformátorů je škodit nám ve prospěch těch, kteří je platí. Dezinformátoři placení z našich daní ovšem lžou pro naše „dobro“. Což nám sice může připadat jako záležitost poněkud bizarní a absurdní, ale v současnosti bohužel nikterak výjimečná. O tom, co je pro nás „dobré“, si totiž osobuje rozhodovat kde kdo, a obvykle aniž by se zeptal na náš názor. Myslím, že je na čase jim všem ukázat dlouhý nos.

Začněme třeba tím, že jim přestaneme posílat peníze z našich daní…